Ke každé informaci lze dnes najít dezinformaci. Co jeden popisuje jako dobré a prospěšné, je pro druhého čisté zlo. Ke všemu je těch informací v mediálním prostoru už nějak moc.
Přirozeným důsledkem této informační inflace je pokles významu, který informacím přikládáme. Informace, které by nás dřív spolehlivě nadzvedli a vehnali do ulic, nás už nechávají chladnými, a to i za předpokladu, že jejich věrohodnosti věříme. A my věříme čím dál méně.
Nejde již jen o věrohodnost osob, jejich činů a politik, ale o věrohodnost komunikačních kanálů. Dnes to můžeme zřetelně pozorovat v diskuzi o nezávislosti a objektivitě České televize. Na jedné straně stojí prezident Zeman a jeho poradce Nejedlí, kontroverzní podnikatelé Hrdlička s Voráčkem, Okamurova SPD, televize Barrandov, Parlamentní listy a weby jako Aeronet či Sputnik. Poněkud zjednodušeně se jedná o komplex, který v prezidentských volbách podporoval Miloše Zemana a kritiky bývá označován za ruskou pátou kolonu. Na druhé straně stojí Česká televize, většina politiků takzvaných tradičních stran a tradičních médií (pevně doufám, že je zřejmé, co těmi tradičními stranami a médii myslím), ve zkratce komplex který v prezidentských volbách podporoval antizemana Jiřího Drahoše a kritiky bývá označován jako pražská kavárna. Propast mezi oběma tábory je stále hlubší, šance na vzájemné porozumění stále menší. Argumenty jedné strany jsou pro druhou nehodnověrné, diskuse mizí a zbývá jen nepochopení, a co je horší nenávist. Trochu mě mrazí, ale myslím, že začínám chápat, jak se cítí občané, do včerejška přátelé, rodina a sousedé v předvečer vypuknutí občanské války… To nás vrací k úvodu článku – jedna strana neobviňuje druhou ze zlých úmyslů (vždyť řadu z nich znají – jsou to přátelé, kolegové, rodina…) ale z hlouposti a z toho, že se nechávají manipulovat a zneužívat nějakým transcendentním zlem. V tom jsou obě strany stejné. Podle prvních se nás snaží ovládnout nějaké nadnárodní struktury, které symbolizuje Soros nebo židé obecně (to se ostatně již v minulosti osvědčilo) a používají k tomu EU, politický islám a uměle vyvolanou migraci. Podle druhých za vším stojí Rusko, které nás chce využít k oslabení EU a NATO a posílení své geopolitické pozice.
Nemůžu s jistotou říci, že pravdu má ten, nebo onen, jak bych to také mohl vědět? Můžu se jen domnívat, můžu věřit. Co tedy dělat? Už od dob Římanů pomáhalo oprostit se od subjektivních emocí a zeptat se: „Cui bono? V čí prospěch?“ Kdo tedy ze současné situace těží nejvíce? Jsou to USA a nadnárodní konglomeráty, které díky bezpečnostní destabilizaci vydělávají na prodeji zbraní a cíleně oslabují EU, která by mohla být jejich konkurentem? Je to Rusko, které objektivně nemůže západu konkurovat ekonomicky, vojensky ani ideologicky, ale díky dezinformační kampani může přesto ovlivňovat politiku svých sousedů a konkurentů? Pokud pro nějaký jev existuje vícero vysvětlení, je lépe upřednostňovat to nejméně komplikované, říká princip známý jako Occamova břitva. Zatímco teorie o celosvětovém spiknutí, jehož součástí jsou války, neziskovky, EU, neomarxismus, židé i islámský stát je pro mě poněkud komplikovaná (neříkám, že vyloučená), teorie o geopolitických zájmech Ruska a efektivitě relativizace informací je oproti tomu jednoduchá a logická, v jejich pozici bych se nechoval jinak. K tomu přičtu ještě styl komunikace – byť jsou oba tábory ve své nesmiřitelnosti podobné – jeden z nich je mnohem hrubší, vulgárnější a cílí na naše nejnižší pudy. Myslím, že netřeba psát, který tábor mám na mysli. I kdybych přijmul, že lžou a manipulují všichni – tak není sporu o tom, ČT lže a manipuluje mnohem inteligentnějším a kultivovanějším způsobem než TV Barrandov.
Nic není jen černé a bílé, ale v tomto sporu stojím pevně na straně sluníčkářů, dobroserů a havloidů a stejně jako je Zemanovi líto demonstrujících studentů, mě je upřímně líto významné části českého národa, která se nechala oklamat profesionálními manipulátory a sprostými lháři. Nezlobím se na ně, chápu jejich strach o bezpečnost a budoucnost našich dětí a národa, proto jim odpouštím (mám na mysli oklamané ne klímající). Možná se ale pletu já a jako mnoho dalších jsem se nechal zmanipulovat důmyslnou sítí lží a intrik. V tom případě prosím o pochopení a prominutí, nejen za sebe, ale i za celou „kulturní frontu“, která se blahosklonně snaží poučovat prostý plebs. To je totiž kromě toho, že se budeme velmi pečlivě snažit ověřovat zdroje informací a vychovávat společnost k objektivní informační gramotnosti jediné co můžeme dělat – navzájem se chápat a odpouštět si. Navzdory relativnosti informací ale existují i pravdy objektivní a historicky ověřené. Jedna z nich je (bez ohledu na to, co zpívají myslitelé ze skupiny Ortel a hlásí velký vůdce Okamura), že ZLO NELZE PORAZIT ZLEM. Z toho ostatně vychází většina náboženství i celá evropská filozofická tradice a nádherně to popsal Shakespeare ve své stále neuvěřitelně aktuální hře Richard III (stejně jako manipulaci s veřejným míněním). Zatímco o morální integritě členů skupiny Ortel lze mít jisté pochybnosti, velkého a staletí bezpečně mrtvého Shakespeara snad nikdo nepodezírá z toho, že je sluníčkář nebo pro-kremelský troll. Věřme proto klasikovi, smiřme se s tím, že pravdivost informací sice může být relativní, ale vždy zpozorněme, když někdo vyzívá ke zlu, nenávisti a násilí, ať to odůvodňuje jakkoli. To je totiž ten nejlepší a nejbezpečnější kompas a maják v dezinformační cloně naší mediální reality.
