Velké C v říjnu a listopadu 2014

Sezónu 2014/15 otvíráme 6. října pokračováním letošní řady Praha - Drážďany v Břevnovském klášteře. Koncert se jmenuje Z hlubin k tobě volám, Hospodine, podle kantáty, jež koncert uzavře. Hospodina voláme z Tereziánského sálu Břevnovského kláštera.

Hrají se dvakrát Johann Sebastian Bach (1685-1750), třikrát jeho předchůdce Heinrich Schütz (1585-1672) a Matthias Weckmann (1618/19-1674) a Christoph Bernhard (1627/28-1692) po jedné kantátě. Programem je ukázat vývoj evangelické duchovní hudby od Schütze po Bacha. Maje po dlouhém létě bez Velkého C abstinenční příznaky, ucho mé citlivě vnímá krásnou hudbu a ono kouzlo, jež jí dává půvabně rytmický zvuk hlasů sboru i sólových. Hra nástrojů, jako vždy tak citlivá a jemná a občasné vstupy hoboje, cembala, varhan nebo teorby perfektně sladěné s hlasy znějí skvěle. Zářným příkladem budiž zmíněná Bachova kantáta Aus der Tiefen, rufe ich, Herr, zu dir, BWV 131: https://www.youtube.com/watch?v=pS4o-lviHHg. Hezký začátek sezóny. Na tradiční řadu P - D navazuje 21. října třetí ročník řady, již jsme podvakráte znali jako Hvězdy barokní opery, což jsem poněkud komentoval s ohledem na program. Velké C přiznalo barvu a uvolnilo si ruce novým názvem Collegium 1704 v Rudolfinu. Hned se volněji dýchá, ale nutno též poznamenat, že v této sezóně až na mozartovské výjimky a Glucka s Bachem synkem v prvním koncertu usídlíme se v baroku, ovšem učiníme to velkolepě, co koncert, to sbírka vzácných obrazů. Co pravím s Gluckem, jeho opera Ezio premiérovaná v Praze v roce 1750 je ještě předreformní. Po vzájemně vysoce ceněné spolupráci Velkého C na nahrávce Gluckovy opery Orfeus a Eurydika se vrací americký kontratenor Bejun Mehta (1968), pěvec nejvyššího světového hodnocení, a je znát, že tady jde o vztah více než jen profesionální. Od první noty dosvědčuje, že se vrací k orchestru, s nímž se cítí dobře. Ještě než přijde jeho chvíle, obstará úvod Mozartova Symfonie č. 26 Es dur, KV 184, typická skladba mladého Wolfiho, plná radosti jinochovy a přesto v druhém Andante smutná a tklivá. Že by připomínka toho, jak ho otec tahá jako cvičeného psíka z koncertu na koncert? Bejun se poté předvede v recitativu a árii z Mozartovy rané opery Ascanio in Alba a já zjišťuji, že není kontratenor jako kontratenor a tento mi vyhovuje hlasovým zabarvením a projevem více než tolik oslavovaný Jaroussky. Oddech mu dopřeje Sinfonia z opery Mitridate il re di Ponto a Bejun usedne na židli, kouká po houslistkách a dělá obličeje dle hudby a mě by dost rušil. Poté zpívá z této opery recitativ a árii a z opery Ascanio in Alba jednu árii. Mozartovská prvá polovina jest za námi a já si na rozdíl od dřívějška dávám u bufetu decku vavřince, který je docela povedený, a budu tak činit i příště. Mozartovo Divertimento F dur, KV 138, jež mám doma se Slovenským komorním orchestrem pod Bohdanem Warchalem, je pro mě příjemným návratem do mládí a napadá mě nový přívlastek „Eine kleine Abendmusik“. Následují dvě árie z Gluckovy opery Ezio: https://www.youtube.com/watch?v=Ub8_fBsWWd0. Opět nastává pěvecký poklid při Mozartově Symfonii č. 23 D dur, KV 181, jež se podobá oné úvodní, neb ji o několik týdnů předcházela. Tyhle rané Mozartovy symfonie jsou plné radosti a uvolnění a jsouce hrány s láskou a takovou něhou, jakou projevily dámy na prvních houslích povzbuzovány dirigentem, který se v jednu chvíli k nim nakloní a dává jim najevo, že tak je to přesně ono. Mé zubení se