Nad hladinou

Voda byla studená. Zatřásla se zimou, ale to ji nezastavilo. Potopila se dolů kolem betonové zdi. V místnosti bylo přítmí a ve vodě byla tma ještě větší. Rukou jela po hladké stěně porostlé řasami.

Konečně nahmatala okraj. Dlouhé vlasy ji zavazely a tak je netrpělivě odstrčila. Odrazila se od zdi a podplavala beton.

Vynořila se na druhé straně. Místnost tam byla podobná, jen trochu větší. Nad vodu vystupovaly schody.  Vyšla je s trochou námahy a rozhlédla se po místnosti. Byla prázdná, tak jako ta její. Tedy bez jejích věcí. Nadechla se známého vlhkého vzduchu.

Přece jen tam bylo něco navíc. Více světla. To šlo tak jako v její místnosti shora.

Opatrně se podívala nahoru. Mnoho toho nezjistila. Světlo jí jen podráždilo oči a začala slzet. Tam dole u vody bylo známé přítmí. Zavřela oči a chvíli je nechala odpočinout.

Ale co tady, když zde nic není? Musí dál.

Podplavala další zeď se stejným výsledkem. Podobná prázdná místnost. A další a další.

Kolik jich už bylo? Začala ztrácet orientaci. Co když nenajde cestu zpět? Mnoho ve své místnosti nezanechala, ale i tak to bylo vše, co měla a co znala.

Vydala se na cestu zpět. Vlasy se jí zamotaly do drátu vyčnívajícího ze zdi pod vodou. Znovu.

Na chvíli zpanikařila a málem se nadechla vody. Několikrát zatahala za vlasy. Když se z drátů nevyprostily, její panika se ještě zvětšila. Škubla ještě jednou. Ucítila ostrou bolest na hlavě, ale vlasy povolily. Chomáč zůstal namotaný na drátu.

Rychle se vynořila a přerývavě rychle dýchala a držela se za hrudník a sesula se na schody ještě napůl ve vodě.  Zůstala tam, dokud se trochu neuklidnila.

Nejprve jí to otrávilo a pak i trochu zklidnilo. Bylo to ve stejném místě, jako když postupovala dopředu. Poznala to místo, plavala správným směrem. Trvalo dlouho, než se znovu odvážila se ponořit. Poté její postup byl bez potíží.

 Konečně byla zpátky.

Zabalila se do deky a otevřela jednu z konzerv. Obsah nebyl moc chutný, ale uspokojil její had.

Probírala se věcmi v krabici. Ještě ji zbývá několik konzerv, sáček a má tu i zavírací nůž. Znovu zkusila otevřít větší z čepelí. Nešlo to. Pokolikáté už to zkoušela? Byla zarezlá tak, že se z ní drolila rez.

Naučila se žít jen s málo věcmi. Přenášet je pod vodou šlo jen těžko.  Už dlouho nemohla najít místnost s jídlem. Vlastně nenacházela ani jiné věci.

Vzala rozkládací nůž a otevřela malou čepel. Začala odřezávat vlasy. Šlo to pomalu. Zkřivila tvář bolestí, když přitom zatahala za vlasy.  

Znovu se zabalila do deky. Chvíli se třásla, ale nakonec usnula neklidným spánkem.

Když se vzbudila, litovala, že neproplavala se svými věcmi na konec prozkoumané cesty.

S odhodláním se ihned vydala do vody. Proplavala počet místností ve kterých už byla bez zastávky a vynořila se v další.

Tentokrát si vzala věci sebou a pokračovala v cestě.

Dveře… Nebylo to poprvé, kdy z místnosti šly dveře. Většinou do další prázdné místnosti.

Tyto však byly jiné. Vypadaly těžší.

Opatrně na ně sáhla. Nejprve zatlačila jen mírně. Poté se opřela celým tělem.

Dveře se s vrzáním pootevřely.

Vyšla ven.

Nad sebou viděla světla. Mnoho světel. Víc jak kapek vody. A velké světlo, které ji oslňovalo.

Když si zvykla na světlo, pohled ji zaskočil. Uviděla další vodu. Spoustu vody. Její hladina nebyla klidná a táhla se daleko až kam dohlédla.

---

Prudce se posadila na posteli. Celá zpocená a roztřesená se natáhla po lampičce na nočním stolku.

Něco ji vzbudilo. Noční můra. Nepamatovala si ji. Cítila jen strach, studený pot, který ji stékal po čele a bolest na hlavě. Vztáhla ruku k vlasům. Zapomněla si sundat sponku a ta ji tahala za vlasy.

Světlo ji uklidnilo. Přešla k oknu a podívala se na rozbouřenou hladinu řeky pod oknem. Otřásla se nad tím pohledem. Povodně už ustupovaly.