Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu zveřejnil studii s názvem „Dopad vzdělanosti na dlouhodobý hospodářský růst a deficity důchodového systému“. Závěry této studie nejsou pro české školství nijak lichotivé. A stejně tak pro českou pravici, která české školství vede od roku 2006. Jak se ukazuje, její chybné kroky v této oblasti mají vliv na ekonomiku celé naší země. Asi nejlépe to lze demonstrovat na podpoře regionálního školství.
Studie dává za příklad Finsko, kde je regionálnímu školství věnována velká pozornost. Česká pravice však chce přesný opak. Nejen, že je u nás kvůli vládním škrtům regionální školství dlouhodobě podfinancováno – vláda například sebrala školám 80% finančních prostředků na pomůcky – ale bývalý ministr školství Dobeš dokonce přišel s návrhem na nový způsob financování regionálního školství, který by doslova zlikvidoval síť základních škol.
Je otázkou, jak se k celé věci postaví současný ministr školství, který zatím reformu svého předchůdce zastavil, nicméně stále se jasně nevyjádřil, jak chce problémy regionálního školství řešit. Pravicová vláda hovoří o podpoře vzdělávání, ale zůstává pouze u slov. Týká se to také proklamované podpory za strany státu v oblasti učňovského školství, kde se pravicová vláda s podporou rovněž nepřetrhla.
Dalším příkladem pak může být zavedení zápisného, tedy převlečeného školného, které podle sociální demokracie může vytvořit sociální bariéru v přístupu ke vzdělávání, což je důvod, proč s takovým opatřením nemůžeme souhlasit. Zmínit lze také naprosto zpackanou státní maturitu, kdy kvůli špatně nastavenému systému hodnocení maturitu neabsolvovala pětina středoškoláků a některým z nich dokonce bylo z absurdních důvodů znemožněno pokračovat ve studiu na vysoké škole.
Kvalita vzdělávání se odvíjí od kvalitního zázemí a kvalitního učitele. Škrty v oblasti školství – výdaje na pomůcky a platy učitelů – jsou tedy z hlediska české ekonomiky tou nejhorší cestou, kterou mohla česká pravice zvolit. Studie z dílny pravicového ekonoma je především obžalobou pravicových vlád a jejích ministrů školství. Proto nezbývá, než důrazně žádat jejich výměnu.
