Držím Vám pěsti, prostě to zkuste :-). Já si, pravda, stesk s odrůstajících dětí vykompenzovala jinak (prostě jsem si našla "jiné hračky"), ale teď se k nám tak nějak samy adoptovaly děti mého muže, aby to nebyla odfláknutá akce, tak hned čtyři - a to je vám najednou tak veselo, že mi až jde hlava kolem :-). I teď, o Velikonoco-Vánocích, půjde.

Nejde to sice úplně srovnat, ale...prostě to zkuste. Co taky chcete jiným nabídnout lepšího než sebe.

Víte, váš blog by mi přišel strašně fajn a moc bych vám držela palce (teda já vám je, a především vašemu potenciálnímu adoptovanci, držím, a možná ještě víc). Kdybych nečetla váš předchozí blog, ze kterého je dost jasné, že asi člověk úplně v pohodě nejste, a vaše nynější manželství díky tomu také ne. Nezlobte se, jestli se vás to dotýká, nechci být tak kategorická jako dole pan Presler, ale rozhodně nepůsobíte jako vyrovnaný a srovnaný člověk, je mi líto. Také si trochu myslím, že si kompenzujete nějaké nevyřešené záležitosti z minula a nevím, jestli je to dobrý vklad pro to dítě.

Promiňte, fakt to nemyslím nijak zle, jen mě po přečtení vašich blogů hodně zarazilo, že zrovna vy chcete adoptovat dítě.

Jak to cítíte, tak to udělejte. Ale rychle, pokud mohu radit. Šiml úřední Vám bude řehtat nejmíň dva roky, a pak ještě čekání na volné dítě...Čas letí! Já už jsem naštěstí došimlovala, a teď už "jenom" čekáme na kouzelný telefonát, že si máme přijet pro dalšího člena rodiny.Těšíme se jak malí...

Lepší riskovat, že to třeba nakonec  nedopadne ideálně, než si za čas, až už bude na všechno pozdě, vyčítat, že jste to nezkusili. Si myslím já, teda...

Páni, tak to jsme asi měli vážně kliku, nám šimlík řehtal jen nějakých 10 měsíců, dalších 6 jsme pak čekali. A kdybychom byli netrvali na větším dítěti, mohlo to být ještě méně, dost nás přemlouvali, divili se, proč nechceme miminko.

problem muze byt i s vlastnim ditetem, ale pokud si adoptujete dite, a matka byla na drogach, bude to nejen tezke ale pokud se to na diteti zapise, take zbytecne. Nejde to lecit. A genetika uz davno neni paveda jako to hlasali komunisti, tak to nelze take brat na lehkou vahu.  Jinak doufam ze budete mit stesti.

Drogy jsou skoro to nejmenší- alkohol je mnohem horší, například. A zákony genetiky také zrovna nejsou zanedbatelné, to je fakt. Ale je potěšující, že se všechno o dítěti a jeho rodičích dozvíte včas, a můžete si dopředu určit, do čeho půjdete nebo ne.

Tak vstoupím ještě jednou a naposled. Pokud mám vlastní děti, je adopce cizího děcka podraz na ty stávající. A stále trvám na tom, že pokud stárnoucí manželka nedokáže vyplnit svůj volný čas jinak než importem dítěte z děcáku, něco je špatně. Být jejím mužem, hodně bych zbystřil a radši bych vyřešil majetkové záležitosti, dokud je čas. A pak bych od této ženy utíkal jak zajíc před liškou. Pokud se v téměř padesátce nedokážu se ženou stýkat jinak než bez cizího mimina, pak je všechno špatně!

Mé děti a syn mého muže ( 22,20,17)  Vám vzkazují, že se mýlíte. Možná si do mého příběhu projektujete své děti a svou stárnoucí manželku. Můj manžel má adoptovaného bratra, přišel k nim do rodiny v pěti letech. Svých rodičů si vážil o to víc, nikdy to nebral jako podraz. Být jejím mužem - být mým mužem, nikdy mě nenazvete stárnoucí manželkou a neutíkáte ode mě, věřte mi.

Obávám se, že to, co jste zažila se svými dětmi je prostě pryč a nemůže se opakovat. Může přijít něco jiného, nového, může to být dobré, ale pocity budou úplně jiné. Bylo by dobré zvážit, jestli to unesete. Rozhodnout se přijmout dítě je opravdu těžké, ale jestli máte opravdu spolehlivého partnera, který tento nápad s Vámi sdílí, může to být dobré.

Jestli to není fikce, držím vám place! Budete to potřebovat.

Tohle je velmi tezke. Vetsina lidi by navic chtela miminka, ktera nejsou jen tak k mani, na adopce je dlouha cekaci doba, je nutne projit ruznym zkoumanim. Co kdyz dostanete starsi dite, ktere uz ma jaksi osobnost davno formovanou a je ovlivneno tim, jak vyrustalo? Pribehy deti z detskych domovu nebyvaji moc radostne. Jste pripraveni OBA DVA na vsechny mozne rizika adopce? Jste si OBA DVA jisti, ze chcete adoptovat ne kvuli syndromu prazdneho hnizda, ale kvuli diteti samotnemu, kvuli tomu, ze chcete nekomu pomoci? Proc nezkusite pestounskou peci? Obdivuji lidi, kteri si adoptuji deti kvuli ciste lasce k detem, ze chteji pomoc. Mene obdivu uz mam pro lidi, kteri si adopci ditete leci vlastni komplexy. Adopce ditete muze i rozvratit vztah. Je to jine, kdyz si piplate miminko od malicka a ucite ho ruzne veci, ucite ho poznavat a je to jine, kdyz dostanete dite odrostle, jiz poznamenane systemem a casto i biologickymi rodici. Ne kazdy adopci ditete zvladne. Mit dite je napor na vztah a to je vlastni dite. Adoptovat si dite je take napor a hrozne moc zalezi na tech, kteri adoptovali, jaci jsou lide, jaky maji vztah a jak moc jsou ochotni do toho investovat (nemyslim finance).

Určitě to máte v sobě vyřešené, ale já být vámi, asi raději zajdu do útulku a vyberu si pejska. Víte, co byste zažila radosti a nakonec i vděku?

Hezký blog, i když já mám na adopci trochu jiný názor Vám držím palce

Ani na vlastní nejste ještě tak stará, proč se tomu tak bráníte?