Matriarchát

Nebylo zvykem, aby byla Dora přítomná porodu. Měla jiné povinnosti. Tentokrát stála v místnosti kousek stranou a dívala se, jak na svět v bolestech a potu přichází nový život.   

Dítě, které vyklouzlo z ženina lůna, bylo malé. Nebylo divu, přicházelo na svět předčasně. Zkušená porodní bába prohlídla brečící dítě a spokojeně se usmála.
„Holka, je malá, ale vypadá zdravě. Bude v pořádku.“
Dana přikývla. S kamennou tváří pogratulovala rodičce k dítěti a odešla z místnosti.
Ve svém domku si opřela hlavu o stěnu. Ruku položila na zeď a přejela jí po drsné omítce. Cítila chladnou strukturu hliněných cihel. 
Nově narozených dětí bylo poslední dobou málo. Chlapec se už nenarodil několik let. Tolik nadějí vkládala v toto dítě. Věřila, že to tentokrát vyjde.
Chtělo se jí křičet zoufalstvím. Jí, která vždy byla příkladem síly, se vehnaly slzy do očí.
„Kluk, byl tam ještě kluk.“ Uslyšela radostný křik. Do místnosti se vhrnula Ela, mladá holka na pokraji dospělosti. Učila se u porodní báby. 
„Byl tam ještě kluk.“ Zopakovala udýchaně Ela.
Doře rozrušením vynechalo srdce několik úderů. Nadšením se na Elu usmála a objala ji. Hlavou ji letěla otázka, kdy naposledy někoho objala?
---
Chlapec byl malý a promodralý. Místo zdravého pláče jen kňoural. Oproti sestře, která se narodila o půl hodiny dříve, byl drobný. 
Tázavě se podívala na porodní bábu. Ta jen pokrčila rameny.
Raději vyšla ven. Pohyb v krajině jí vždy vyčistil hlavu. Vedla kmen už dlouho, přesto nikdy nečekala úlevy. Pracovala tvrdě, jako ostatní. I po noci, jako byla tato bude pracovat, měla by si jít odpočinout. 
Nakonec došla do stavení, kde žily ženy s malými dětmi. Bylo smutně poloprázdné. Takto brzo ráno všichni ještě spali. 
Bylo tu patnáct dětí a jediný chlapec. Ještě pár let a bude dospělý. Vymění jej za chlapce, nebo muže z jiného kmene, tak jak bylo zvykem. 
Nemělo už smysl jít spát a tak se přidala k lovecké výpravě. Lov měla raději než pěstitelství. Rychlý běh, námaha a vzrušení z lovu ji pohltily. Vše, na co nemohla přestat myslet, zmizelo. Alespoň na chvíli. 
S výbornou náladou a úlovkem na mnoho dní se vracely domů. 
A nebyly samy, kdo přišel do vesnice. 
Návštěvy jiných kmenů byly vzácné a předem plánované. Probíhaly v době jarní a podzimní rovnodennosti. Zbývalo ještě mnoho dní do tohoto období rituálů, kdy si kmeny vyměňovaly chlapce. Byly to slavnosti plné radosti, dobrého jídla a zábavy.
Ženy z jiné vesnice ji v tuto dobu znepokojily.
---
Zavedla je do místnosti, kterou používali jako rozhodčí místo ve sporech.
„Nejsou slavnosti, proč jste přišly?“ Šla rovnou k věci. Bylo nebezpečné mít na svém území cizí ženy. Nikdy to dobře neskončilo. 
Pamatovala, jak před mnoha lety, kdy ještě nebyla v čele kmene, se cizí ženy pokusily ukrást jejich muže.  Jednoho tehdy ztratily. Byl to ten nejslabší, a i když byl dávno dospělý, neměl v kmenu žádné dítě. Přesto to byla jejich potupa. 
