Pěkný článek. Ano, takhle to v životě často chodí.

Otázka však je, do jaké míry máme svobodnou vůli.

Formujou nás naše geny, naše výchova, naše okolí a to co jsem zažili. Máme také svobodnou vůli. Nevím však do jaké míry vlastně svobodnou vůli máme. Možná je z velké části ne-li zcela naše "svobodná vlastní vůle" determinována naším mozkem. Například, to že někdo se jde odpoledne projít a někdo si dá kávu s koláčem, není výsledek žádné vlastní vůle těchto lidí ale jen a jen tím, jaký mají v tom okamžiku mozek a to tito lidé možná žádnou "vlastní vůlí" nemohou nijak ovlivnit. Jak si odpovíme na tuto otázku má obrovské důsledky na to, jak se díváme pak na sebe a na jiné.

Osobně si myslím, že možná příliš skutečné svobodné vlastní vůle nemáme. Jsem proto tolerantnější k jiným, protože vím, že nemohou jinak. Do jisté míry jsem proto tolerantnější i k sobě, ale ne příliš a (občas) se snažím.