Věřím tomu, že se mi splní můj sen a budu se živit psaním. Před spaním si představuju, jak přebírám minimálně Zlatého Lva za scénář ( Oscar by byl lepší...) nebo cenu Magnesia Litera. Slibuji tomu na nebi a klidně i v pekle, že polovinu jakéhokoliv výdělku za " psaní " věnuju na charitu a že udělám opravdu všechno, co je pro to potřeba.
Zatím nemám co rozdávat, ba naopak. Dala jsem si za úkol najít zdroj příjmů takový, abych se nemusela nic moc učit, tudíž zatěžovat mozek, který potřebuju k tvorbě, dále nikam dojíždět a pokud možno, nemuset ráno vstávat. Prošla jsem se po našem městě a do hlavy mě praštil inzerát - Hledám servírku.
" Nejhorší smrt je z vyděšení " říká můj dobrý kamarád a tak jsem zdvihla telefon a domluvila si s panem majitelem schůzku. Jen na okraj - já do té restaurace chodila. A dost často tam prudila. Majitel je asi o patnáct let mladší a já bych se ani nedivila, kdyby mi řekl, že jsem stará.
Sedli jsme si spolu a já na něj všechno vychrlila.O tom, jak mě baví pořady o vaření a o restauracích, jak přesně vím, jak by to mělo v kvalitní hospodě vypadat. Jak znám všechny okolní restaurace a jejich slabiny.Jak vím, jak se mu střídá personál a jak se o něm povídá, že je vůl. Měla jsem jednu podmínku - práci na dohodu. Po mých zkušenostech s p. J (http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/317835/O-panu-J-a-jeho-firme.html) už nechci uzavírat s nikým pracovní smlouvu.
A on mě přijal.
Dohodli jsme se v pátek a já šla v pondělí na plac.
Je to jiné, než bývalo.Mám zkušenosti s prací servírky z různých brigád, ale to mi bývalo míń a je to znát. Každý rok, každé kilo. Taky mám pocit, že už neukecám to, když zapomenu nebo zvořu objednávku, takže raději lítám jako střela a všechno si píšu.Je středa a já nevím, jestli se dnes ještě zdvihnu z gauče, tak mě bolí nohy.
Vydržím.Vydržím a možná jednou napíšu román Rok barmankou ...
K mým dalším předsevzetím - dojedla jsem pátá antibiotika za čtyři měsíce a nastoupila očistnou kůru, tím by měla být zničena bakterie, kterou jsem v sobě, podle milé a pečlivé p. doktorky Valáškové z infekčího oddělení, měla několik let a i když jsem si měsíce a měsíce stěžovala na teploty, bolest zad a v poslední době hlavy, nikoho nenapadlo, že to může být toto. Až ona, k níž jsem si vysloveně vydupala doporučení, osahala mé uzliny a nabrala krev...A dala léky. Nemusím Vám popisovat, co udělá užívání antibiotik 5x 21 dnů s vašimi vnitřnostmi, se sliznicí v puse i jinde....a jakou jsem měla radost, když jsem po dlouhých týdnech neměla po procházce venku teplotu osmatřicet... Očistnou kůrou začínám plnit své první předsevzetí ( viz http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/316614/Rok-Ctyricitky-II-Seznamy.html), tak mi držte palce, ať vydržím, uběhám to a nesním nějakému hostu oběd...
