Každý muž a každá žena to chce. Ne sice pořád, ale v určitých intervalech po tom všichni zatoužíme. Někdo se do toho pouští se vší vervou a někdo se fláká a jde si jen za tím svým malým cílem.
I já jsem se pustila do detoxu. V neděli jsem se rozhodla a v pondělí začala. Měla jsem v plánu udělat očistu těla tak nějak zevnitř a šla jsem na to, jak jinak, přes jídlo. Plán jsem měla, ale jak už jsem psala, plány v mojí bublině jsou jedna věc, ale cizí plány mají ostré lokty a zase mi tu bublinu potrhaly. A tak se k očistě těla přidala i očista duše. Ne, vážně nezačnu meditovat nebo snad dokonce sportovat! (Abyste tomu rozuměli, já sport miluju, ze všeho nejvíc hokej, ale moje láska ke sportu končí přesně tam, kde začíná moje nenávist k potu, rudým tvářím a lapání po dechu). To ne. Ale moje duše si užije takový menší přerod. A já si budu muset zvykat sama na sebe. To není jen tak, vyjít se sebou. No vážně. Jak říká můj milovaný vojín Kouba ve skvělém filmu Copak je to za vojáka: "Já bejt ženská a potkat sám sebe tak se lituju, že sem se vůbec narodil a poslal bych se z fleku k vodě." No já bych se teda nelitovala, ale myslím, že kamarádka bych se sebou nebyla. Takže vydržet sama se sebou. Do teď jsem 10 hodin (a někdy i více) ze svého bdělého (rozuměj otravného) stavu trávila v práci. S tím je ale konec. Čeká mě obyčejná maximálně osmihodinová směna a pak šup do prázdného bytu. A to je ten kámen úrazu. Jak mám asi vydržet s někým tak neskutečně protivným, umíněným a vlezlým, jako jsem já? Budu mít spoustu času na to, abych to zjistila. Mimochodem když se vrátím k tomu detoxu přes jídlo. Myslím, že hlavní důvod, proč jsem se do něj pustila, je fakt, že po dobu 28 dní se nemusím zabývat tím, co budu vařit. Na druhou stranu recepty typu "vařte brokolici 5 minut, slijte vodu, přidejte česnek a sůl a podávejte" mou vášeň pro vaření zrovna nepovzbuzují. A když nad tím teď přemýšlím, tak jsem si vlastně tímhle nevařením celkem zavařila, protože jak člověk uhasí jeden plamen, tak hned ten vedlejší začne těžit z ušetřeného vzduchu. A za uniformou bych se rozběhla i s plným žaludkem.
