17. ledna jsem napsala článek o Zimě, která stále nepřišla. Ta pravá, ledová, bílá.
Citace : V zimě má být prostě zima, nemá se chodit v plátěných botách a bez čepice, chci si vyndat chlupatou beranici a tlustou šálu a nevypadat jako blázen.
Má prosba byla vyslyšena a sníh jsme za chalupou měli ještě před měsícem. Skleník nestojí, salát neroste, jahody nekvetou. Prší a je hnusně a je zima. K ránu bývá jinovatka. Je červen a my topíme.
Za pár dní má můj syn narozeniny. Většinou dostává domácí dort s čerstvými sladkými jahodami. Slavíváme na zahradě, v letních restauracích, grilujeme. Pán na tržnici přísahal, že jahody které prodává jsou české, z Moravy. Voněly, dokonce i chutnaly, bohužel za pár hodin zplesnivěly. Byly prostě nacucané vodou. Konečně se objevily první ředkvičky a saláty. Všechno mi přijde tak trochu bez chutě. Slunce chybí.
Pátek zřejmě strávíme úklidem. Místo kousek od nás je zničené povodní. Místo, kam jezdíváme na kole, bereme návševy, místo, kde byli všichni, kteří bydlí v našem kraji na školním výletě.
Prosím přírodu, aby se již umoudřila. Z té tmy a šera začím šílet. Potřebuju slunce. Potřebuju pampelišky, rozkvetlé stromy, čerstvé bylinky. Potřebuju, aby na nás nepršelo a aby jsme nemrzli až budeme vytírat bláto a vynášet mokrý nábytek.
Za pět měsíců mám narozeniny. Scházíme se na chalupě, většinou už přitápíme. Zahrada bývá sklizená, zelenina zamražená, ovoce zavařené. Je podzim. Venku bývá šero, prší, padá listí. Mám podzim ráda, ale před ním musí být léto.
Za pět měsíců bude podzim. Nějak málo času na to, co má příroda stihnout.
Sedmnáctého ledna jsem napsala: Zima prostě musí přijít stejně tak, jako po ní opravdové jaro.
Zima přišla.
Takže dnes to zkouším znovu - Jaro, koukej se objevit, prosím !
http://marcelatobiasova.blog.idnes.cz/c/316632/Uz-ani-zima-neni-jaka-byvala.html
