Vím, už píšu v podstatě jen o něm…ale o čem jiném psát než o slunci našem jasném, které vše ostatní přesvěcuje a činí nepodstatným?
Kampaň! Aneb hrdina naší doby proti všem.
Že je premiérem agent STB? A proč by jako neměl být? Aspoň se vyzná ne? A hlavně, proč furt vytahovat minulost a cpát do politiky nějakou pochybnou etiku.
Že je premiér v bezprecedentním střetu zájmů, když rozhoduje o rozdělování dotací a zároveň je jejich největším příjemcem? A proč ne? Ostatně proč vlastně podporovat pořád ty malé? Velké firmy potřebují přeci větší podporu. A Agrofert je velký. Logicky.
Že v době konjunktury řídí tento „manažer“ stát jako firmu s těžko vysvětlitelným schodkem? Makroekonomika je složitá, třeba ví, co dělá. Vždyť nekecá a maká ne? A to byste nechtěli vidět ty socany!
Že byl mnohokrát usvědčen ze lži? To přeci k politice tak nějak patří a on politik je, i když se tomu označení ze skromnosti brání, takže sorry jako…
Že se prý dopustil dotačního podvodu? Ale on o tom možná ani nevěděl, víte, kolik toho má? A navíc jsou to vlastně jenom drobné, vždyť co je 40 mega proti jeho pohádkovému majetku.
Dovolená jeho syna na okupovaném Krymu? No a co jako? Když se mu tam líbí? A navíc je to přeci blázen!
Sečteno a podtrženo – třeba je to všechno opravdu kampaň. Jako hlavní argument bych uvedl, že je toho prostě nějak podezřele moc. Všichni furt jen Babiš, Babiš…Kdo to má furt poslouchat, kdo o tom má pořád psát, a kdo to má pak číst? Prostě mu jdou po krku – ti zkorumpovaní politici, kterým narušil jejich hru, ta prokletá Evropská unie, protože jí hatí snahy o islamizaci, Bakalové a další, protože jim narušil ty jejich kšeftíky. Je to hrdina naší doby!
K čertu s etikou a hospodářstvím!
Nebo použijme ověřenou Occamovu břitvu – to nejjednodušší řešení bývá většinou to správné. Takhle to ale vypadá, že nám vládne špatný hospodář, lhář a zloděj. Ale i s tím se dá žít. Vždyť každý národ má takovou vládu, kterou si zaslouží a my si prostě zasloužíme Babiše, to se nedá nic dělat. On nemůže za to, jaký je, že dělá, co dělá a proč to dělá. To jen my můžeme za to, že to dělat může. Získal nejvíc hlasů, koaliční partnery, třetina obyvatel mu nadále věří. Je to tvrdé, ale to je demokracie. Co mi ovšem dělá starosti, je lehkost, s jakou sebou nechá společnost manipulovat. Mohli by totiž být i horší Babišové, v historii takoví již byli a já se bojím, že přijdou zase. To je ten problém. Rezignovali jsme na etiku i ekonomické myšlení, dobře nám tak, ale nyní jsme na křižovatce, kdy je ohrožena dělba moci, nezávislost moci soudní, a to je věc mnohem vážnější. Tady nejde o nic menšího než o to, zda se budeme moci i do budoucna nazývat demokratickou společností, jakkoli nedokonalou a zpochybňovanou.
Stabilizace společnosti podle čínského vzoru?
I největší zastánci pana Babiše přeci musí uznat, že pokud trestně stíhaný premiér odvolá ministra spravedlnosti v době, kdy státní zastupitelství, které spadá pod spravedlnost, rozhoduje, zda vyhoví policii, která ho navrhla obžalovat, budí to přinejmenším pochybnosti. Pokud obratem na tuto funkci nominuje osobnost s profesním životopisem Marie Benešové, která navíc oznámí, že se chystá omezovat funkční období státních zástupců, nabývají tato podezření chmurně konkrétních obrysů. Pokud hledáme odpověď na otázku, proč v tomto případě nectít presumpci neviny a proč by neměl být premiérem trestně stíhaný člověk, pak zde je jasná odpověď. Intenzivní návštěvy našeho prezidenta sjednotitele v Číně zatím bohužel žádný efekt nepřinesly. Tedy alespoň ne ekonomický. Pevně doufám, že první hmatatelný výsledek se neprojeví ve formě „stabilizace společnosti“ dle čínského vzoru. V takové společnosti bych opravdu žít nechtěl a věřte mi – vy také ne.
