Na F10 tu spíš vidím, paní autorku.

je to oficiální diagnóza

Tenhle segment zpráv mě míjí a udivuje mne, kolik lidí ten bulvár bere vážně.

Ke Gottovým se vyjadřovat nebudu, neznám je osobně.

Já bych to všechno tak jednoznačně neviděla. Každý z nás se musí nějakým způsobem vyrovnávat s tím, jací byli naši rodiče. I oni měli a mají právo dělat chyby a hlavně mají právo si se svými penězi dělat, co sami uznají za vhodné. Vůči nám nic z toho nemusí být fér. Narodila jsem se dvěma puberťákům (18 a 20), manželství nevydrželo a mamka jako samoživitelka se dvěma dětmi taky musela počítat každou korunu. Táta se potuloval životem, pořídil si další děti, přesný počet neznám, a nakonec spáchal sebevraždu. Později jsme zjistili, že trpěl bipolární poruchou. Nikdy se neléčil.

Tím chci říct, že málokdo z nás má ideální start. Ale nemůžu všechny svoje chyby házet na rodiče. Jsem dospělá, jestli dnes vezmu do ruky flašku, nebo jestli se objednám k psychiatrovi, je už moje rozhodnutí. I já mám právo si po*elat život dle vlastní chuti.

Ano osobní odpovědnost. Nechci omlouvat nikoho. Jak říkáte, že každý má právo na své vlastní chyby. Určitě ano. Že nemusíme mít ideální start také souhlasím. Psychicky nemocní lidé běžně svalují vinu na druhé. To máte pravdu. Tady je mi smutno z toho, že to Ti lidé nezvládnou a že často mediální tlak jim pomůže až k hrozným stavům. Je to podobné jako šikana. Když je někdo slabý, tak ho využijeme a dorazíme.

Zjevně jste nejlepší přítelkyně rodiny.

...a nebo drbna.

Velice nezodpovědně tady rozvádíte něco, o čem vůbec nic nevíte, resp. pouze z bulváru.

Nebylo v novinách psáno, že KG dal této dceři 5 milonů s tím, že nedostane nic z dědictví?

Ano, dostala nějaké peníze. To, že je hned prošustrovala, je věc druhá.

Milá paní, s alkoholem je to složitější: někdo si může dát nějakou tu kapku častěji a závislým se nestane (např. moravské babičky si dávají ještě i v 90 letech slivovičku a rozum jim to nezastře), u jiného to sklouzne k závislosti takřka hned po ochutnání. Někdy je to na tak hrozné úrovni (ač závislý za to v podstatě nemůže, nedokáže se sám přemoci), že se závislou osobou nelze žít pod jednou střechou (závislý něco slíbí, ale není schopen slib dodržet, někdy ohrožuje své okolí), zkrátka někdy je nutné nechat se uzavřít do léčebny a se zdat. odborníky zkusit odvykání (to nevyřeší laik, byť sebehodnější). Karla Gotta podle mě velmi mrzelo to, co postihlo Dominiku, ovšem finanční pomoc by se patrně musela vázat na striktní hospitalizaci v uzavřeném prostředí - a s velmi nejistým výsledkem. Myslím, že paní Ivana nemohla udělat víc. (A ty vytahané tepláčky? Znám děti, které je mají radši než cokoli jiného, dnes navíc bývají v módě - např. i miliardáři si chodí zaběhat v pohodlných tepláčkách.)

Souhlasím s Vámi, s alkoholem je to složité. A skutečně se alkoholici tak chovají. Snažila jsem se tu svou kamarádku také zachraňovat, vím to. A i s tím co jste psala, že by se musela finanční pomoc vázat na hospitalizaci, i když jsem to tak blíže nespecifikovala, ze souvislostí to vyplývá, že léčba je nezbytná. S těma tepláčkama to tehdy tak nebylo, jednoznačné. Ostatní byli podstatně lépe oblečeni než ona. Bylo to trapné.

Článek je z těch, který je o ničem, povrchní a na úrovni informací dříve v bulváru působícího pana Pavla Novotného. Autorka má informace z bulváru, nikdy s ani jednou osobou nežila a přesto klidně soudí. Článek jsem si přečetla jen zběžně, a reaguji jen kvůli nadpisu, který zní převelice jako pomluva.

