Vsadím se, že mezi námi není žádný rasista. Ani ten pán, co krásně popisoval chlápka v metru, který předstíral tuberu. To, že autor zdůraznil, že dotyčný podvodník byl Róm, nemá nic společného s rasismem.
Malý Okáček je krásný, zdravý, osmiměsíční kluk. Vyrůstá v rodině přechodných pěstounů, je opečováván, olibován a rozvíjen. Milován. Jeho dočasná maminka - moje kamarádka - po celé ty měsíce čeká na informaci z kraje, že mu byli vybráni rodiče. Je spousta párů čekajících na malé miminko, dítě, které budou moci přijmout za své. Poptávka převyšuje nabídku. Zdravých, právně volných miminek je mnohem méně než neplodých párů.
Okáček je chytrý a šikovný. Netrpí žádnou deprivací. Má za sebou spoustu testů, jak neurologických, genetických tak psychologických. Je prolustrován horem dole, mnohem víc, než je běžné u dětí vyrůstajících ve své biologické rodině.
Je to dokonalé dítě, až na jednu " drobou vadu " : je to Róm.
Pro Okáčka nejsou dle úřadů v naší zemi vhodní rodiče. Nikdo ho nechce.
Dle studie prospívání Romských a neromských dětí adoptovaných do neromských rodin mezi skupinama není žádný podstatný rozdíl. Základní školu úspěšně dokončilo 83% dětí obou etnik, do zvláštní školy chodilo 11% Romů a 10 % neromů, střední školu dokončilo 0,5% sledovaných dětí obou skupin.
Průměrný prospěch z českého jazyka
Minulý týden se narodila Rozárka. Její matka (světlovlasá, bílá, jednoduchá žena) rozhodnutá dát dítě k adopci, předem vyplňovala dotazník. Otec je - možná - a taky možná ne - Rom. Poctivá sociální pracovnice tuto informaci - otec Rom (bez slůvka možná) napsala Rozárce do papírů.
V tu chvíli se mnohonásobně zmenšila Rozárčina šance dostat se rychle do adoptivní rodiny.
Můžeme spekulovat o tom, zda je výchova romských dětí jiná než výchova dětí " bílých." Dokonce i sami Romové, Vám neodpoví jednoznačně.
Výchova dítěte je sama o sobě složitá. Dospívání přeháže pravidla a otřese základy. Hormonální bouře vyvolá spory a puberťák hledající svojí identitu Vám přichystá horké chvíle. Váš bio puberťák a o to víc puberťák adoptovaný. Pokud jsou základy pevné a dobře postavené, zvládnete to.
O to jde. O to, co do dítěte vložíte. O to, zda ho přijmete takové, jaké je. O to, že u Vás nebude citově strádat. O to, že má toho svého člověka, kterému může věřit.
Nejde o barvu pleti, nejde o původ, nejde o rasu. Jde o výchovu, lásku a starostlivost.
Znám rodinu, kde mají čtyři adoptované děti. Romové, Vietnamci, Čech. Jsou spokojenou tlupou.
Znám rodinu, úspěšně finančně zabezpečené manžele, mají dvě bio bílé děti. Kluk krade a míří do pasťáku a slečna dcera ve svých šestnácti sekla se školou a odjela neznámo kam.
Nejde o barvu pleti, nejde o původ, nejde o rasu. Jde o výchovu, lásku a staroslivost.
RT, sympatický, krásný chlap (čistá košile, decentní vůně, upravené nehty ...) se do rodiny dostal v devíti letech z dětského domova. " Jsem Rom ", hlásí při představování. Chodil do zvláštní školy. Poté na učňák, pak si udělal maturitu a potom univerzitu. To, že se " hloupý kluk z děcáku " po příchodu ke své " mámě " dokázal vypracovat, ukazuje cestu.
Nejde o barvu pleti, nejde o původ, nejde o rasu. Jde o výchovu, lásku a starostlivost.
PhDr Štefan Šarkozy, mnou milovaný, obdivovaný a nekriticky hodnocený lektor náhradní rodinné péče, mimo jiné Róm, mi ze své pozice vysvětlil, jak je důležité, při vyprávění příběhů adoptovaných dětí zdůrazňovat to, že jde o Romy. Jde o to, že Romové mají mnohem těžší startovací pozici než my ostatní. Jen díky tomu, jaký mají původ.
Položíte-li vedle sebe dva novorozence, nepoznáte, které je Rom a které ne.
Nejde o barvu pleti, nejde o původ, nejde o rasu. Jde o výchovu, lásku a starostlivost.
Pokud znáte někoho, kdo čeká na dítě do adopce, zkuste mu říct o Okáčkovi ... a dejte vědět.
Čerpáno z MPSV.
