Mám za sebou období navštěvování kartářek, vykládání karet, vidění aury, praktikování reiky, sestavování horoskopů a hlavně - hlavně čarování.
Základem každého splněného přání je jeho přesná formulace. Základem je říct si o to, co chceš a dát to na vědomí Světu, Bohu, ale hlavně sobě.
Já takhle jednou v zimě seděla s kamarádkou na Deštné v Hašiši, což je takový bar - nebar a při lahvi sektu přemýšlela, jakéhože to chlapa, bych vlastně chtěla.
Kamarádka to zapisovala:
Vysoký alespoň metr osmdesát
Černovlasý, snědý, hnědé oči
Rozvedený, dvě už větší děti, aby nechtěl děti se mnou
Musí mít rád moje děti a ty jeho
Sportovec, jinak ze mě bude koule
Konzervativní, pečlivý, sebevědomý, hlavně už žádnej zakomplexovanej experimentátor
Narozený ve Střelci nebo Kozorohu - ten se ke mně nejvíc hodí.
"Úplně ho už před sebou vidím " říká ona. " Má trochu fousky, takovou bradku."
" To nevím, mně se chlapy s fousama asi nelíběj." " Ale líběj, jenom o tom nevíš."
" Ještě - jak by se měl jmenovat?"
" Robert, " říkám jí.
" To určitě, já ti dám Roberta. To nebude o sexu, to bude o lásce! Jirka se bude jmenovat, takové hezké české jméno,"dopsala seznam, složila ho do čtverečku a já si ho dala do peněženky.
" Mohl by mít červenou zimní bundu?" doplňuju přání. " Víš, já to mám z dětství, takovou úchylku, jak byl táta na tý Horský službě a všichni ti chlapi byli takoví chlapský a nosili červený bundy..."
Připily jsme si: Na splněná přání!!!
O několik týdnů později vešel do jiného baru, kde jsem byla i já, chlápek v červené bundě. Měl sebou společnost několika lidí. Poslal mi drink po servírce a pak mě požádal o tanec. K tomu tanci pustil muziku z jukeboxu. Na můj vkus byl trochu moc hlučnej a neodbytnej. Když mi při mém odchodu řekl o telefoní číslo, vyndala jsem seznam z peněženky a vyptala se na jednotlivé položky.
183cm, rozvedený, dcera a syn ve vlastní péči, miluje děti, sportovec - fotbal, volejbal, lyže, koně, potápění..drčel jako kafemlejnek.
" V jakém jste znamení?" ptám se ho.
Jsem 23.12, Kozoroh.
Pořádně si ho prohlížím. Krásný hnědý oči.
" Ještě řekněte, že jste Jirka a je to jasné" uklízím seznam.
" Jmenuju se Jarda" odpovídá mi.
Na náš první romantický víkend mi přichystal překvapení - parašutistický výcvik. Byl to můj sen, to ano, u skleničky vína jsem mu tvrdila, jak bych to ráda zažila a obdivně poslouchala jeho vyprávění o seskocích, které má za sebou. Myslela jsem si, že kecá. Jeho nenapadlo, že kecám já.
První den výcviku plynul v klidu, pouštěli nám nějaké filmy o tom, co se může stát ( zavřela jsem oči a zacpala si uši), učili nás co máme dělat, když se třeba zachytíme za křídlo letadla, ( dodnes nevím, jestli to byl fór), ukazovali nám jak poznat, kam fouká vítr.
Nějak se z toho zítra vyvléknu, myslela jsem si. Večer jsem se hezky navoněla, oblékla do krajek a těšila se na sex. On mě místo sexu nutil v obýváku trénovat parakotouly.
" To je zbytečné" oponovala jsem mu. " Není," hádal se se mnou on," koukej, je to snadný". Nemohla jsem mu na rovinu říct, že mám v plánu se zítra z toho seskoku vyvléct a tak jsem ho po hodině přemlouvání v tom obýváku skočila taky. Ještě nikdy po mě žádný chlap něco tak trhlého nechtěl ...
Druhý den jsme šli na trenažer a to už šlo do tuhého. Pak si pamatuju, jak přijíždí Andula jak z knížky o Letadélku Káněti a já do ní nastoupila. A pak vážně vyskočila.
V ten moment se prý rozhodl, že si mě vezme.
Po skončení seskoků jsme sedli do auta a jeli na Moravu, k jeho nejlepšímu příteli. K Medvědovi. Medvěd si mě prohlédl a vyndal lahev slivovice.
" Tak se ženská ukaž, co v Tobě je" prohlásil.
Slivovice se prokládala burčákem, ale na mé tělo napumpované adrenalinem neměl alkohol žádný vliv. Jarda i Medvěd usnuli, každý v jedné místnosti a já nemohla zabrat. Šla jsem se projít. Vzala jsem si klíče ze dveří, vyšla jsem z bytovky a procházela se po městečku, kde jsem byla prvně v životě. Past na mě čekala v podobě jména našeho hostitele, Medvěd je totiž přezdívka. Správný vchod jsem určila zastrčením klíče, ale protože jsem se při odchodu ani nerozhlídla okolo dveří, natož v jakém jsem patře, hledala jsem ten byt zastrkováním VŠECH klíčů na svazku mimo vchodového do VŠECH dveří. Vrátila jsem se do bytu, slyšela chrápání z obou pokojů a zalezla na zem do pracovny, abych měla klid. Za chvíli slyším svého vyvoleného, jak volá:
" Macku neblbni, ne vážně ne, jsem strašně unavenej.."
Vylezu z pokoje, rozsvítím a Jarda na mě nechápavě kouká. Pak mu něco dojde, odhrne peřinu a v jeho klíně leží černá chlupatá kočka. Čtyřnohá.
Tenkrát jsem si řekla já, že on je ten pravej. Jedině opravdu sebevědomej chlap se o mně může domnívat, že potom, co mě přinutí skočit z letadla, opije se rychleji než já a nechá mě v noci courat samotnou po městě, se mu já budu dobývat pod peřinu.
