Cesta do hlubin bubákovy duše

Strach, obavy, můry, děs, beznaděj. Špenát, žemlovka, rýžový nákyp, škraloup a čaj s mlékem.

Nebojte se, nebudu se pouštět do žádných psychoanalytických pojednání. Ale vzpomínky na zážitky z dětství, otevřené rány i schované křivdy, nás vědomě či nevědomě ovlivňují po celý život. Každý z nás si na zádech nese batoh s nápisem KILIMANDŽÁRO. Velikost té hory, co s sebou pořád smýkáme, není rozhodující, jde o to, kolik váží a jak nás zpomaluje, omezuje v pohybu a jak nás tíží.

Vrací se vám neodbytná vzpomínka na nepříjemný zážitek z dětství? Traumatizuje vás obraz něčího obličeje, pachuť jídla, do něhož vás nutili, krvežíznivý domácí mazlíček nebo se bojíte vypláznutých jazyků? Zkuste proti svým můrám a obavám bojovat zbraní, kterou nám dal již ve starověké Číně velký mystik (a první iluzionista) Šu Lin, Hedvábným kladivem.

Jak se Hedvábné kladivo dělá? Vezměte si velkou tašku, může to být cestovní kabela, igelitka z Hypernovy, nejlépe však batoh nebo hokejový bágl (velikost úměrně podle toho, kolik máte děsů). Kupte si barevné nafukovací balónky (počet úměrně podle toho, kolik máte děsů), všechny naplňte vodou nebo jinou tekutinou (moč se nedoporučuje) a naskládejte do tašky, kabely či batohu. Zavažte si oči hedvábnou stuhou růžové barvy, do úst si vložte tři stroužky česneku (pomalu je sežvýkejte) a vylezte na vrchol kopce nebo mnohapatrové budovy (výška úměrně podle toho, kolik máte děsů). Na vrcholu se šestkrát rychle otočte kolem své osy a tašku, batoh nebo kabelu odhoďte co nejdále od sebe. Pak utíkejte dolů (stuha musí být stále na očích!) a vykřikujte jméno Šu Lina ve frekvenci jeden výkřik za vteřinu.

Neznám nikoho, komu by Hedvábné kladivo nepomohlo!