Autorka zjevně nemá co dělat, je zdravá, což jí opravdu přeju, tak soudí cizí osoby.

Musím říct, že pro mě KG nezpíval, měla a mám ráda jiné žánry, ale psát o něm takové odsudky, člověk žasne...

Ano máte pravdu, chyba je v něm. Já jsem také nemluvila o nějakém přísunu peněz, ale o tom, že ta holka bude vědět, že tam někde ta ruka ještě je. Ona ale ví, že není. Jinak s Vámi naprosto souhlasím. Rodiče mojí kamarádky přesně dělali tu chybu, že po ní uklízeli, že jí pokud vím nikdy úplně nenechali nést následky svého chování. Sama jsem ji přestala podporovat, když jsem viděla, že ji rodiče vlastně stále rozmazlovali a ona všechny kolem ničila. Dodnes nechápu proč se o tu problematiku více nezajímali a nedrželi se toho.

Zjevně nechápete, že ze závislosti se musí dostat především závislý sám. Nějaké řeči o láskyplné pomoci rodiny a okolí jsou nejen prázdné fráze, ale jsou nebezpečné, protože závislého utvrzují v jeho závislosti: zase mu to prošlo, zase jednal přijatelným způsobem a může pokračovat dál.

Při léčení jakékoliv závislosti je největším problémem přesvědčit závislého, že chyba je v něm a to tak, aby to nejen říkal (to on vám řekne co budete chtít), ale si to doopravdy uvědomil. Jakmile toho dosáhnete, je prakticky vyhráno. Je sice zapotřebí odborné pomoci (která bez vnitřního uznání své chyby závislého nemá smysl), stále hrozí recidiva, ale závislý bojuje.

Nejosvědčenější cestou k nápravě je ... vyhodit závislého na mráz. Až se jednou probudí v zimě a bude mít hlad a žádnou budoucnost, potom možná pochopí, že je chyba v něm a ne v jeho okolí, které ho, jak si dosud myslel, nechápe. Nebo také zemře, ale s tím se nedá nic dělat. Ale když pochopí, vrátí se a rodina mu poskytne veškerou myslitelnou pomoc, bude tu zpět člověk, na kterého se můžete spolehnout.

Když ale závislému člověku zajistíte trvalý příjem, tak se své závislosti nikdy nevzdá a časem se uchlastá, nebo udroguje k smrti a před smrtí z něho bude troska.

Alkoholička v tomto stupni závislosti musí chtít jedině sama. Jinak je to marné, je to marné!

Musí chtít sama. Ale musí mít i velkou podporu. A tu ona nemá. A neměla. Ta podpora rodiny spočívá v hodně intenzivním zájmu o celou věc. A to opravdu pan Gott nedělal. O tom by se psalo, kdyby jí nějak více již dříve navštěvoval a věnoval se jí. Jeho více zajímala i v pokročilém věku kariéra. Potřeboval, aby byl stále viděn. Byla řada umělců, a je, co se místo práci začali více věnovat rodině. Tady se to ale nestalo. A věděl dobře, že Dominika má už dávno problémy s alkoholem, že manžela má také s vážnou psychiatrickou diagnozou. Někdy se to přes veškerou snahu rodiny nepovede. On jí více s Ivankou, ale svými rozhodnutími potápěli, než podporovali. Jakou má motivaci, jakou naději? Ona ve svém stavu po smrti otce v práci vůbec neměla co dělat a měla mít dostatek prostředků a podpory k léčbě. Nikde jsem neslyšela, že by ty peníze měla. Byť jen proto, aby se cítila více v bezpečí. Jak jsem zmiňovala v depozitu. Že by jen o nich věděla a nemohla na ně sáhnout. Je mi to líto. Paní Zacpalová nebyla jeho běžná fanynka, byla to žena z branže, nebyl to jednorázový zážitek. To ví lidé z mistrova okolí. Přesto Ivance vadilo, aby jí pomáhal a vystrnadila ji ze společného života rodiny. To všechno muselo Dominiku hodně stresovat. Nevíme jak by šanci uchopila, ale ona jí po smrti otce ve skutečnosti od rodiny nedostala.