Příchod nového roku je většinou oslavován jako příležitost k odstartování pozitivních změn, jako šance k lepším začátkům či k nápravě nepovedených záležitostí. Je to také jedinečná šance pokusit se udělat tlustou čáru za vším, co se v právě skončených dvanácti měsících nepovedlo.
České školství má za sebou skutečně turbulentní rok. Terapie, kterou mu naordinovala prostřednictvím bývalého ministra školství Josefa Dobeše Nečasova vláda, nemá v polistopadové historii obdoby. Zastavené čerpání peněz z fondů EU a ztráty miliard korun, rozpad státních maturit, pokusy o omezení akademických svobod, destabilizace regionálního i vysokého školství a podivné vyhazování peněz za podezřelé projekty jsou jen několika málo příklady, kdy oblast vzdělávání skutečně trpce krvácela. To vše za permanentní kritiky ČSSD, apelů na řešení situace a předkládání našich alternativ. Z vládní strany se ovšem ozývalo jen tiché přihlížení.
Bude rok 2013 novou nadějí pro studenty, pedagogy, rodiče a celou ČR? Vrátí Nečasova vláda školství jeho důstojnost a bude vzdělaná společnost prioritou naší země?
Za více než půlroční angažmá ministra Fialy jsem přesvědčen, že školství bude dál přešlapovat na místě a potápět se spíše ke dnu.
Úřadování Petra Fialy provází více otazníků a neznámých, než jasných a čitelných priorit.
Jaké jsou ty největší otazníky? Jaké odpovědi ministr Fiala nám všem dluží?
Podívejme se na některé z nich.
· Spustí ministr privatizaci veřejného vzdělávání v podobě zápisného/školného?
· Na jakých prioritách postaví reformu vysokoškolského zákona, která vyřeší neutěšenou situaci ve vysokém školství? Bude pokračovat v arogantní politice či zapojí do debaty o budoucnosti vysokého školství v ČR opozici a odbornou veřejnost?
· Připraví ministr koncepční a systémový návrh reformy financování regionálního školství, a to ve spolupráci s odborníky, krajskými a obecními samosprávami a opozicí? Návrh musí být přitom diametrálně jiný, než který předložil Josef Dobeš, v jehož návrhu hrozilo faktické zrušení 80% venkovských škol. Ministr Fiala by měl jasně říci, zda je pravdou, že reforma financování regionálního školství, kterou připravují jeho úředníci, je jen drobně pozměněná verze Dobešova likvidačního návrhu. To by bylo zcela nepřijatelné!
· Jaké řešení má ministr pro plné vyčerpání zablokovaných peněz z fondů EU? O kolik miliard korun vinou neschopné vládní politiky školství přijde? ČSSD v tomto směru navrhla přesun prostředků do Regionálních operačních programů (ROP), kde by mohly být tyto peníze efektivně využity pro potřeby českého školství.
· Zajistí ministr důstojné platové i profesní podmínky pro učitele a učitelky? Dokončí tolik avizovaný kariérní řád?
Jak je patrné, začátek roku 2013 je pro české školství ve znamení mnoha otazníků. Jsem přesvědčen o tom, že seriózní ministr musí dát jasně najevo, jakou cestu a směr v těchto otázkách prosazuje. Není možné dál napínat studenty ohledně školného, dál mlčet ve věci platů učitelů, dál krčit rameny nad regionálním či vysokým školstvím. Není možné dál opomíjet miliardy korun, připravené pro české školství ve fondech EU.
Není možné dál mlčet, pane ministře Fialo.
Očekávám proto, že ke všem otazníkům doplníte nejen mě, ale především veřejnosti v nejbližších dnech jasné odpovědi.
Další snaha promlčet se až do konce nejistého koaličně-přeběhlického vládního projektu, by byla pro oblast školství skutečně smrtící.
