Zikmund a nepozorný korektor

   Jiří Hanibal napsal knihu Král a císař, příběh dlouhého panování Zikmunda Lucemburského a podle mého názoru odvedl solidní práci a zdařile pojednal látku, jež nepatřívala k preferovaným.

   V naší tolika mýty a obtížně vykořenitelnými nesmysly zatížené historiografii je toho tolik nalepeno na tento bohužel poslední lucemburský výhonek po meči, že stojí za pochvalu každá kniha, jež přispěje k zaujetí objektivnějších názorů.  

   Vzhledem k tomu, že neexistuje dokonalé dílo, našel jsem v knize řadu chyb, jež zřejmě jak autorovi, tak i korektuře unikly. Nemyslím, že by je bylo možno přičítat neznalosti a neznamenají znehodnocení díla. Projdeme si je.

   1. Hovoří se o jakémsi drsném muži, který páchne tabákem. Umím si představit, že takový vojácký drsňák páchne lecčím a napadá mě česnek a cibule a také žluklý tuk, nebo pot, případně moč. Leč tím tabákem může uherský ozbrojenec páchnout až o přibližně století později až bude dobyta už dávno objevená sice, ale dosud nevyužitá Amerika. A to nejspíš až o dvě století, až se virginští osadníci naučí pěstovat kvalitní tabák a anglické lodě jej počnou dovážet do Evropy a Walter Raleigh se kouřením tabáku proslaví. A Turci jej také s úspěchem pěstují a naleznou v něm zalíbení a do Uher je tak cesta tabáku zkrácena.

    2. Na jiném místě se dovíme, že v době válečného nebezpečí se shromaždovaly potravinové zásoby obsahující mimo jiné i kukuřici. Kukuřici Evropané také poznali až koncem 15. století v Americe a nějakou dobu trvalo, než se zavedla i v Evropě i jinde ve světě. Na přelomu 14. a 15. století si nikdo takovou obilovinu ani neuměl představit.

  3. Na jiném místě se hovoří o italském porcelánu jako o velké vzácnosti. V té době uměli vyrábět porcelán jen Číňané a arabští obchodníci jej dokázali dopravit na evropský trh. Pokusy porcelán napodobit se dlouho nedařily a úspěšný byl až Böttger v Míšni a tři století později. V Evropě se tradičně vyráběla hutná keramika a vrcholem keramického umění se stala majolika, též zvaná fajáns, v níž vynikli Italové, Francouzi a Nizozemci. Pokud něco mohlo být cenné v Zikmundově době, připadá v úvahu jedině majolika. Slavná modrá delftská fajáns je až ze 16. století. To je pane město! Fajáns a Vermeer.

   4. V případě jednoho přepadu ozbrojenci mávají šavlemi. To si nedovolím přímo odmítnout, přestože šavle, jak ji známe z evropských armád, se používá až od 18. století. Je však pravda, že Maďaři vtrhli už v 10. století do Evropy vyzbrojeni sečnými zbraněni, které se šavlím podobaly a Turci v Zikmundově době už měli své zakřivené šavle, jež vstoupily do slovníků jako synonymum něčeho zakřiveného a chybného. Nelze vyloučit použití šavlí, leč myslím, že běžnější byl tehdy jednoruční lehký jezdecký meč.

5. V jednom případě jsem našel zásadní chybu v datování. Nejprve se dovíme, že: …Nejdůležitější a nejzávažnější novinu přinesl Zikmundovi říjen roku 1424… Na schodišti kdosi dupe a tu dovnitř vtrhne Ota z Bergova a zvěstuje: „Žižka je mrtev! Zemřel jedenáctého listopadu u Přibyslavi!“ Je poněkud obtížně uvěřitelné, že se v říjnu dovíte o smrti, která se stane až 11. listopadu.

   Nijak neprotestuji, jen se svou příslovečnou vlídností a pochopením pro lidské chybování uvádím věci na pravou míru jako dědeček se Saturninem v případě pokleslé literatury.