Poslušné děti vyrostou a jsou z nich poslušní dospělí. Komouši na nich vydrželi jet 40 let. I dnes jich najdete spoustu a papouškují to co do nich natloukl v dětství jejich statečný, o 80 kg těžší tatínek, když mu došly argumenty, pokud nějaké vůbec měl. Za našich časů když jste upozornili učitelku, že se zmýlila, končilo to většinou poznámkou je drzý a neposlušný. Týrané ženy, neschopné opustit manžela, jsou už pak extrémním příkladem poslušnosti a jejich následující muž bývá stejné hovado boží.

Sorry, ale nenutím dělat děti nesmysly, spát ve dne, když to nepotřebují, jíst jídla po kterých zvracejí. Vedu je k zodpovědnosti za své chování a činy a s tím občas souvisí nechat je dělat chyby a vyžrat si důsledky. (chytrákům to usnadním.... nedělám to třeba se sirkami a benzínem)

Školství nemáme komunistické, ale ještě Rakousko-Uherské. Moje děti měly štěstí, že kromě českého školství poznaly školy v Británii a USA. Ano, encyklopedické znalosti a celkový rozhled dávají naše školy obrovský, ale otevřenost, schopnost diskuze, schopnost motivovat ostatní, to nám trochu chybí. Jezdíte ráno metrem nebo tramvají? Tak na té neveselé uzavřenosti lidí má školství jistě podíl. A pak i my rodiče, když razíme heslo: bylo to dobré pro mě, tak bude i pro Tebe. Ale na světě jsou miliardy lidí, kteří nikdy nejedli pomazánku a jsou výrazně šťastnější než my.

Musím souhlasit s panem Holečkem. Bohužel si v naší školce občas připadám jak za dob Rakouska Uherska, ale ne ve školce nýbrž ve vězení - musíš, nesmíš, budeš, nebudeš. Jen příkazy a zákazy. Nemám nic proti odpolednímu odpočinku, ale proč musí učitelka kroužit mezi dětmi a sledovat zda si snad někdo nedovolil otevřít oko? To je normální? To má mé dítě vychovat?

A názory typu, že my jsme to také přežili? Víte, dost lidí přežilo holocaust, myslíte, že by tam poslali své děti?

Paní Tobiášová, vy asi nemáte děti, že?

. Ale mám : http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/324808/Sed... http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/323766/Jse... http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/329273/Co-... http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/354119/Hor...

Klasický článek někoho, kdo buď nemá děti, nebo už má děti dlouho odrostlé a v jeho paměti vlastní děti postupně nabírají vlastnosti nadlidských schopností. Jo, cizí děti mi taky připadají nesnesitelné.

Mně ne. Mně přijdou nesnesitelní nějací rodiče, zvláště tací, které jejich dítě neposlechne a ve chvíli, kdy tráví čas se mnou ( nebo někým jiným) jsou z nich zvídavé, milé děti, ne poslušné na slovo, ale takové, s kterými se domluvíte ...

Karma...samozřejmě nesouhlasím s vynuceným spaním dětí po obědě, ale mám dvě děti, školkou povinné a v naší školce je zvykem, že předškoláci a nespavci jenom leží a poslouchají pohádku...a upřímně, tohle je i jedna z mých nejhezčích vzpomínek na dětství...poslouchat po obědě babičku, jak nám vypráví pohádku...co bych dala za to dát si dnes v kanceláři šlofíka po O

Ja taky, poslpouchat pohadky bylo bajecny...

Tak jsem procetla dikuzi a souhlasim naprosto s nekterymi prispevky. S panem Bohackem a panem Chuchmou..a ostanimi, kteri argumentuji ve stejne poloze. DIky.

Nesouhlasim. 

Nekoho nutit lezet bez hnuti 2 hodiny se v zadnem pripade neda srovnavat s cistenim zubu nebo nosenim cepice. 

