Podzim 2022 - půvabné koncerty menších pořadatelů

 Tentokrát to byly jen dvě akce jedna dosti netypická, leč pravidelná a letos už 19. ročník. A ta druhá je po letech mým návratem ke koncertům cyklu Tóny architektury komorního spolku Variace.

      10. listopadu v galerii HAMU onen 19. ročník koncertů Svár teorie s praxí dnes s hudbou barokní a soudobou. Hlavní důvod, proč jsem tedy, je sošná kráska Monika Jägerová a její podmanivý alt. Spolu s ní zpívá mně již známá starohudební sopranistka Viktorie Kaplanová Duganperre. Dámy zpěvné doprovází komorní sestava složená z houslí violy, violy da gamba nebo violoncella a cembala. Také je jako součást programu k dispozici obsáhlý materiál o autorech a skladbách a také i některé texty.

   Zahajuje se parafrází francouzské balady od Solage Pleusers gens Lukáše Matouška, zde obě dámy zpívají v duu a má to krásnou barvu. Viktorie mi připadá s hlasitějším nasazením. Poté dialog pro dvě smyčcová tria s podivným názvem Dadada Dididi Dialog DüDüDü Martina Hyblera v premiéře.

   Nyní je čas na návrat do baroka Baldassare Galuppi (známý i Praze jako hudební impresário) a Viíktorie si doslova komediálně užívá árii Lisetty Il mondo della luna „Quando si trovano“.Zpět k současnosti Svitou 2002 Jiřího Bezděka a cembalo Aleny Tiché má moc pěkný zvuk a je argumentem, proč má smyl stále pro ně psát (Martinů to věděl). Další premiérou je Homines facti sunt na slova Komenského Jana Vičara. Před přestávkou zase do baroka s árií Rosiny IL signor dottore „No, che non son piu“, kde poznamenávám k Monice, jíž je to určeno „mistrovská práce“.

   Krátká přestávka a po ní instrumentální Tetraktys Miroslava Pudláka, kde si píšu, zní až renesančně a Martinů by se to líbilo, opět v premiéře. Obě dámy se sejdou v duu ve Vičarově písni Lúka sečená zase v premiéře. Zřejmá inspirace barokní hudbou je znát v Immundus valeat mundus, kde se opět zablýskají obě pěvkyně.

   28. listopadu je tím hlavním argumentem, proč do Konzervatoře Jana Deyla jdu, nejkrásnější druhá houslistka světa Markéta Vokáčová. Kousek od vchodu je na konci podloubí Maltézského náměstí kavárnička takového toho rodinného a přátelského druhu, kde je jeden majitel a kavárník a úsporný sortiment a pivo jen lahvové, leč čtyř druhů. Ideální ke čtení. Markéta se pohybuje předsálím a já vidím, že i ona si dala vlasy trochu zastřihnout a moc jí to sluší (už zase).

   Dnes hrají v sestavě klavír sličná kadeřavá dívka Barbora Prokopová (z průvodních slov vyplyne, že je Markétina sestra), kontrabas Adam Honzírek, Markéta a Jan Jouza housle. A přednáška o architektuře se týká paláce, kde právě jsme.

   Pro mé spanilé čtenářky uvádím, že Markétě to kromobyčejně sluší v tmavě fialových přiléhavých šatech, z nichž ční ta úhledně střižená hlavička. A k mému překvapení a radosti vše fotí královna hudební fotografie Petra. Poprosím o Markétin snímek.

   Zahajuje se Mozartovou Sonátou e moll pro housle a klavír, K 304. Poté prokáže mladík Honzírek své kvality ve Fantazii z opery Lucia di Lammermoor pro housle a klavír Giovanniho Bottesiniho. A Ravelovu Tsigane hraje Jouza. Po přestávce Hraje Jouza čtyři Dueta pro housle a kontrabas, jež se vyznačují zajímavými zvukovými kombinacemi. Koncert uzavře čtyřvětá Suita pro dvoje housle housle a klavír Moritze Moszkowského se skvělým odvázaným závěrem.