SOČR na podzim 2024

Tři koncerty navštíveny a jak zákony káží nám, nutno přiznat takřečený product placement, což uvidíte v poslední větě.

4. listopadu přizve šéfdirigent Popelka k zahrání mého oblíbeného houslového koncertu č. 2 Bohuslava Martinů Josefa Špačka. Když Martinů, tak dva kusy v prvé půli. Zahájení obstará La Bagarre (Vřava), jež Martinů přinesla ve Francii jeden z prvých úspěchů. Houslový koncert zahraje Josef s patřičným citem a důrazem na správných místech. Přidá něco žertovného.

Po přestávce zazní nejprve Dvořákova Polednice a koncert uzavře Suita ze Stravinského baletu Pták Ohnivák. Vcelku zdařilý a radostný večer.

25. listopadu jsem zejména zvědav na velmi půvabnou mladou rakouskou violoncellistku Julii Hagen.

Koncert otevře Sukova raná, ale již zřetelně vyzrálá Dramatická ouvertura. Andulka je zase neposedná a kýve hlavou na vše strany. Pavlu posadí k mé radosti tak, že podél cellistky na sebe přímo hledíme a pokýváním se zdravíme a zraky mé se z té krásné dívky s očkama jako trnky radují a povzbuzují ji. Bohužel po přestávce před ni posadí jinou dámu. Petr Holman ze Zemlinského kvarteta dnes opět sedí v prvé violové dvojici. A Julia má červené šaty a úhlednou kadeřavou hlavičku a sedí přímo přede mnou.

Julia bude dnes hrát velmi zdařilý a příjemný Elgarův Koncert pro violoncello a orchestr c moll neobvykle pětivětý.

Po přestávce se budeme nadále těšit z Elgarovy hudby a přímo se nabízí jeho pestré Enigma. Variace na vlastní téma. On si zde pohrává se svými hudebními nápady na způsob barokních mistrů, kteří jakýkoli podnět přetavili do hudební řeči a byli schopni, ba přímo žádáni, aby dokázali improvizovat na daná témata.

9. prosince stojí před orchestrem světová houslová osobnost v podobě Renauda Capucona. Ten dnes zahájí fragmentem Allegro z nedokončeného Faurého Koncertu pro housle a orchestr d moll. Jsem velmi soustředěn a snažím se postihnout všechny aspekty jeho hry. Jen škoda, že dnes zahraje jen krátce. Já osobně být dramaturgem, žádal bych koncert Saint Saënsův.

Renaud se nadále věnuje řízení orchestru, druhým bodem programu je Faurého scénická suita k divadelnímu provedení Maeterlinckovy hry Pélleas a Melissanda. Skladba je francouzsky barvitá a nápaditá, však je taková i předloha. Později ještě vzniká stejnojmenná Debussyho opera.

Po přestávce se hraje už jen Mendelssohnova Symfonie č.3 a moll, op. 36, „Skotská“. Mám ji a další dvě Reformační a Italskou na deskách a všechny spolu s dalšími díly především nástrojovými koncerty potvrzují, že Felix byl talent Mozartova rozměru, přestože se opeře nevěnoval. Možná proto ho bozi milovali a vzali si ho jen o tři roky staršího.

Nehynoucí Felixovou zásluhou je jeho návrat táty hudby zpět do centra pozornosti svým provedením největšího veledíla 18. století Velké mše h moll, již my, kteří milujeme klasiku, mazlivě nazýváme h molkou, což zní podobně jako známé konopné mazání Thermolka.