Titus, aneb Wolfgangu, ty děvko prodejná, kdybys ty holky viděl

6. září 1791 několik hodin po slavnostní korunovaci císaře tehdy ještě Říše římské národa německého Leopolda II. českým králem uvedlo pražské Nosticovo divadlo svou již druhou premiéru Mozartovy opery. Její plné jméno zní La Clemenza di Tito (Shovívavost Titova), zkráceně Titus. O 3 měsíce později umírá Mozart a za další 3 měsíce i císař. MET pro kina celého světa operu uvedla 1. prosince 2012.

Po nenáviděném reformistovi Josefu II. nastoupil jeho bratr, jenž si vysloužil dobrou pověst osvícenou správou toskánského velkovévodství, a byly s ním spojovány nesmírné naděje v celém Rakousku. Teď tedy ten hodný a spravedlivý a nastane království boží. A tak se zejména české stavy předháněly v aktivitách, jak císaři podkouřit. Mozart, který jako mnoho umělců celý život zápolil s nedostatkem peněz, zakázku samozřejmě přijal a spolu s libretistou Mazzolou napsali dílo, jež je otevřeným podbízením se novému koštěti. Co kdyby se z výšin k Mozartovi sklonil a zajistil mu konečně postavení u dvora. Veliký Wolfgang Amadeus se projevil jako jasná děvka prodejná, za což jej se znalostí jeho nelehkého životního osudu nijak nekárám. Ale my už víme, že za pár měsíců bylo všechno jinak. Z této směsice motivací a z mysli již nemocného genia se zrodilo dílo, jež je krásné a chvílemi dokonce úžasné, jak už to uměl jen W. A. Jaké nádherné věci by ještě napsal, kdyby mu bylo dopřáno déle žít. Velmi stručně a zjednodušeně děj. Císařův přítel Sextus miluje Vitellii, jež je dcerou někdejšího několikaměsíčního císaře Vitellia a domnívá se, že s ohledem na svůj původ by se měla stát císařovou manželkou. Císař však má jinou volbu a to ji urazí. Typicky ženskou intrikou zosnuje spiknutí a přesvědčí Sexta, že má Tita zabít. Titus si vybere za ženu urozenou Římanku, již miluje Annius. Ten se však smutně s touto skutečností smíří. Leccos se ještě zauzlí a poplete a spiknutí sice vypukne, ale Titovi se nic nestane. Podezřelý je samozřejmě Sextus, který Vitellii nepráskne a je odsouzen k smrti. Titus však je shovívavý a těžce bojuje mezi právem a dobrodušností. Nakonec všem všechno odpustí a představte si, ženský Jago Vitellia, která to ideově zastřešila, jde do sebe a veřejně se přizná. Velkolepé finále se nakonec změní v oslavu dobrého císaře. Blbost řeknete a asi máte pravdu. Sextus způsobil obrovské materiální škody, vypálil Kapitol a vystavil řadu lidí obecnému ohrožení. Je mu odpuštěno, holt císařův kamarádíček, řekne si populus romanus a hlavně že bude chléb a hry. Podstatné je však obsazení: Tita zpívá Giuseppe Filanotti a mně se líbil. Sebevědomý a průzračný tenor. Vitellii ztělesnila Barbara Frittoli, již jsem viděl jako Micaëlu v Carmen, kde tehdy v souladu s rolí působila jako šedá myš, jež však zpívá tři nádherné árie. Dvě kalhotkové role obsadily prvotřídní mezzosopránové hvězdy operního nebe. V roli Sexta excelovala ozdoba operních domů Elina Garanča a v roli Annia též velice krásná Kate Lindsey, jež nedávno zpívala i v Praze. Kdyby je W. A. viděl a slyšel, srdce by mu poskočilo, jako poskakovalo mně. A určitě by se mu líbila i zralá dáma Barbara, jež tady vůbec nepůsobí jako šedá myš, ale jako dominantní alfa samice, která, co si usmyslí, i dostane. Přitom má na sobě jakousi nařasenou a správně vystřiženou tuniku, takže my kluci vidíme, že dosti oplývá. Pokud jde o výpravu a stavby, poněkud mě zarazilo, že obě klukoholky mají vysoké boty, jako nosil d´Artagnan, když válčil u La Rochelle, a včetně Tita jsou oblečeny do oděvů z konce 18. století. Muži v davu vypadají jako armáda naklonovaných modrých abbé Josefů Dobrovských. Ale přes toto vše jsem se snadno přenesl. A chudinku Elinu přivedli před císaře k závěrečnému slyšení v železech s umazanými tvářemi a navlečenou do jakéhosi špinavého a roztrhaného hadru, který sebrali někde u popelnic na Černém Mostě, nebo spíš v Harlemu, který je blíž. Ještě musím přičinit několik dějepisných poznámek. Ze Suetonia i jiných pramenů (Josephus Flavius a Lion Feuchtwanger) víme, že Titus byl na svou dobu mimořádný člověk, který opravdu vynikal dobrodušností. Uvádí se, že považoval za ztracený každý den, kdy nevykonal něco dobrého. Tenhle výkvět lidství v roce 70 dobyl z otcova pověření Jeruzalém a dal zničit zdejší chrám, z něhož zbyla jen zeď nářků. Na město, jak bylo tehdy obvyklé, vypustil legionáře k plenění a bezuzdnému zabíjení. Takže Židům o dobrém Titovi nic nevyprávějte. Ovšem ve srovnání s Tiberiem, Caligulou, Neronem a zejména svým mladším bratrem Domitianem, který nastoupil po jeho smrti, byl v tomto prvém století po Kristu úžasným zjevením. A s Vitelliem to bylo tak. V roce 68 spáchal k úlevě všech Římanů Nero sebevraždu a legie v různých částech říše postupně provolaly císařem Galbu, Othona a Vitellia. Všichni skončili násilnou smrtí a armáda si nakonec v roce 69 zvaném rok 4 císařů vynutila renomovaného vojevůdce Vespasiana. Takže Vitelliiny domněnky o legitimitě měly jistý podklad. Neodpustím si jedovatou poznámku. 80. léta v někdejším Sovětském svazu lze nazvat dekádou 4 generálních tajemníků (Brežněv, Andropov, Černěnko, Gorbačov), z nichž 3 postupně umřeli a my tady drželi dny smutku a nebylo možno koupit ani kapku alkoholu. Žertovalo se tehdy, jakmile si Rusáci zvolí nějakého dědka, běžte si nakoupit zásoby chlastu. Vespasianus vládl na římské poměry vcelku spravedlivě a s chladnou hlavou do roku 79. Zakládal si na tom, že je buran, co choval osly, a v tom působil trochu jako faraon Haremheb, co byl sprostého původu takzvaně s lejnem mezi prsty, a uchopil moc na zem spadlou po Tutanchamonově smrti. To Vespasianus zahájil stavbu Kolossea, amfiteátru pojmenovaného po rodovém jménu Flaviů. Na Vespasianova syna Tita dopadly hned 2 rány. Známý výbuch Vesuvu, který pohřbil k nadšení soudobých archeologů a turistů Pompeje, Herculaneum a Stabie. Kdyby se to stalo dnes, ohrožen by byl více než milión lidí v neapolské aglomeraci a patrně by šlo o nejstrašnější přírodní katastrofu v dějinách. Vesuv je stále činná sopka a je bedlivě sledován. K tomu všemu ještě vypukl další velký požár Říma. Ale opera byla skvělá a holky k zulíbání. Díky čeští stavové, že jste to objednali, a díky pane W. A.