Velké C na jaře 2024

28. února v rudolfinské řadě koncertů předvede orchestr, jak dovede hrát klasicistně. ...........

K tomu mu v prvé půli poslouží Mozartova předehra k opeře La Clemenza di Tito, již jsem viděl v rámci záznamů z Met před pár lety s nedostižnou mezzosopranistkou co do zpěvu i krásy Elinou Garančou v roli spiklence Sexta hloupě podlehnuvšího ženským svodům a ten připravovaný atentát na císaře Tita odnese jen neméně hloupým odpuštěním, holt kamarádíček z mládí.

To jsem ještě neznal Štěpánku Pučálkovou, která v mé anketě o nejkrásnější mezzosopranistku odkázala Elinu na druhé místo. Mezitím jsem objevil zrzavou Kanaďanku Wallis Giunta, jež Elinu odsunula na bronzovou pozici. V té kategorii je neuvěřitelně přecpáno, tudíž jsem naše mezzosopranistky zařadil jako altistky, aby mohly být také nejkrásnější. A to objektivně jsou, jde především o Moniku Jägerovou a Anetu Petrasovou.

Po té poklidné a majestátní předehře je dobré připomenout, že mnozí čeští autoři v době Mozartově obstáli v tom srovnání a dokázali se zapsat do dějin hudby zejména tím, že působili převážně ve Vídni, či jinde v německy hovořícím území. Takovým dobrým příkladem je Pavel Vranický z jehož díla se hraje Symfonie d moll, La Tempesta. Při děkovačce mě pokýváním zdraví houslistky Adéla Štajnochrová a Simona Tydlitátová, což mě potěší.

Po přestávce i ze zahraničí silně posílený soubor zahraje Beethovenovu Symfonii č. 3 Es dur Eroica, jež měla být původně údajně věnována Napoleonovi, ale když se roku 1804 dal korunovat císařem Francouzů, zklamaný autor dedikaci zrušil. Některé ankety Eroiku prohlašují nejlepší symfonii všech dob, což já nesdílím, neb na to místo bych řadil Mahlerovu Pátou a Sukova Asraela.

19. března dávají opět jako už asi pošesté Händelovo neobvykle v Dublinu premiérované oratorium Mesiáš, jež dnes řazeno k základním dílům britské hudby, přestože Händel Němec a jako jediný původem cizinec pohřben s úctou ve Westminsterském opatství. K tomuto hrdému a koplexnímu dílu není co dodávat. K Velkému C patří stejně jako Mše h moll. Přestávka je jako obvykle po první části. Zpěvné krásky Aneta a Kamila opět viděny jako vrcholy trojúhelníku s třetím vrcholem na mé dlouholeté třináctce.

15. dubna se koncert jmenuje Il Polifemo dle mytického obra z Homéra a Ovidia a Händelovy serenaty, neboli zpěvohry, již později ještě uvidíme celou na Letních slavnostech staré hudby. Vše dnes zpěvem vynikajícím způsobem obstará italský basista slavného jména Luigi Di Donato. Začínáme Caldarovou Sinfonií C dur, jež zní rázně a sebevědomě. Poté se tématu Galatey věnuje čtyřmi áriemi Domenico Alberti. Dále zazní předehra k té Händelově serenatě a naváží dvě árie z téhož.

Po přestávce na Bononciniho Polifemovi vidíme, jak frekventovaný a oblíbený to v baroku byl námět. V podobě německé to slyšíme v Galatei od Johanna Georga Schürera. Faschova Ouverture in A se z námětu poněkud vymyká a vše končí Händelovou árií ze serenaty.