Smetanova Litomyšl díl druhý, mše a trubka

 Tentokrát mám oba koncerty v jediném dnu. První k oslavě velkého barokního mistra Stamice spolu se mší odpoledne a v noci pak patrně král současné jazzové trubky Arturo Sandoval. 

   Je neděle 2. července a já jdu do piaristického kostela na typickou katolickou neděli podoben současníkům Jana Antonína Stamice počátkem osmnáctého století. Slouží ji, jako už tradičně Dr. Halík. Jako hudební doprovod se dává v úctě k velkému autoru a hudebnímu reformátorovi z Německého (Havlíčkova) Brodu jeho Missa Solemnis a další známé úryvky skladeb na biblická témata a též staré písně vlastenecké a náboženské povahy.

  Nikdy jsem na skutečné mši doprovázené hudební skladbou nebyl a ani neznám řád té bohoslužby. Natož abych znal otčenáš a věděl, co obecenstvo odpovídá knězi a kdy vstát a poté si sednout. Paní vedle mě je znalá a říká ta správná slova a já dávám pozor, co dělají ostatní. Musím se přiznat, že některé promluvy Halíkovy jsou poněkud dlouhé ve vztahu k mé schopnosti vstávat a stát nehnutě. Musím však přiznat, že jsem se těšil na kázání, neb Halíka čtu a vážím si jej jako inteligentního muže a tolerantního kněze. Jeho promluva se týkala podstatného pojmu láska v pojetí bible a jejích projevů včetně uplatnění křesťanské lásky k bližnímu stiženému válkou a jiným podobným nebezpečím a neštěstím.

   Ozvala se i kritika na omezenost vlády a prezidenta, kteří podbízivým způsobem odsuzují a odmítají uprchlíky bez jakéhokoli rozlišení a odmítají k zlepšení situace v Evropě podstatně přispět. Chápu, že obyvatelstvo je většinově proti a volby se blíží a také jasně chápu Halíka, jenž odmítl o kandidatuře na prezidenta uvažovat, neb by se dostal do konfliktu s názory voličů, ať racionálně motivovanými, anebo, což převažuje, omezených a přízemních. Těm je zřejmě zbytečné kázat o lásce a těžko zde budou. Leč promluvy lidí jako Halík mě naplňují aspoň nadějí, že hlas tolerance a dobré vůle tu stále je a je slyšet. Také o Husovi se mluví, dnes již díky Janu Pavlu II. od katolíků slyšíme úctu a uznání. V jednu chvíli jsme vyzváni si se sousedy podat ruce.

   Mše probíhá tak, že po úvodních úkonech se hrají postupně její části a mezi nimi se konají různé liturgické úkony. Do závěru mše jsou vloženy již zmíněné úseky jiných velkých skladeb náboženského charakteru, jako je Hallelujah z Händelova Mesiáše, část Bachovy kantáty Jesus bleibet meine Freude a nádherné Mozartovo Ave verum corpus a také se zpívají starobylé české zpěvy, jako Jezu Kriste, štědrý kněže, připisovaná Husovi, a na závěr Svatováclavský chorál.

   Hrají nám Čeští komorní sólisté a zpívají sbory výhradně z Pardubického kraje, což se mi velmi líbí, neb pro ně je to záležitost cti a hrdosti účastnit se na významném programovém bodu nejvýznamnější kulturní události kraje. Zejména se mi líbí zpěv sopranistky Lucie Vagenknechtové, jejíž soprán rozjasňuje chrám.

   Večer jdu na noční jam session Artura Sandovala spolu s vybranými českými hudebníky a užívám si nespoutanou hru nástrojů a neuvěřitelnou Arturovu schopnost vytáhnout z trubky, co je jen představitelné. Také předvede, že výtečně ovládá klavír a též zazpívá a ohromným citem a smyslem pro rytmus a náladu hudby. Naši hráči si vedle této prvořadé světové hvězdy s chutí zahráli a mnozí prokázali veliké dovednosti. Domů přicházím sice až po půlnoci, ale nálada je skvělá. Ráno pak jen chystám odjezd a už se mi nikam nechce. Na další výstavu půjdu až při svém třetím zájezdu do Litomyšli, což je pozítří.