Utopie

Jel po rovné nové silnici. Na tmavém asfaltu bylo namalováno bílé značení. Ten kontrast ještě podtrhoval novotu silnice. Vyjel na polní cestu a zastavil. Pomalu vystoupil z auta.

Před sebou viděl jen les, travnatou louku, která končila břehem přehrady.

Kdyby nevěděl, že má za sebou silnici, která nedaleko konči ve městě a že voda za loukou patří k uměle vybudované přehradě, mohlo by to vypadat jako pozemek, jaké byl zvyklý kupovat. Jeho lidé hledali pozemky co nejméně zasažené činnostmi lidí, aby na nich mohli vybudovat svou společnost.

Tento měl být místem, který trochu spojí ostatní pozemky, vlastně bude uprostřed. Byl příliš blízko rozvinuté oblasti. 

Přesto cítil, že to bude ono. Blízké hory se zvedaly hned u přehrady. Nebyly sice vysoké, přesto z jedné strany chránily pozemek. Budovat společnost v členité zvlněné krajině bylo snadnější. Jejich lidé měli rádi trochu soukromí, které jim dávaly lesy a masivy hor.

Znovu si připomněl klady pozemku. Ideální velikost a vzdálenost od ostatních měst společenství. Od moře o kterém věděli, že jeho hladina bude stoupat, byl pozemek daleko. Tento pozemek byl nejvíce ve vnitrozemí, ale také nejblíže západní civilizaci.

Bylo to riziko, kterému se dlouho vyhýbali. Ale tentokrát se už nedalo couvnout. Jejich společnost se rozrůstala a doba zlomu, kterou předpovídali jejich odborníci, se kvapem blížila. Dostat se rychle z jedné osady do druhé bez velkého nebezpečí bude neocenitelné.

Ještě jednou se podíval po krajině. Ano, jeho lidem se tu bude líbit.

Teď už jen jednání ve městě. Nechápal západní civilizaci. Jejich postoje k přírodě, k životu. Byl vychován v idejích utopie, jako už několikátá generace.  Nechápal, že se lidé tak moc mohou pachtit po majetku, který pak nevyužívají, nebo celý život dělat práci, která je ubíjí, jen aby si koupili něco, co nepotřebují.

Byl rád za odborníky, kteří v jejich společnosti pečovali o to, aby měl každý své místo. Obecně se u nich víc dbalo o vzdělání a využití pokroků lidstva.

Jedni z odborníků byli i klimatologové, kteří předpověděli bod zlomu. Jejich prognózy byly docela přesné.  Oteplování, nestabilita počasí, stoupání mořské hladiny, vše předpověděli správně.

K tomu se přidali odborníci na civilizace a lidské chování.

Války, migrace, nakažlivé choroby, celkové zhroucení velkých systémů západní civilizace, to vše se má stát po bodu zlomu.

A oni v utopii budou připravení. Podařilo se jim před světem společnost utopie utajit.

Co se stane s ostatním světem? Napadlo jej. Neměli by je varovat?

Otřásl se. Strávit v této padlé západní civilizaci už příliš mnoho času a začíná mu otravovat myšlení.

Ale co když zlom nepřijde. Co když změny lidstva budou tak velké, že je neunesou ani jejich připravené osady?

Co když se uzavřou před světem a to způsobí jejich úpadek? Co když se jejich myšlenka vytvoření ideální společnosti vymkne a ze všeho vyroste něco zrůdného?

Pochyby. Vždy jej učili, že jsou dobré k uvědomění. Musí si teď jen uvědomit, jak chce žít. A to e a bude vždy pro utopii.

Pro lepší svět zítřka. Usmál se, jeho tajemství jej hřálo. Byl to báječný pocit žít pro utopii.