Uklízím celkem ráda a celkem často, jenže nějak záhadně. Přestože úklidem strávím např. čtyři hodiny, mám rozpuštěné nehty od čistidel, odřená kolena jak lezu po zemi, bolavá záda od ohnutí nad luxem a natáhnutou achilovku jak se sápu tam, kam nedosáhnu, stejně to není dokonalé.
Protože jsem rozhodnutá být v tomto roce lepší ženou, manželkou i mámou a plnit veškerá svá předsevzetí, pustila jsem se do velkého úklidu. Pustila jsem se i do oken, přesněji řečeno do okna a to v ložnici. Přiznám se, před Vánoci jsem okna nemyla. Rozvěsila jsem světýlka a bylo to. Nyní jsem je sundala a zastyděla se. Na parapet jsem začátkem prosince odložila pět kytek, všech pět kytek, které mi doma rostou. Které zatím nechcíply. Teď, sedmnáctého ledna jsem je našla. Vypadají, že nepřežijí. Dala jsem je zpátky na svá místa a budu doufat, že se mi podaří probrat je, protože jinak, jak mi řekla moje máma, už nikdy žádnou kytku v květináči nedostanu a mně se opravdu moc líbí květiny v květináčích. Při mytí mi spadl hadr a já se pro něj ohnula a koukám pod postel. Když z gruntu, tak z gruntu řeknu si a začala jsem vytahovat krabice z pod postele.
Krabice s časopisy o životním stylu, o dietách a o vaření. Krabice s oblečením po dětech. První šatečky naší Adry, první kopačky Tomíka, spoustu dalších věcí, všechno jsem přeskládala, z časopisů vytrhala stránky, kde bylo něco zajímavého ( z každého časopisu asi polovinu). Stránky jsem roztřídila podle kategorií Cestování, Diety, Cvičení, Módní oblečení, Interiéry, Zahrady a Jídlo. Kategorii Jídlo jsem roztřídila na Sladké, Předkrmy, Hlavní chody, Maso, Slané, Zmrzliny, Kynuté…
Seznam jednotlivých položek jsem vylepila na dvířka skříně, kam jsem složky uklidila.
Přebrala jsem všechny krabice s různými přáními ( k svatbám, svátkům, narozeninám), prohlédla jsem albumy s fotkami a krabici se školníma výkresama dětí, našla jsem rozvyšívaný adventní kalendář, půlku uháčkovaného ponča a příšerně upletenou šálu, kterou jsem nikomu nikdy neukázala.Vytřela jsem pod postelí, praštila se do hlavy, zastrkala krabice pod postel a bylo poledne. Domyla jsem okno, začala rovnat knížky v knihovně, vyskládala je na zem a jednu po druhé dávala do knihovny, někdy zalistovala, nějakou otevřela a začetla se a …našel mě manžel, přijel z práce a ptá se, co se tu děje.
Můj muž je kliďas se smyslem pro humor, k jídlu si namaže chleba a chvilku se mnou třídí knížky, ale když vaří kafe a shodí vázu ze stolu a z ní vyteče hnědá páchnoucí voda a vysype se asi milion jehličí, trochu se naštve.
Přidávám si další předsevzetí –
9. Při čemkoliv budu postupovat systematicky, nebudu chtít všechno hned.
Do velké krabice jsem dala všechny nevkusnosti, které se nám doma nashromáždily, jako dárkové popelníky s lebkami, různé půlitry s nápisy, rádoby vtipné obrázky s kondomem a cigaretou a další příšernosti. Nevyhodila jsem ji – odvezla jsem jí k mým rodičům na chalupu na půdu. Myslím, že až ji bude někdo za pár desítek let vyklízet, pobaví se. Tím se dostávám k dalšímu předsevzetí.
10. Budu častěji navštěvovat své rodiče a nebudu se s nimi hádat.
Naposledy jsem se s tátou pohádala, když se zastavil u nás a našel mě v koupelně jak spáruju.Tyhle chlapské práce mě strašně baví a ano, opravdu to nedělám tak, jako to dělají profesionálové nebo jak by to udělal on. Ano, opravdu se už stalo, že jsme nakonec museli zavolat odborníka ( malíř se štukem, podlahář na opravu plovoučky, tapetář …). Spáry v koupelně jsem před několika lety přetřela načerveno ( manžela a tátu málem škublo) a teď jsem je přemalovávala na bílo.
„ Říkal jsem Ti to? “
Ano, tati, říkal.
„ Že je kravina dělat to červeně?
Jo, říkal si to.
„ Že ty si nikdy nedáš říct “.
Táta. Je zvláštní, jak je pro mě pořád strašně důležitý, aby mě pochválil. Aby mu chutnalo. Aby mi rozuměl.
Táta si nedá říct. Ve svých sedmdesáti letech odmítá uznat, že už nemá tolik sil jako dřív a předělává chalupu pomalu, podle sebe a sám. Prostě ho to baví.
Mám uklizeno, v šatníku polovinu věcí a chuť vařit. Sestavila jsem Lednové menu a pozvala mámu a tátu a bráchu a jeho ženu. S našimi dětmi nás bude u stolu deset, tak doufám, že se mi podaří.
Lednové menu – Polévka s čočkou, cizrnou a rajčaty – můj experiment.
Ragů z muflona s vídeňskými a houskovými DOMÁCÍMI knedlíky
Domácí čokoládový croissant
Doma nikdo nevěří, že to dopadne.
http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/316614/Rok-Ctyricitky-II-Seznamy.html
http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/316609/Rok-Ctyricitky-I-Lak-na-vlasy.html
