Nerada používám stažené ( ukradené ? ) fotografie, ale tentokrát nemůžu jinak. Obrázek Elišky Bučkové, který jsem viděla při pročítání Revue, mi zůstal v hlavě a nemohla jsem na něj přestat myslet.
Mám dvacetiletou dceru a jednou z věcí, ke kterým můžu sama sobě gratulovat je to, že se mi povedlo vychovat sebevědomou dívku, skoro ženu, která rozezná věci důležité od těch nedůležitých. Studuje tanec a při tom je každé kilo navíc problém. Ale úplně stejný, jako kila chybějící. Vím, nebo alespoň tuším, jak velký tlak je vyvíjen na dívky pohybující se v takzvaném "showbusinesu".
Aby mohl člověk něco dokázat a v něčem vyniknou, musí mít vše v rovnováze. Při pohledu na fotku Elišky Bučkové, dívky, která si ( jak uvádí iDNES.cz ) přeje prorazit jako zpěvačka a doufá, že jí její přísní rodiče odpustí nafocení odvážných fotek, jí moc přeju, aby někdo z jejího okolí, rodiče, nebo třeba přítel, našel způsob, jak jí vysvětlit, že to, co dělá se svým tělem je nebezpečné a špatné.
Sama za sebe jsem proto, aby se fotky vyhublých a očividně nemocných rádoby celebrit prostě neukazovaly a pokud už to musí být, tak retušovaly. Dají-li se tvary umazat, dají se i přidat.
Nevěřím tomu, že existuje zdravý a sebejistý muž, jemuž se dotyčná fotografie líbí. Jsem schopná pochopit, že muži nevadí silikonová prsa, rozhodně neodsuzuju plastické operace a ano, chtěla bych být štíhlejší. Ostatně, to jsem chci od té doby, co se mi zakulatily boky. Mám za sebou spoustu pokusů o zhubnutí, více či méně úspěšné. Kdybych v době dospívání třeba po rozchodu s klukem vídala takovéhle fotky " sexy štíhlých úspěšných modelek " kdoví, jak daleko bych byla tenkrát schopna svou touhu po dokonalosti nechat zajít.
