Kdysi láska

Někdy se mi po tom stýská. Po tý síle, která mě hnala. Častěji jsem šťastná, že už je to za mnou.

I.

Rudý šaty
dneska obléknu si
a krvavou náladu
s červeným vínem namíchám
dneska je totiž
poslední rozloučení
a až tě pohřbím
čardáš až do rána
tancovat budu.
Náhodný dotek cítím Tě všude
proč já směšná
namlouvám si
že to vnímáš stejně
nic než čardáš
nezbylo mi
tanec

tanec zpěv a vítr
chlapský těla
velký ruce
život a síla 

žádný pohřeb
pořádat se nebude
dívat se na ten

tanec

budeš

 II.

Co nadělám.

Dneska se obléknu

do zlaté.

Už žádný čardáš,

žádné rudé víno.

Za dámu schovaná v sobě budu.

Decentně usměvavá.

Jestlipak

někdo

všimne si,

jak ve mě

bolest

drásá vnitřek,

že už ani

křičet

nemůžu

              a vlastně

              ani nechci.

Konečně rozumná

možná

oddychneš si.

III.

Dnes

bez hran a

střepů

smířená

s úsměvem

pár vrásek navíc

(vidět jsou jen při průzkumu zblízka)

Možná

trochu couvám

a možná

přešlapuju

vyčkávám

to přece patří k dospělosti

trochu bezbarvá

a bez tvaru

snad

jen dočasně

než zas

naberu dech.