Velké C na podzim 2024

Mimo obvyklé předplatné na rudolfinské koncerty jsem zašel i na komorní koncert do vršovického Vzletu z vážného důvodu, jímž jsou sopranistky Hanka Blažíková a Barbora Kabátková.

15. října nám orchestr předvede, jak hraje někdejšího v Itálii obdivovaného Myslivečka, což už dostatečně před pár roky prokázali na jeho jedné z jeho nejslavnějších oper Olimpiade. Dnes je večer také vokální neb nám bude vyprávěn jeden z nejpoučnějších biblických příběhů, a to Abrahamův a Izákův prostřednictvím oratoria Abramo ed Isacco (jak si to jako vždy po italsku upravují v Itálii). Autorem libreta, kdo jiný, než nejpilnější libretista v dějinách Pietro Metastasio. Ten text je skutečně mistrovský a neméně hudba, jež vedle něho zaznívá.

Ku zpěvu sólovému připraveni tenorista Michele Angelini jako Abramo, Sopranistka Kateryna Kasper jako Isacco, mezzosopranistka Paula Murrihy jako Sára, sopranistka Eleonora Bellocci jako Angelo a konečně basista Matthias Winckhler, coby Gamari.

Zájemci si v bibli najdou, kdo jsou ti poslední dva a ti hodně zvídaví si mohou najít rozličné názory na tento příběh a jeho výklady.

Tuto zahraniční a zkušenou sestavu podporuje obvyklá sestava Velkého C, pokud jde o nástroje i hlasy. Ivan Iliev dnes na pozici koncertního mistra, již mu přepustila pro tento případ na pozici prvních houslí se posadivší Helena Zemanová.

Při pečlivém poslechu sleduji text a jednu chvíli zaznamenám jistou hudební podobnost s Mozartovým Idomeneem, což není nic neobvyklého. Byli též téměř současníci a stáli před vrcholem hudebního klasicismu. Není divu, že se v Itálii to oratorium udrželo na koncertní scéně do konce 18. století. A za Myslivečkovým dílem se ve století devatenáctém zavírá voda.

23. října ve Vzletu koncert zvaný Cantigas de Santa Maria, což bych volně přeložil jako Zpěvy mariánské a znamená to ve Španělsku jednohlasé zpěvy, jež shrnuty do rozsáhlé čtyřsetčlenné sbírky. Tématem textů je pak řada činů Panny Marie. Pokud jde o hudební stránku věci, stále je co objevovat, jde-li o metrum, rytmy a ornamentiku.

Obě sopranistky dnes k doprovodu použijí své repliky středověkých harfiček a na duce melos je doprovodí jako už jednou sTiburtinou hrající Margit Übellacker. Perkuse vhodně a citlivě obsluhuje Martin Novák. A máme též texty, abychom věděli, co vše Marie na různých místech vykonala.

Pokud jde o tištěný program, neobvykle nepochází od Barbory, nýbrž od Hanky, což mě velmi těší. Ovšem Barbořiny průvodní texty vždy bývají studnicí vědomostí a dosvědčují erudici této dámy s dokonalým vhledem do historie hudby.

Já jsem tu dnes rozhodnut se za veškeru hudební i ženskou krásu odvděčit malým dárkem a mám tu pro každou taštičku a portským vínem. Požádám pána ve druhé řadě na kraji přede mnou, aby mi ty tašky přinesl k ruce k pódiu, až po druhém děkování vyrazím k jeho okraji, neb se bojím, že bych při té cestě k pódiu s dvěma láhvemi riskoval pád. Hůl se dvěma flaškami jen překáží. Čert vem krček kosti stehenní, leč toho vína by byla děsná škoda a jedna z dam by vyšla naprázdno a já bych musel zvažovat, která to bude. Taková Sofiina volba.

Dnes se v prvé půli programu hrají podmanivé cantigas číslo 160, 1, 340, (18), 60, 76, (295), 7. Některé cantigas jsou instrumentální (jsou v závorce).

Po přestávce pak čísla 213, (85), 320, 281, (127), 380, 10 a 166. Moc doporučuji si to najít podle čísel na Youtube, já jsem to s radostí udělal. Zřejmě se tomu věnují mnozí, dokonce i v Americe.

Nádherný koncert středověké vůně uzavřen mým úspěšným předáním dárků, za což poděkováno slovy a vočíčky. Je na světě jedna houslistka, jež tu hru vočíček ovládá dokonale.

6. listopadu se koncert jmenuje Requiem podle programu po přestávce, kdy se těším na zase jiné pojetí Mozartova Requiem, jež mám doma na třech deskách a na koncertu je zažil už čtyřikrát. Hrát a poslouchat tu Mozartem nedokončenou skladbu je vždy svátek, uvážíme-li okolnosti vzniku a zdravotní stav skladatelův.

Dnes se bude hrát Zelenkovo Miserere c moll, Mozartovo Adagio a fuga c moll, K 546, což je vyspělé pozdní dílo následované Zelenkovým De profundis.

Po přestávce pak zprvu zaútočí na mysl slavný začátek, který se částečně připomene ještě dvakrát. Dopad toho zahájení k Requiem aeternam lze přirovnat k slavným zahajovacím akordům Beethovenovy Páté s tím rozdílem, že ten d moll začátek je smutný jako nic jiného. Hned víme, že jde o requiem. Žádné jiné (a že jich je), nemá takové zahájení a nastolenou náladu. Süssmayrovo dotvoření je sice zřetelné, ale nikoli špatné.

3. prosince je příznačný předvánoční program, který s ohledem na preference bratří Němcův lze nazvat německou Rybovkou. Ano, jde o Vánoční oratorium táty hudby, což je typickou hudební kompilací, jak bývalo dobově zvykem. Je opravdu pozoruhodné, když v programu čteme, co vše Bach recykloval.

Bach ovšem nepsal hudbu k mešnímu ordináriu, nýbrž příběh o narození Ježíška, jehož zákonným zástupcům odmítli poskytnout lože v domě, přestože bylo zřejmé, že budoucí matka je už stižena úpornými kontrakcemi, a vykázali je potupně do stáje k dobytku. Ještěže to udělali, neumím si představit, že bychom nemohli stavět půvabné jesličky s oslíkem a volkem a místo toho nějakou umolousanou postel se slamníkem v přístěnku.

Sólisty jsou s Velkým C již často spolupracující belgická sopranistka Céline Scheen, italská altistka Luciana Mancini, a častí hosté německý tenorista Eric Stoklossa a chorvatský basista Krešimir Stražanac. Vše diriguje Němec Gregor Meyer.

Zase jako u podobných vokálních děl zaznamenávám půvabné výstupy nástrojů, jež oratorium ozdobují.

Vzhůru tedy do jara 2025.