Dobeš hodil nepedagogické pracovníky přes palubu

V souvislosti se školstvím se nejčastěji hovoří o učitelích, profesorech – tedy pedagogických pracovnících. Úplně se ale zapomíná, že v institucích, jako jsou školy, a to ať už mateřské, základní, střední či vysoké, nefungují jen pedagogové.

O to, aby tyto instituce řádně fungovaly se stará také bezpočet nepedagogických pracovníků – tedy školníků, uklízeček, kuchařek atd. Jejich situace je - zejména z hlediska platů – minimálně stejně komplikovaná, jako u pracovníků pedagogických. Ministerstvo a samotný ministr Josef Dobeš se k těmto pracovníkům, bez kterých by školy nefungovaly, vůbec nezná.

V každé škole kromě pedagogů pracují také například účetní, kuchařky, školníci, údržbáři či uklizečky. Tito pracovníci jsou a byli vždy odměňování pouze základní tabulkou, a to oproti ostatním zaměstnancům ve státním sektoru. Jediné období, kdy byli pracovníci školství sjednoceni - a tím i lépe ohodnoceni – bylo období mezi dubnem 2009 a prosincem 2010. Nyní jsou však opět nepedagogové odstrčeni na vedlejší kolej.

Nové kvalifikační požadavky na tyto pracovníky přitom nejsou nijak nízké. Ekonom školy musí mít například vysokoškolské vzdělání, administrativní pracovníci pak minimálně vzdělání střední odborné. U vedoucích školních jídelen je povinná maturita. Přesně podle nařízení vlády č. 564/2006. Předchozím vládním nařízením přitom požadavky na vzdělání nebyly striktně vyžadovány. Tito zaměstnanci byli donuceni doplnit si vzdělání, které financovali z vlastních finančních zdrojů - ministerstvo školství jim za toto jejich úsilí paradoxně „napařilo“ trest v podobě snižování platů.

Jaké jsou hlavní problémy nepedagogických pracovníků?

Problém č. 1: Nedostatečné financování

Ukazatel rozhodný pro tvorbu finančních normativů vychází z průměrného platu. Tento je pro rok 2011 pro nepedagogického zaměstnance stanoven ve výši 12.343 Kč hrubého. Tato částka přitom platí bez výjimky třeba i pro vysokoškolsky vzdělaného ekonoma, a to v době, kdy je průměrná mzda v ČR 23.324 Kč!

Problém č. 2: Financování dle počtu žáků

Normativ na zaměstnance školství je stanovován podle počtu žáků ve škole. Toto je však logické a použitelné pouze u pedagogů a částečně u kuchařek. V případě posuzování potřeby zaměstnanců na úklid či školníka však toto použitelné není – plocha budovy a její zařízení jsou neměnné.

Problém č. 3: Úspory ve státním rozpočtu -10% z platů

Snížení platů o 10% se mělo týkat všech státních zaměstnanců. Nakonec tomu tak není - pedagogové dostali přidáno, zdravotníkům bylo zvýšení po jejich protestu přislíbeno. Ve školství toto snížení však znamenalo například propouštění nepedagogických zaměstnanců. A těm, kteří zůstali přibyla práce. V praxi tedy více práce – menší plat. V roce 2011 navíc nebudou na většině škol vyplaceny žádné odměny, osobní příplatky ani jiné nenárokové složky platu, které jsou ve státním sektoru běžně používány.

Problém č. 4: Účelově vázané prostředky na platy

V letošním roce byly striktně rozděleny prostředky na platy pedagogů a nepedagogů. Na škole tak existují dva balíky peněz – pro pedagogy a pro nepedagogy (s tím, že není možnost přesouvat prostředky, tak jak tomu bylo doposud). Škola je však jeden celek a každý ze zaměstnanců se nějakou měrou podílí na jejím chodu. Platové prostředky by tedy měly být poukazovány školám jako jeden balík peněz a tyto prostředky by měl rozdělit ředitel školy dle svého uvážení. Jen ředitel školy nejlépe dokáže objektivně posoudit úroveň dosahovaných pracovních výsledků. Těžko posuzovat a ohodnotit dosahované pracovní výsledky při stanovených normativech kolem 12 tisíc hrubého.

Výše uvedené problémy pak mají jediný výsledek – nevraživost mezi pedagogickými a nepedagogickými pracovníky a jejich naprostá demotivace.

Ministerstvo školství tedy řeší prakticky jen záležitosti pedagogických pracovníků. Nepedagogičtí zaměstnanci jakoby pro ministerstvo neexistovali. Jejich podíl na fungování škol je přitom nezpochybnitelný. Jak to tak vypadá, ministru Dobešovi je osud nepedagogických pracovníků zcela lhostejný. Vyzývám jej tímto k debatě o řešení tohoto problému, který nelze v žádném případě přehlížet.