Včera jsme se po několika dnech života mimo civilizaci vrátili domů. Napustila jsem si vanu horké vody, dala do ní pěnu a těšila se na večer. Byli jsme sami doma. Vykoupaná a navoněná jsem v sexy noční košilce kroužila obývákem před televizí. " Nemáš na něco chuť?" ptám se vyzývavě svého muže.
" Dal bych si svíčkovou," odpoví mi.
Je nádherné léto. Mám pocit, že jsem naakumovala slunce tak na půl roku dopředu. Ty dny, kdy teplota přesáhla třicítku, jsem se flákala. A že jich bylo dost. Odvolala jsem, co se odvolat dalo a mám pocit, že těm, s kterými jsem rušila schůzku, se to náramně hodilo. Kdo by chtěl řešit předělání bytu, když v něm nemůžete ani sedět, aby Vám nebyl hic?
Trávila jsem dny na Rozkoši. Ve vodě. Na vodě. Na dece v trávě. Jedla jsem broskve, jahody, meloun a večer jsem se maximálně zmohla na to, připravit salát. Polníček, rajče, ledový salát, pariky, okurky, trochu sýru ..... Miluju léto !!! Kalorie jsem doplňovala zmrzlinou, ledovou čokoládou a vínem. Vinný střik celý den. Dokonalé dny.
Teplota trochu klesla. Doháním resty, protože s prací je to jako s jízdou na kole - za každý sjezd dolů zaplatíme pekelným stoupáním, za každé odložení toho, co se stejně musí udělat následuje dvojitá dřina ...
Svíčkovou? Děláš si srandu? Víš co všechno musím udělat?
" Už dlouho jsi pořádně nevařila. A víš, jak se mi líbí, když pobíháš po kuchyni," útočí na mé city můj muž.
" Prostě - jestli po mě chceš nějaký výkony, zítra něco uvař. Nějak mi chybí síla...," vydírá.
Tak jo, dnes jsem se po dlouhé době mezi prací a uklízením pustila do vaření.
Ale svíčková to nebude. Musí to být něco lehkého, kořeněného, něco, po čem člověk ( muž ) hned neusne ....
Žampionový krém : Na másle orestuju žampiony, společně s trochou hrubé soli a čerstvě namletým pepřem.
Pak vše zaleju vodou a chvíli povařím. Pár žampionů osmahnu bokem, s hrstkou kmínu a na výpeku opeču srdíčka z toustového chleba.
Zadělám těsto na Buchty s čokoládou
a začnu vařit hlavní chod : Kuře na pomerančích s dušenou zeleninou a rýží.
Kousky kuřete marinuju minimálně tři hodiny v olivovém oleji, medu a v pomerančové šťávě. Cuketu s žampiony orestuju a podusím. Rýži uvařím ...
Vyválím vykynuté těsto, nakrájím na čtverečky, do každého vložím kousek čokoládu, zabalím, potřu máslem a dám upéct. Přála bych vám cítit tu vůni ...
Mám uvařeno. Můj muž přichází domů, unavený po celodenní dřině. Zaslouženě odpočívá. Nadšeně večeří.
A pak si pouští fotbal. Ano, chápu. Liga Mistrů, hraje Plzeň s Mariborem.
Vážení, jdu se vykoupat, navonět a pak doufám, že za svůj dnešní výkon v kuchyni dostanu odměnu. Snad Plzeň vyhraje.
