Mám pocit, že ti, kteří tak zasvěceně diskutují o lehkosti letošní maturity, zapomínají na to, jací byli oni, když jim bylo kolem devatenácti. Já byla všechno, jen ne zodpovědná. Vy, když vzpomínáte na školu, vzpomínáte na čtyři roky učení nebo na hlouposti, které jste vyvedli?
Státní maturita byla potřeba, to bez diskuzí. Má dcera, letošní maturantka, se jí bála od chvíle, kdy byla schválena. Studuje taneční konzervatoř, maturitu z češtiny, angličtiny a biologie bude mít stejnou jako gymnazista. K tomu dějiny hudby, tance, výtvarného umění a praktická zkouška – tanec.
Žádný z jejích spolužáků, ani z těch loňských, na maturitu nekašlali. Neznám nikoho, kdo by si dovolil to, co já, když jsem maturovala – prostě jsem to riskla. A takových nás bylo víc. Dnes by nám to neprošlo.
„ Trošku těžší než jsem čekala,“ řekla mi dcera o testu z češtiny.
Aby se dostala na vysokou školu, na kterou se hlásí, musí se učit i předměty, které na škole nemá. Chodí jako dobrovolnice do ústavu, pomáhá postiženým dětem a jejich rodičům. Ano, získá tím doporučení ke zkouškám, ale zároveň a určitě ne v poslední řadě, má již teď představu o oboru, kterým se chce živit.
Protože studuje v Praze, platí ji její táta bydlení a cestovné a já jí dávám na jídlo a léky, platím pojistku. Ostatní věci si musí koupit sama, musí si přivydělávat.
Nepíšu to, abych ji vychválila, jak je dobrá. Taková je totiž většina mladých, které znám já. Jsou vyzrálí, zvídaví, pracovití.
Výsledky maturit ještě nejsou, zato jsem již četla dost článků o tom, jak ta letošní byla primitivní a jak jsou maturanti lítostiví a neschopní.
Kecy.
Jsou takoví, jací jsme my. Jsou mezi nimi vyčůránci, lenoši, hajzlové, pracanti, slizáci, dříči, hlupáci, géniové …Jsou takoví, jaké jsme je vychovali, jsou naším obrazem.
Dovolím si zaslat jim radu do života, prověřenou staletími :
Čas projít nenechte, je odměřen. ( J.W.Goethe : Ifigénie v Tauridě).
Hodně štěstí !!!
Fotky jsou autentické, některé ukradené ...