Vase nadseni pro drill ve skolkach nesdilim, protoze si to sama pamatuji. Naprikldnuceni  dojist povinne polivku, ktera mi nechutna, dojist jidlo, ktere uz prodste nemuzu jist, neni vychova, ale dril a nesmysl. Ve skolkach a skolach se varilo nezdrave, a bylo to nesmyslne platvani. 

Takova vychova znamena slepou poslusnost. Nic vic. Ja osobne jsem proti. K cemu to je?

PS:

 Dokonce panoval zakaz chodit v odpolednim klidu na zachod!!!!!!!!!!!!! 

Naprosto mimo. nmaprosto nepedagogicke, naprosto zbytecne.  Naprosto debilni.

No dodnes si pamatuji ZŠ na počátku 80.let. ZŠ měla pozemek velký jako stadion a o velké přestávce jsme chodili na malém dvorku dokolečka pod dohledem učitelů jako v kriminále, pamatuji si tu velkou úlevu po roce 89, kdy jsme si mohli o přestávce dát fotbálek nebo jen tak sedět na trávě. ve všem musí být rozumná míra. Ve školce se zase dle rozkazu ulehlo a spalo. Musí být rozumná míra ve všem, aby dětství nebyla kasárna, ale ani tábor dětí květin.

Tohle jsem taky nepochopila, vychova jako remen, poslpouchat, ale toaletni papir jaksi na druhe strane neexistoval.

Omylem jsem smazala příspěvek, na který jsem chtěla reagovat - byl o článku - a o knize Líný rodič. Knihu jsem koupila před několika lety, článek jsem si přečetla, s manifestem líného rodiče se dá jen souhlasit. Přikládám výňatek z článku, lépe bych to říci nedokázala, za upozornění děkuji.1. Trend volné výchovy, který vznikl 70. letech na Západě, dorazil i k nám, kde se děti tradičně vychovávaly spíš přísněji. Jak se vám líbí?

Nejsem zastáncem naprosto bezautoritativní, ale spíš láskyplné a pevné výchovy. Při absenci autority má dítě zmatek v tom, co je mu dovoleno a co zakázáno. Děti mají mít určité mantinely, se kterými souhlasí oba rodiče. To především v období věku batolete. V předškolním a školním věku je dobré se na pravidlech s dítětem domlouvat a zastávat kompromisy. Tato pravidla znamenají pro dítě jistotu.

Zdroj: http://ona.idnes.cz/chcete-li-mit-spokojene-deti-b...

Tady nejde podle me o absenci autority. Povazujete autoritu za rozkaz nehnout se 2 hodiny, spat jen na zadech a nesmet jit na zachod? Povazujete za autoritu povinne snist jidlo, ktere nechci jist?

Já jsem hrozně vděčný za zdravý rozum mé matky.

Vždy jsem byl problémové dítě. Nebo tedy jinak, vždy jsem měl problémové vychovatele a kantory. Máma jim to musela chodit vysvětlovat :-) ... např. když jsem ve čtvrté třídě přišel s šachovnicí na hlavě, tak jsem okamžitě letěl do ředitelny. Máma musela zanechat práce a jet do školy. To byl přesně ten moment, který jí měl "zlomit", abych nevystupoval z řady. Jí moje problémy dělaly 100x větší stresy jak mě. Paní ředitelce naprosto v klidu řekla: "A kdy jindy by měl takto experimentovat, až mu bude 50?" ... a bylo po problému.

Díky jí za to !!!

Chvíli jsem přemýšlela, jak jste si tu šachovnici přidělal. A pak jsem si vzpomněla na svou hlavu nabarvenou tuží a došlo mi to.

Blahopřeju k prvnímu místu ve čtenosti

Díky. Nenapadlo by mě, co napsáním způsobím . Ale už věřím, že někteří maturanti můžou mít problém s pochopením čteného textu ... mají ho i někteří dospělí .