Můj muž je věčný optimista. Zatímco mně už dávno došlo, že ho musím brát takového, jaký je, on stále doufá, že některé mé zvyky, vlastnosti a chutě předělá.
Tak například: miluju lehkou colu. Vím, že jsou v ní uměliny a taky jsem slyšela o tom, že se s ní dá výborně čistit třeba wc a umím si představit, co dělá s mým žaludkem a opravdu to nepotřebuju opakovat, kdykoliv si ji koupím. Jenže můj muž to nevzdává. Došlo to tak daleko, že si ji schovávám a piju jí tajně.
S tím souvisí další věc, kterou by můj muž chtěl, abych dělala průběžně a já vůbec nechápu, jaký to má smysl, je chození ke kontejneru skoro tak často, jako pro rohlíky. Třídíme odpad. Na chodbě mám ozdobnou krabici na plasty, sklo a na papír. Vynáším je, až když jsou plné. Hlava naší rodiny, kdykoliv jde s prázdnýma rukama po chodbě, hrábne do krabice a něco vynáší. Po pár kouscích. Nejčastěji lahve od coly...
Uznávám, že jsem chaotická a zapomnětlivá a bordelář. Opravdu si ale myslí, že když mi bude jednu věc připomínat kolem dokola, tak že na ní nezapomenu?
Například daně. Můj manžel odevzdává daňové přiznání hned první den. Pak celou dobu prudí, kdy že to udělám já. Rok co rok. Zatím dosáhl jen toho, že jsem ho letos už ani nevnímala. Je přece dost času ... Odevzdala jsem ho přesně čtyři dny po termínu.
Peníze jsem měla na účtě dřív než on.
Další věc, která mého muže dokonale rozhodí je, když dojdou žvýkačky v autě. Ale pozor - on moc nežvýká. To já. Můj milovaný dostane chuť pravidelně ve chvíli, kdy je krabička prázdná. Jak to dělá? Má snad nějaký radar? Kontroluje v noci tajně obsah krabičky, aby mi ráno ve chvíli, kdy sednem do auta, jen tak mimochodem řekl: " Podej mi prosím žvýkačku? "
Každý den se najde tisíc věcí, které by na mně rád změnil. Mám po celém bytě roztahané knížky a časopisy. Při vaření mám bordel v kuchyni. Dělám sto věcí najednou a na žádnou se pořádně nesoustředím. Vařím v jeho pyžamu. Nechávám klíče od domu v zámku - zvenku. Chodím naboso, když je zima. Jím v posteli bábovku a drobím. Zapomínám, komu jsem co slíbila, kam máme kdy jet a kdo kdy přijede k nám.
Někdy si říkám, jak je možné, že si vybral právě mě. Opravdu si nechal zamotat hlavu a mé drobné nedostatky přehlédl? A opravdu stále věří tomu, že mě předělá?
Vzdá to někdy?
