Shaw George Bernard,irský dramatik a nositel Nobelovi ceny pronesl citát „ Není lásky opravdovější nad lásku k potravě “ zřejmě po nějakém výborném obědě nebo totálním krachu svého vztahu.Faktem je, že chuť k jídlu mě neopouští ani ve chvílích největšího zoufalství a naopak, čím lepším zakončit úžasný den než skvělou večeří?
Samozřejmě, já vím. Ano, to by bylo ideální. Pohodový den, výborné jídlo a večer živočišný, dlouhý a dokonalý sex. Ruku na srdce, já jsem spíš pro sex odpolední, kdy mám ještě sílu nebo dopolední, kdy mám kromě síly ještě i chuť. Večer mi dost často stačí nějaká dobrota a sklenička vína ... Nevím přesně od které doby,ale debaty s našimi kamarády o lásce, rozvodech, víře a nevěrách postupně vytlačují debaty o jídle, o bio produktech, opravdové zelenině, domácích těstovinách, skvělých vínech a hořkých čokoládách a pralinkách a zvěřině a plundrovaném těstě a …
Asi to má něco společného s věkem, soudím podle sebe, zatímco ve dvaceti jsem mohla jít spát s prázdným břichem, hlavně, že jsem věděla, že mě miluje, teď, po pár desetiletí, potřebuju k dobrému pocitu nejen vědomí, že jsem milována, ale i ( alespoň )poloplné břicho.Vaření mě opravdu začalo bavit, až když odrostly děti a stala se z něj zábava, ne povinnost. Není problém dojít si na celkem chutné jídlo do nějaké restaurace, dají se koupit kvalitní polotovary ( opravdu, ne všechno je odporné), ale nic nenahradí proces vzniku, tu kuchyňskou alchymii, cinkání metly o sklo, bublání vody, syčení oleje.
Vaření úžasně stmeluje. Vaření je něco, co děláme dohromady, já, můj muž, naše skoro dospělé děti.
Proplachujeme čočku a cizrnu, jeden krájí cibulku, druhý strouhá mrkev, petržel a celer.
Odblaníme mufloní maso, přitom si povídáme o myslivcích. Je to dva dva, já a Tom bychom vysokou asi dokázali zastřelit, hlava rodiny a Adra nikdy. Do téhle debaty jsem si myslela, že srnka je žena od srnce...Přesýváme mouku, tak jako to dělala babička, těsto je potom kypřejší a vláčnější, z truhlíků obereme pažitku a zelenou petrželku a koriandr a v hmoždíři utlučeme pepř a nové koření...
Krájíme,ochutnáváme, mícháme, smějeme se. Začarujeme těsto na rohlíčky a na knedlíky a díváme se, jak bobtná a roste...
Do polévky dáme chilli a do ragů taky, a ještě špetku skořice a trošku hořké čokolády.
Prostřeli jsme stůl a přišli hosté, otevřeli víno a mluvili jsme a vzpomínali, můj brácha na spálenou polévku, kterou jsem ho donutila sníst a mamka popisovala bramborové placky pečené na kamnech a potřené sádlem a můj muž vzpomínal na smetanové omáčky, které mu dělala maminka a díky nim byl strašně tlustej chlapeček, ale když přežijete hlad v koncentráku, tak je pro Vás tlusté dítě zázrakem a Adrianka s Tomem se dohadovali, kdo umí lepší nudle a z jaké mouky se mají správně dělat a i když pak všichni odešli a my to uklidili a vyvětrali a Áďa odjela do Prahy a Tom zalezl k svému počítači, tak ta domácí pohoda pokračovala a my si s manželem lebedili, jak se vlastně máme dobře. Večer jsme sice usnuli na gauči u detektivky, ale nedělní ráno, to stálo za to. Nejenom jídlem živ je člověk a třeba taková masáž skořicopomerančovým olejem na oplátku Vám navnadí úplně jiné buňky než ty chuťové.
Vlastně mi tenhle víkend přišlo, že mé sny se plní. Ve dvaceti jsem nechtěla nic jiného, než toho pravého muže a dvě děti. Mám to. Někdy je třeba připomenout si, že možná právě to, co prožíváme, je štěstí. Přeji krásný týden!
http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/317915/Rok-ctyricitky-III-Uklizeno.html
http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/316614/Rok-Ctyricitky-II-Seznamy.html
http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/316609/Rok-Ctyricitky-I-Lak-na-vlasy.html
