Oznámení rezignace ministra školství Josefa Dobeše údajně kvůli škrtům v jeho rezortu je jen trapnou tečkou za jeho působením na ministerstvu. Už nyní je nade všechno jasné, že miliardy z Bruselu do českého školství nikdy nedoplují, a že pan ministr prostě využil situace k rychlému ústupu. Pan ministr tak nejen připomíná nejmenovaného italského kapitána výletní lodi. On jím skutečně je.
Ministr Dobeš neměl na ministerstvu už dávno co pohledávat, protože za dva roky zdecimoval celý systém školství nehorázným způsobem. Nikdo po něm ale už nemůže být horší. Trapný útěk z ministerstva je o to pikantnější, že v minulosti ministru Dobešovi nevadily nesmyslné škrty a úsporná opatření. Sám však svým podřízeným dával statisícové odměny.
Další škrty v už tak podfinancovaném školství jsou samozřejmě nemyslitelné. Pokud je vláda schválí, měli ministra Dobeše následovat i ostatní ministři kabinetu spolu s premiérem Petrem Nečasem.
Ten možná špatně pochopil, když jsme navrhli vyslovit nedůvěru vládě. Mysleli jsme si, že odejdou všichni ministři najednou a ne po jednom. Chtěli jsme upozornit na to, aby rezignovala celá vláda, a ne aby dnes odešel ministr školství, zítra ministr práce a sociálních věcí, pozítří ministr financí.
