Ráda bych se připomněla těm, kteří mě četli. Nepřestala jsem psát, jen píšu jinde - mám svůj blog bez reklam a v prostoru, který je jen můj. Budu ráda, když nakouknete a třeba mi i napíšete.
Náš čtvrtý týden ve Španělsku začal příjezdem dvou nových rodin.
"Už to může být jenom horší," tvrdil Tomáš, když jsme se vraceli z pláže a dumali o tom, jací lidé to budou. Marián s Dorotkou prostě byli Top a nikdo je už nemohl překonat.
Ale i nové rodiny byly fajn. Děti se okamžitě skamarádily a já znovu vysvětlovala, jak to vlastně máme. Že Tomáš je můj bio a ti tři mrńaví nebio a tak. Zase jsme trávili čas na pláži pohromadě a v naprosté pohodě a opět jsme probírali "Babičku" a její život.
Ani jedné z nás (myslím nás, maminek) nešlo cizí paní říkat Babičko. A nutit do toho naše děti. Byla jsem ráda, protože jsem si už vůbec nepřišla divná.
První rodina, maminka, tatínek a dvě holčičky, zrušili hned druhý den objednávku stravování a rozhodli se být celé dny pryč. Brali si sebou kočárek i nosítko, aby se jim holčičky přes den vyspaly mimo dům a vraceli se až večer. Pobyt si užívali, ale také s naprosto jasným názorem, že sem už nikdy.
Zuzka, druhá maminka, která přijela bez manžela s pětiiletým chlapečkem a roční holčičkou, přijala nastalou situaci jako výzvu. "Nejdřív jsem se chtěla otočit a utéct, ale pak jsem si řekla: Co tě to má holkka naučit?" a zůstala jsem, svěřila se mi.
Nutno podotknout, že v tuhle chvíli už "Babička," slevila ze svých zásad tak o padesát procent, takže děti opravdu neseděly u stolu bez hnutí, bábovičky si braly i do zásob a branka na zahradu zůstávala občas otevřená, stejně jako hračky na zemi... Prostě sedm dětí se vychovává hůř než dvě a třem matkám se to, co dělají špatně také vysvětluje hůř než jedné ... Zuzka byla nakonec spokojená a já ( možná trochu závistivě) sledovala, jaké čerpá výhody např. vajíčka k snídani a zabalené kuře k svačině na pláž. Jo jo, takhle to v životě chodí.
Teorie o "Babičce" - vytvořené z informací, které nám ona sama postupně podávala.
Je rozvedená. Je jí sedmdesát dva. Je vdova. Má spoustu dětí. Má jenom pěstounské děti. Majkl je nejmladší ( porodila ho v 46letech). Je vdaná, manžel je gembler a prohrál co mohl. Žila jako bezdomovkyně v Itálii. Její maminka je Číňanka a tatínek Kubánec. Dlouho žila v Čechách u své české babičky, která pak porodila její čínskou maminku.
„Babička“ dokáže být moc milá a byly chvíle, kdy zavládla i mezi námi dvěma pohoda. V jednom z takových dnů dala Berušce tyhle boty na flamengo.
Já ... mám z nich opravdu velkou radost. A děkuju. A vím, že v nich Beruška flamengo opravdu bude tancovat.
Po dnech relativní pohody přišla noc, kdy Beruška zvracela a měla horečku. Vyšplhala se jí přes třicet devět a my musely zůstat v domě. Ani Madlenka nebyla ve své kůži. Pár dnů pak bylo dobře a pak znova. Zvracení, horečka.
Odmítla jsem dobrou radu, abych šla s dětmi do parku, kde je stín. Nechtěla jsem s nimi nikam chodit, chtěla jsem, aby si mohly v klidu někde v chládku v domě hrát a aby se uzdravily. Jenže v domě na to nebylo místo. "Babička" chystala perníčky na jarmark, potřebovala klid a napětí mezi námi stoupalo.
Pak přišel den, kdy „Babička“ ráno odjela a doma zůstal jenom její syn Majkl. Ten se pustil do úklidu a chtěl se postarat i o verandu, kde v té době stály čtyři kočárky – z toho jeden náš rozbitý a druhý půjčený, než se nám ten náš podaří spravit. Stačil mžik k tomu, aby malá spadla ze židle a hlavičkou narazila na roh zdi.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
