Stěžujte si na učitelky, poučíme je.

Dle zástupce ombudsmana je nepřípustné nutit děti ve školce k polednímu odpočinku. Taky si myslím, že bychom děti neměli nutit jíst to co nechtějí, neměli bychom je nutit chodit v bačkorách, nosit čepice, pít vodu, zdravit, chodit na záchod, smrkat, děkovat, hýbat se, čistit si zuby, uklízet, chodit spát večer ...

Mám ve svém okolí pár roztomilých dětiček, které se projevují  jako neskuteční smradi. Ty děti nejsou ani postižené, ani nemocné, netrpí ani žádnou poruchou. Poruchou trpí jejich rodiče a to POHODLNOSTÍ. Rodičovství je dřina. Naučit dítě chodit na nočník, jíst mrkev, zavázat si boty, utřít zadek, uklidit kostky, pozdravit když někam vejdu, respektovat autority, neskákat do silnice, netřískat kolem, nemlátit do dětí, učitelek, maminky ...

Ano, vídám děti, které kopnou do své mámy. Řeknou né a hodí čepici na zem. Ještě si na ni dupnou. Potřebovali by pár na zadek. Ale ne ty děti, jejich rodiče.

Taky vídám děti v restauracích. Lítají po place, vrážejí do obsluhy, kradou brčka ... Jejich rodiče sedí u stolu a nevšímají si jich, protože děti se vyvíjejí ...  Já osobně si myslím, že děti by se lépe rozvíjely v lese nebo dětském koutku a nebo tím, že by si k jídlu a pití v restauraci klidně sedly, ale nejspíš se mýlím ...

Ne, nemýlím se. Dítě nejdřív potřebuje lásku a péči. První měsíce je nejdůležitější dítě mazlit, dotýkat se ho, krmit a přebalovat ... Dítě se musí cítit bezpečně a milované. Postupně nastupuje řád a pravidla. Nemluvím o něčem striktním a neměnném. Mluvím o normálních pravidlech, které umožní dítěti rozvoj. Po obědě se odpočívá. Když venku prší, vezmeme si gumáky a pláštěnku. V gumákách můžem skákat do kaluží ... V sandálích to dělat nesmíš ...  Často je jednodušší dítěti vyhovět. Ustoupit mu. Naše ústupky obhajujeme řečmi o vyvíjení, o samostatnosti, o osobnostech ... Z dětí, které nemají mantinely, které nic nemusí a všechno smějí, vyrostou nevyrovnané osobnosti. Nebudou si v dospělosti vědět rady. Ono je roztomilé, když po Vás dvouletý chlapeček hodí hrnek, protože se mu nelíbíte. Méně roztomilý je čtrnáctiletý kluk, který udělá to samé.

Setkala jsem se s názorem, že ve školce " ho" vychovají. A ve škole mu ukážou. To, co nezvládli rodiče, mají zvládnout učiteky. A já, jako rodič, půjdu na schůzku a budu jejich práci kritizovat, protože já bych to dělala přece lépe, no ne?  

Co si pamatuju, ve školce se odpočívalo vždycky. Lehnout si do postýlky, poslechnout si pohádku a odpočinout si, žádnému dítěti neublíží. Ani neutrpí jeho individualita, nanejvíš ego rodičů. Pro ty rodiče, kteří mají s odpočikem dětí problémy mám jedno ujištění: přijde doba, kdy vaše zlatíčka nebudete moct dostat z postele. Jejich individualitu nebude respektovat (například) učitel chemie, který bude vyžadovat, aby na odpoledním vyučování nespaly. A věřte mi, že když v sobotu budete  budit roztomilého puberťáka k obědu a on nebude chtít vstávat, protože se vyvíjí a má nárok na individuální aktivitu, budete mít chuť poslat ho někam na vojenský výcvik.

Ale možná, že už bude pozdě a dřív pošle někam on vás ...

http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/360874/Tata-neni-to-same-jako-Otec.html

http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/362087/Kolac-s-drobenkou-pokracovani.html