Nebylo mi ještě ani devatenáct, když jsem se vdávala. Neuměla jsem ani vařit, natož něco upéct. Trvalo mi dost dlouho, než se mi začalo dařit vyndavat z trouby to, co jsem zamýšlela. Přívlastky jako: nedopečené, spálené, drolící se, mazlavé, sražené, suché se k mým výtvorům sakramensky hodily. Od doby svých pečících začátků jsem se zlepšila, ale stejně ... stále tomu něco chybí. Prostě: babičin koláč je babičin koláč, že?
Štrůdlu babička dělávala ze dvou těst, vodánku a tučného bochánku, které se navzájem propojovaly, až vzniklo listové těsto. Příprava těsta jí zabrala několik hodin, těsto válela, balila do mokré utěrky a chladila a zase válela... Závin plnila tvarohem, mákem, povidly a nejčastěji jablky. Jablka ochutila skořící, přidala hrozinky
a vlašské ořechy ... To, že se peče "štrůdla," bylo cítit až na zahrádce. Já listové těsto kupuju. Mám za sebou pár pokusů o stvoření vodánku a bochánku a jejich vzájemném spojení, ale po pravdě řečeno,výsledek neodpovídal vynaloženému úsilí a času. Třeba jednou, až i já budu mít vnučku, která se mi bude plést pod rukama...
Bábovka. Tvarohová, třená, mramorová, jogurtová, kokosouvá, čokoládová .... Bábovka byla u babičky na stole snad vždycky. Tenhle recept jsem našla v krabičce s fotkami a pohledy. Možná ho psala nějaká babičina kamarádka, možná sestra... Kynuté těsto se nedá odfláknout. Musí se důkladně vypracovat, čím víc vzduchu se do něj dostane, tím lepší konečný výsledek. Nadýchané, pružné, vláčné těsto naplníme makovou nádivkou ( mák poctivě umletý na ručním mlýnku, svařený s mlékem a cukrem, přidáme hrozinky namočené den předem do horkého rumu a vše posypané čerstvou nastrouhanou citronovou kůrou), a smotaný závin upečeme ve formě na bábovku.
S kynutým těstem jsem se prala několik let. Nysypat mouku do mísy, udělat do ní důlek, do něho nalét mléko,dát droždí, lžičku cukru a čekat až se droždí rozpustí a začne bublat, přidat zbývající ingredience a všechno smíchat, pomalu a dlouho hníst rukama až vznikne hladké, nelepivé těsto ... takový malý rituál. Nedá se to uspěchat, výsledek přesně odpovídá tomu, jak jsme si dali záležet...
Kdykoliv mi něco vrtá hlavou, mám splín nebo naopak radost, peču. Žloutek s cukrem našlehaný do bílé husté pěny. Někdy si ho umíchám jen tak ... Nebo třeba při pečení rolády místo pěti žloutků našlehám sedm a vím, že můžu ulizovat.... Šléhám ručně, žádný robot. Přimíchám mouku a našlehané bílky a pak rychle a krátce, jen nějakých osm minut peču. Po vyndáni z trouby zabalím do mokré utěrky a smotám do rolády. Po vychladnutí natřu marmeládou... Babička měla spíž plnou domácích marmelád. Je libo angreštovou nebo višńovou? A co jablečnou s rebarborou? Život nám někdy protéká mezi prsty. Stále někam spěcháme. Kupujeme hotové koláče a buchty, čas ztrávený pečením nám připadá ztracený. Není to tak. Pozoruju dvě ptáčata, která mi pomáhají péct. Osmiletá Bublina prosívá mouku a váží cukr, sedmiletá Kocanda přilévá ohřáté mléko a krájí máslo. Pak sedí před troubou a pozorují, jak se z těsta stává zázrak. Snad si tyhle společné chvíle budou pamatovat ... až se vrátí do své rodiny.
Mřížkový koláč. Klasika. Vychlazené linecké těsto potřít výraznou ( nejlépe) rybízovou marmeládou. Dozdobit proužky těsta a vykrájenými srdíčky. Posypat vanilkovým cukrem. Poklidit kuchyń, kousky těsta máme i na podlaze ( holky pečení opravdu baví). Někdo zvoní. Přišla babička. Uvařit kafe. "Co si pekla": ptá se mě mamka. Ochutnává. " Je výbornej, Marcelo, skoro jako ode mě," dostávám pochvalu. Myslím, že už bylo na čase... dobrou chuť a krásné úterý!
