...je mi ctí, že mé články vyvolávají emoce a mrzí mě, že je probíráte v prostoru, kde se k nim nemůžu vyjadřovat. Není těžké zapojit se do debaty například tady, na iDnesu a dát mi tím možnost s vámi, mými čtenáři, komunikovat.
Považuji za důležité znovu zdůraznit, že píšu sama za sebe. Pokud bych hlásala názory nějaké organizace nebo např. sekty, v článku bych to napsala. Nepatřím do žádné strany, nechystám se na politickou karieru. Nikdo mě za psaní tady na blogu neplatí, nikým nejsem najatá.Domnívala jsem se, že je vše mým čtenářům jasné, že píšu o sobě, svůj blog, dávám najevo své názory, své pocity, svá stanoviska. Dokonce i v nadpisu mého předposledního článku: http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/457871/hloupe-poslance-nepotrebujeme-rika-volic-tobiasova.html dávám jasně najevo, že ho píšu sama za sebe, jako občan Tobiášová.
Můj pohled na přechodné pěstounství je asi takový : odměna dlouhodobých pěstounů je malá, jsem pro narovnání platu. Ano, přechodní mají svou práci těžší v tom, že si musejí zvykat stále na nové děti, dlouhodobí zase v tom, že vidina odpočinku se vším všudy, tudíž sejmutí tíhy odpovědnosti je v nedohlednu.
Znám skvělou pěstounskou rodinu s jedním dítětem, kde oba pěstouni chodí do práce a kde je vše v naprostém pořádku. Znám rodinu s deseti dětmi, myšmaš bio, adopcí a pěsťouńat, kde dýchá pohoda a láska a před kterou smekám. Znám velkokapacitní chov, kde se stávalo přesně v osm a kde měli seznam povinností - mytí oken s vařením, starší hlídali mladší ... a kde se nastavený řád začal s prvním problémem hroutit. Vím o pěstounské rodině, kde se manželé rozvádějí ( a on pěkně chlastá) a rvou se o svěřenou slečnu, kydají na sebe špínu... Vím, o několika rodinách, kde museli dítě vrátit do DD nebo do diagnosťáku... Znám přechodnou pěstounku, které je po padesátce a byla dobu na pracovním úřadě a né a né sehnat místo, a která zežloutla závistí, když nebyla uznána pro miminka a tím pádem neměla nárok na rodičák, a já ano, a která celý rok dělala, co mohla,aby ji pro miminka zařadili...Psala mi jedna, taková ta paní NENÁVIDÍM systém, o tom, že brzy vyhořím a že chci být slavná ... a pak se svými svěřenými dětmi byla v televizi, hezky záběr na holčičky, no nic, stejně z toho nemaj rozum....
Lidi ( a tím i pěstouni) jsou prostě různí ...
Jsem pro zrušení rodičovského příspěvku u obou forem pěstounství. U přechodného pěstounství by se měla odstupňovat odměna za více dětí. A prosím, neosočujte mě hned ze zištných důvodů - vzala jsem si holky za stávajících podmínek, ale byla bych ráda, aby nás pro sourozenecké dvojice a trojice bylo víc.
Stejně tak nemám problém s věkovou hranicí. Stížnosti na skladování věcí má spíš můj manžel, ten přišel o svou celou skříň.
Příspěvek na péči stačí v případě, že máte bezproblémové miminko. Ve chvíli, kdy musí držet dietu nebo používat např. nějaké speciální mastičky, jste v mínusu. Ještě veselejší je to u starších dětí. Náfuka za dobu u nás vyrostla 16 centimetrů a přibrala pět kilo. Chodíme do bazénu, do sauny, na bruslení, učily se lyžovat... Kdo kdy kupoval pomůcky pro děti s různými poruchami, má představu o tom, kam mizí peníze...
K tomu, jak celý systém funguje, mám výhrady. Jde o dlouhé lhůty u soudů, jde o některé doprovázející organizace, které neplní své povinnosti i o různé výklady úředníků....
Co chybí úplně nejvíc, je pomoc biologickým rodinám. Jsem si jistá, že fungovala -li by pomoc rodičům, u nichž je předpoklad selhání PREVENTIVNĚ, ušetřila by se spousta peněz a hlavně by spousta dětí nemusela být mimo svou rodinu.
Mohla bych tu rozebírat různá témata ...např: může být dobrou přechodnou pěstounkou žena evidované dlouhou dobu na úřadu práce, vyššího věku, která evidentně nemá šanci najít jinou práci? ( Podle mě ano). Jak se dívat na žadatele, kteří chtějí jenom starší děti a ve chvíli, kdy zjistí, že při přijetí miminka mají nárok i na rodičák svůj pohled změní a to tak, že jim psycholog tuto změnu nepovolí? Jde jim o peníze nebo nejde. ( Nejsem si jistá). A co třeba žadatelé, kteří sami nezvládli péči o své děti? Prověřují se děti pouze žijící ve společné domácnosti, co dospělé děti, které se svými biologickými rodiči nestýkají nebo se léčí ze závislostí nebo se třeba pokusili o sebevraždu ? Je selhání dítěte vždy selháním rodičů ? ( Nevím ). A co když si přečtete vyjádření pěstouna, že právě dostali kluka černýho jak bota a že si stejně myslí, že sví by měli chodit ke svým - cigáni k cigánům.... A pokud sdílejí na svém profilu vyjádření pana Okamury o tom, že by se všichni cigáni měli přestěhovat na nějaký ostrov ...nepodivíte se nad tím, jak se mohli stát pěstouny? ( Já ano).
Otázek je mnohem víc: Co když se manželský pěstounský pár ( Ať dlouhodobý, tak přechodný) bude rozvádět? Co když na sebe budou házet špínu a dohadovat se o děti? Co když pěstoun pije a to tak, že se od něj odkloní jeho bio děti? Nebo - co když prostě jen vyhoří ... ?
Otázek je spousta a já mám tohle téma ráda. Vždy,když jdu někam, kde s někým budu o něčem pracovním mluvit, beru si diktafon. Vždy se ptám, zda si náš rozhovor můžu nahrát. ( a vždy, když někdo dělá rozhovor se mnou, nahrává ho na diktafon).
Ráda píšu články o sexu a mém soukromém životě mají mnohem větší čtenost než ty o pěstounství. Dostala jsem nabídku posbírat pěstounské příběhy a vydat je knižně - každým mým článkem na toto téma se vlastně vykrádám. Jenže mi to nedá, prostě nevydržím mlčet ....
A tak prosím, všichni co mě čtete a obracíte horem dolem co napíšu a jste schopni maximálně napsat z falešného profilu nebo anonymní adresy: odvažte se. Jsem pro diskuzi.
Vždyť nikdo, kdo se zajímá o změny v náhradní rodinné péči, by neměl být připos....anonym.
PS : hypotéku nemám, ani děti, které musím živit. Je mi čtyřicet, pokud přestanu dělat tohle, budu dělat něco jiného. Já ano, já se neztratím.
