V 17. věku s Velkým C, čili nejen Hospodinu zpívejte píseň novou

 To století, tak nešťastné pro naši zemi znamenalo revoluci v hudbě a neochvějně kráčelo vstříc postavám století dalšího. Dodnes je známa jen část toho, co ve století osmnáctém i sedmnáctém vzniklo a nachází se stále něco nového.

  Leč ta hudba voní očekáváním a rostlinkami vzešlými v renesanci a melodiemi a harmoniemi dávno zasutými a já ji mám v převeliké oblibě. Náš koncert, který se dává 18. května v Tereziánském sále Břevnovského kláštera se jmenuje Le nuove musiche, což snad ani nemusím překládat.

   Pěvecké party dnes zastanou dvě nové dámy, jež ještě neznám, soprán Italka Francesca Cassinari a alt Němka Julia Böhme a k nim se přidávají basista Jaromír Nosek a tenorista Václav Čížek. Jinak vystačíme s cembalem a varhanami Václava Lukse a teorbou, či kytarou Jana Krejči a harfou Kateřiny Ghannudi

   Začínáme Magnificate Dominum omnes populi z Prvé knihy motet a sonát Tarquinia Meruly (1595-1665). Jen spustí, už mě po prvých tónech mají zase ve své moci a já se raduji, že máme Velké C po celý rok na dosah ruky aspoň jednou měsíčně. Zpívají všichni a já zjišťuji, že k sobě jdou dokonale.

   V následující Salve Regina Claudia Monteverdiho (1567-1643) tenor a bas doplňuje krásný alt a nádherně zní varhany a zejména harfa. Já se postupně vynasnažím najít podobná obsazení a znění, leč praxe je u staré hudby, zdá se, neustálená a rozličná. Platí však, že nejlepší verze je ta, kterou hrálo Velké C. Salve regina je zde jen se dvěma hlasy: https://www.youtube.com/watch?v=tnDZskxW_tg.

     Bonifacio Graziani (1604/5-1664) přispívá do našeho programu vyloženě radostným motetem O qualis hodie in caelestis, které překrásně zazpívá samotná altistka. Silný a znělý hlas a blonďatá holčina jako proutek si v závěru užije mnohonásobného aleluja. Protože se Graziani líbí, dáme si ještě jedno jeho moteto Dedit abyssus vocem suam tentokrát pro bas, kde se chvějeme zlostí, zklidníme se na chvíli a dramaticky nakonec končíme spolu s cembalem. Od Grazianiho jsem ani jedno z našich motet nenašel.

   Pokračujeme Monteverdiho Tu dormi, kde zpívají všichni dokonale polyfonně a italsky barevně ilustrují, že jeden si klidně  spí a druhý se nad ním láskou trápí: https://www.youtube.com/watch?v=C2navE5uiRM. Nic nového pod sluncem.

   Giulio Caccini (1551-1618) přispívá k pěkné náladě překrásným Vedro il mio sol, kde se ukáže, že Francesca, která zde zpívá sama, disponuje výtečným hlasem perfektně modulovaným podle nálady textu a zprvu jen teorba a později i celý nástrojový doprovod se také přičiňují: https://www.youtube.com/watch?v=mpTMZ8p1frI. Navazuje další Cacciniho skladba Amor, io parto s podobnou rafinovaností a skvělou Franceskou: https://www.youtube.com/watch?v=1_WvCDdD7KE.

   Nyní se vracíme k Monteverdimu a vyslechneme S’el vostro cor madonna s oběma zpěváky, kteří velice naříkají a lkají a jsou neodolatelně tragičtí, neb kéž by panino srdce k jiným tak milosrdné, k nám se někdy přiklonilo: https://www.youtube.com/watch?v=_7Rc52LGUX0.

   Neméně tklivé je Quanto sete per me pigri, o momenti Antonia Cestiho (1623-1669, jež zpívá výtečně Franceska. Skladba má košatý děj a je překrásně melodická a nápaditá a skoro taková malá opera, neb se několikrát promění dějově i hudebně a Franceska se pěkně odváže a barokně zdobí, jak to má být. Překvapuje mě, že na Youtube není vůbec nic a přitom je to tak vděčné a krásné moteto. Dobře tedy, vrátíme se k Merulovi a dáme si jeho árii No, ch’io non mi fido, kde Franceska a Jaromír perfektně vyjádří, jak jeden druhému nevěří, avšak na Youtube opět nic.

   Monteverdiho Parlo misero o taccio zpívají dámy společně s Jaromírem a docela chápeme poslední větu textu, kde dámy zpívají: „Kdo dokáže na mne hledět a neumírat láskou?“ Pohleďte tedy: https://www.youtube.com/watch?v=9HUUwYGdIwg. Mé spanilé čtenářky, která z vás si to nemyslí?

   Giovanni Felice Sances (asi 1600-1679) vstupuje do našeho večera rozsáhlou kantátou Cantada á doi voci in caciona, kde opět zažíváme výtečné souznění obou dam, ale nic na Youtube. Od Gaspara Casatiho si dnes vyslechneme Koncert pro soprán, alt a bas O angele cur homines tam bene creatos non defendis, který je sporem mezi ďáblem a andělem o lidskou duši. Opět nic na netu. Václav poté osvědčí krásný bas při Monteverdiho Laudate dominum, které jsem s basem nenašel, ale s tímto sopránem je to docela pěkné: https://www.youtube.com/watch?v=cuM53w5Gvk0.  

    Giovanni Felice Sances také patří k těm mnohým, kteří složili Stabat mater, století před Pergolesim a tři staletí před Dvořákem taková nečekaná nádhera. Sami zjistíte: https://www.youtube.com/watch?v=nxkgGq42ZWQ. Nám zpívala Franceska a opět překrásně.

   A dnes oblíbený Sances program uzavírá poněkud sebestředným Excita furorem et memento belli, kde zpívají všichni a po hromových ovacích nakonec přidají něco o marnosti a pomíjivosti, což se docela hodí. Zase žádná stopa ve virtuálním světě. U tramvaje koukám, že spolu nastupují má oblíbená všeumělka Hana Blažíková a teorbista Jan Krejča. Hana tu dnes nezpívala, patrně však má s Janem jakési obchodní jednání.

  Skvěle sestavený sled programu jako loni Les Arts Florissants s Monteverdim především díky střídání rozličných sestav hlasů i nálad.