Rozličné hudební radosti na podzim 2019

Je toho v této skupině dosti málo, neb ostatní koncerty spadaly pod nejrůznější festivaly a festiválky. A je tu úvodem jedna zapomenutá akce z léta.

   Na konci června objevím zajímavou tvář, jež hraje na cembalo a 14. července vystupuje kousek za Jirkovem v kostele Navštívení Panny Marie v Květnově, části obce Blatno. Jmenuje se Alena Hönigová. Vašek ji trefně přejmenuje na Medovou Alenku. Sem přestěhovala festiválek zde zvaný Květnovské hudební slavnosti, který pořádají obec Blatno a římskokatolická farnost – děkanství Jirkov. Ještě do roku 2018 se akce konala na zámku Jezeří. V roce dvacátém se opět počítá s červencem.

   Vyrazíme s Vaškem, myslíme že včas, ale jsme poněkud omezeni jakýmsi varovným děním v mém břiše. Po cestě intenzivně přemýšlím, zda nenavštívit nejbližší pumpu, kde lze takové věci řešit. Dorazivše do Jirkova jsme měli narazit na odbočku vlevo do hor na Blatno, což se skutečně stalo, avšak ta odbočka uzavřena pro opravy. Nikdo nám pořádně nevysvětlí, jak na Blatno a Vaškova navigace v mobilu k ničemu. Po několikerém prokroužení Jirkovem a projetí stejných tras se rozhodneme riskovat a odbočit na silnici, která se nám prvně vůbec nezdála.

   Za chvíli stoupání do hor usoudím v jedné vesničce, že bude dobré zajít do domu označeného jako hospoda a vyhovět těm fyziologickým výzvám. Pozoruhodné je, že je to sice hospoda, avšak bývalá s tou šťastnou výhodou, že má otevřenou toaletu a nikde nikdo. Za chvíli jsem zase připraven zdolávat vrcholy. Pochopitelně přijedeme na místo pozdě, když už je koncert před koncem. Ještě stihneme poslední cembalovou skladbu a improvizaci k promítání jakýchsi grafik. Jdu se sympatické a usměvavé paní omluvit, že jsme to nemohli najít (o fyziologii ani slovo) a ona nás pošle před kostel, kde jsou stánky s pitím a máme si prý dát víno nebo ovocnou šťávu. Pozoruhodný koncert, žádné vstupné a ještě nám zdarma nalejí.

   Seznámíme se s velmi milou starší paní, jež se nám představí jako matka cembalistčina a my zjistíme, že je s ní radost povídat. Vašek ještě mezitím stačí pomoci s vynesením cembala a naložením do dodávky. Tak na takové výlety jezdíme. A pak o tom píšeme až za půl roku. A doufám, že zase v červenci vyrazíme.

  Hanka obdrží jako obyvatelka jedničky poukazy do klubu pod kavárnou Montmartre, kde se bude hrát 5. prosince kytarový koncert ve světle svíček. Pozve mě a Vaška. Hraje Milada Karez za kytarové spolupráce Vladimíra Hájínka a zapálí se svíčky a pije se víno. Hraje se jak klasika, tak především španělská hudba. Předvede se též nástroj, na nějž se klepe a hladí se a jmenuje se sundrum. Je tu především příjemno.

   19. prosince u Šlikova Salvátora Výběr z Händelova Saula, který předvánočně dává sdružení Naši pěvci, v němž zpívá můj spolužák Saša se svou paní a založila je harfistka SOČR Lydie Härtelová.

   Kromě smíšeného sboru hraje orchestr zahrnující varhanní pozitiv s Jiřinou Dvořákovou Marešovou, čtvery housle, dvě violy (jednu z nich hezká Karolína Strašilová ze SOČR, violoncello, kontrabas, dva hoboje, fagot, dvě trubky a zvonkohru s tympány a něžně půvabnou mladičkou dlouhovlasou harfistku Kateřinku Valáškovou, hráčku Rožmberské kapely, zde na tzv. háčkovou harfu. Řídí Lydie Härtelová.

     Sóla zpívají barytonista Ivo Michl jako Saul, kontratenorista Jan Mikušek jako David a mně už z letní Litomyšli známá šikovná a pohledná Kristýna Vylíčilová jako Saulova dcera Mikol. Jedna dáma má ještě sopránové sólo a jedna tančí v uličce mezi lavicemi.

   Koncert je výtečně předvánoční a má jistou slavnostnost a všichni se moc snaží a nejvíc líbezná Kateřinka. A taky Saša ve sboru dělá, co může.