„Chceme se k vám přidat. Sloučit naše kmeny.“ Řekla starší, představila se jako Helena. Dora si je prohlížela. Vypadaly unaveně, jako po namáhavé a dlouhé cestě. Měly šlachovitá těla a tmavší pokožku. Přicházely tedy odněkud z jihu? Neznala je, nepamatovala se, že by s nimi slavily rovnodennost.
Dora rázně zavrtěla hlavou. 
„Ne. Je nás hodně. Další ženy v kmenu by představovaly velký problém.“
„Vaše území je velké. Uživí nás všechny.“ Ozvala se znovu Helena, hlas se jí zachvěl. Byl to strach?
„Je nás jen šest.“ Ozvala se druhá žena. Mladá a silná. Připomínala jí samotnou před deseti lety. „Nemůžeme jít dál.“ Pokračovala vzdorovitě. „Ema je těhotná, dál nedojde.“
Dívala se na jejich tváře. Strhané a vyčerpané. Jak muselo být těhotné ženě? Své těhotné vždy hýčkali. Život a zrození bylo vzácné a posvátné.
„Je to závažné rozhodnutí. V takovém případě u nás rozhoduje rada starších.“
---
Už se dohadovali dlouho. Bylo to půl napůl. Tři členky rady byly pro, aby ženy zůstaly, další tři proti. A mezi nimi váhající Dora. 
„Shrneme si to.“ Oslovila rozhádané ženy. Zvýšila hlas tak, aby ji slyšely všechny. 
„Pro. Jsou to silné ženy. Není jich mnoho. A dítě, které se narodí, může být kluk.“ Všechny přikyvovaly.
„Proti. Máme jen jednoho dospělého muže a je nás mnoho. A kdyby dítě byla holka, moc si nepomůžeme.  Chvíli přemýšlejte potichu se svými myšlenkami a potom budeme hlasovat.“
Dora pořád ještě nebyla rozhodnutá. Nejlepší by bylo, kdyby jedna z žen svoje rozhodnutí změnila. Potom by se podřídila většině.
A co ona sama? Jak by mohla odmítnout ty ženy? Znamenalo by to však i ohrožení vlastního kmene. 
Proč to bylo tak složité? Z historie věděla, že kdysi dávno bývali muži silnější, než ženy. Rodilo se jich stejně jako dívek. Když se chlapců začalo rodit málo, vrátili se lidé k přírodě. Pobyt venku, tvrdá práce, jednoduchý život ženy zocelil. Byly zdravé a silné. Chránily a pečovaly o své muže. Možná to byla chyba. Neměly je tolik hýčkat a byli by silnější.
„Kdybychom věděli, že to bude kluk.“ Řekla jedna z rady.
Doru to v tu chvíli napadlo.
„Co je tu nechat, dokud se dítě nenarodí? A když to bude kluk, budou moct zůstat.“ Navrhla. Snad by to mohly přijmout.
Návrh přijaly jednohlasně. 
---
Cizí ženy jejich rozhodnutí nechtěly přijmout. Dora je chápala.
„To ne, jdeme pryč. “ Prohlásila těhotná žena. Dosud mlčela a nechala vše na ostatních. „Není to pro nás přijatelné.“
Dora ji obdivovala. Byla už starší, v Dořině věku. Její odvaha hraničila s drzostí. 
Žena se zvedla k odchodu. Velké břicho ji předcházelo. Helena přiskočila, aby ji pomohla. V tom žena vykřikla. Dora byla několikanásobnou matkou. Poznala ji na tváři, že to nejsou jen náhodné stahy, ale začátek porodu.
Šlo to rychle a porodní bába za půl hodiny držela v rukou dítě.
Dora se nedočkavě natáhla, aby viděla pohlaví dítěte. Bába se otočila a smála se. 
„Je to silný a zdravý kluk.“
Zadívala se k ruinám starého města, ještě teď po mnoha generacích vypadaly majestátně. Často přemýšlela jaký jejich předci vedli život. Pak se odvrátila k hliněným domkům, možná nemají honosné stavby, ale jejich kmen má budoucnost.