z první řady říká totéž. Koncert uzavírá recitativ a árie z opery Artaserse nejmladšího Bachova syna Johanna Christiana, který svého otce ve druhé polovině 18. století paradoxně zastínil a pro odlišení se nazýval „milánským“ nebo „londýnským“ Bachem. Zde je ta závěrečná: https://www.youtube.com/watch?v=P1rnFd-Yicc. Přidává se jednou a na závěr dvakrát standing ovation. Zprvu jsem želel, že 18. listopadu v Rudolfinu neuslyším sametový alt Sary Mingardo, hlas vonící jako horká čokoláda, ale kanadská sopranistka Karina Gauvin (1966) přinesla takovou kvalitu, že jsem ani na vteřinu nelitoval. Výtečný a skvěle stupňovaný program s ohledem na předvedení špičkového barokního zpěvu a nastolení příslušné nálady vycházel v prvé polovině především z Vivaldiho motet a v té druhé jsme vstoupili do světa excelentních árií z Händelových oper a jeho Vodní hudby. V prvé polovině byl zpěvaččin projev především názorný a citlivě korespondující s textem a já jsem hned zpočátku ocenil její skvělou práci s hlasem, který použila od nejjemnějšího pianissima až po mocné forte vždy průzračně a s emocemi plně v souladu s textem. V operních áriích druhé poloviny pak přidala na důrazu a sehrávala dramatické kreace, v nichž vévodil dokonale ovládaný hlas. Ani ozdoba navíc, žádné zbytečné gesto na efekt, jen dokonalé pochopení a zřejmě i souznění s dirigentem a orchestrem. Zanechala mocný dojem a výzvu všem, kteří zde budou zpívat starou hudbu. Musím projít Youtube a otestovat ji i v jiných oblastech zpěvu. Podrobně k programu: Zahájili jsme předehrou k Händelově Agrippině a pokračovali Vivaldim, nejprve motetem O qui coeli terraeque přes Concerto g moll RV 156 k motetu In furore giustissimae irae RV 626. Po přestávce se hrály nejprve 4 věty Vodní hudby suity č. 1 HWV 248 a poté árie La mia costanza z opery Ezio a Ah! Mio cor z opery Alcina. Zde ochutnejte: https://www.youtube.com/watch?v=t0gF2IZmmqQ. Krásné, což? Zpívá se tu mimo jiné: „ Ach mé srdce! Jak jsi zhrzené! Hvězdy! Bohové! Božstvo lásky! Ty zrádce, tolik tě miluji a ty mě tu necháš samotnou a v slzách!“ Vše se mnohokrát opakuje, jak bývalo zvykem. Ach to baroko. Po dalších osmi větách Vodní hudby jsme uzavřeli árií Combattuta da piú venti z opery Jupiter in Argos. Řeknu vám, že jsem si Vodní hudbu užil a představil jsem si, že nepluji po Temži, nýbrž po Vltavě a je pěkně teploučko a vedle mě plný korbel černého piva a v ruce třímám štíhlý kotníček spanilé dámy, jež usilovně vesluje abychom neskončili pod jezem. Ta poslední árie obrazově koresponduje s Vodní hudbou a mou veslařkou: https://www.youtube.com/watch?v=4ueeG9JVca0. A ještě dodám, že Karina je postavy mocné a impozantní, avšak její tvář je příjemná a usměvavá a celý projev nadmíru přívětivý. Troufnu si prohlásit, že jsem slyšel jednu z nejlepších interpretek barokní hudby. Skvělý začátek sezóny, jejíž koncerty mám v diáři označeny výstižnou zkratkou CR. A chválím si své rozhodnutí vzít na celou sezónu v Rudolfinu první řadu. Abych nezapomněl, vlajka a koberec Velkého C zůstaly modré, ale obalu programu dominuje tmavě rudá s náznakem kresby ušlechtilého dřeva, která přechází do černé, což mi připomene úchvatné šaty nejkrásnější sopranistky světa Marušky Fajtové u sv. Vavřince. Prosincové koncerty pojednám v jediné essayi, neb jsou svátečně voňavé a symbolicky končí na Silvestra odpoledními Händelovými Dixit Dominus a Utrecht Te Deum & Jubilate, což bude pokrm vybraný tak, že si to ani nezasloužíme.