PKF na podzim 2021 aneb toulky světem barokních skladatelek

   Letos na podzim jen jediný koncert tohoto pořadatele 6. prosince, a ježto komorní, dáván v bývalém Profesním domě jezuitském, dnes ve správě Matematicko-fyzikální fakulty, té naší staroslavné.

    Vždycky si vzpomenu na ten hloupý šovinistický čin jistou částí univerzity vydyndaný na králi hlasitou menšinou vedenou národní ikonou (to neříkám ve zlém, maje Husa za obdivuhodně mravně statečného muže). Leč ani jemu nedošlo, že cizinecká legie je zde samozřejmě stejně jako na slavnějších a starších univerzitách v Evropě mocným myšlenkovým a ekonomickým stimulem. Ze slibně založené a množstvím evropských vzdělanců a studentů osazené nadějné nové univerzity se tak jediným podpisem stala provinční škola s dosahem tak akorát k těm Horám Kutným, kde onen dekret zhotoven. Kdyby byl býval ještě žil Arnošt z Pardubic, nikdy by se taková blbost s dopadem intelektuálním i ekonomickým nestala. Ale dosti stesků, koronavirus je ještě horší. Jedno černé v Malostranské besedě v rámci přípravy.

Dnes též oba Vacci a paní Bobina. U vstupu mladí pořadatelé a též k mé radosti milá a sličná paní Martina a já se už těším na její úvodní slovo. Říká, že má trochu trému, tak ji ujistím, že na komorní koncerty PKF chodím rád i kvůli ní. První řada jako obvykle, vystupuje-li nějaká kráska.

   Dnes jsou dvě, houslistka Adéla Štajnochrová působící ve dvou komorních formacích a často hostující u Velkého C, i Musiky Florey, jež mi nedávno (užnevímkde) říkala: „Vy jste taky všude.“  Hlavním důvodem mé návštěvy zde je však nejkrásnější světová sopranistka Maří Fajtová. Dnes v přiléhavém černém.

   Velmi úsporný soubor pod vedením Roberta Huga, renomovaného varhaníka od Nejsvětějšího Salvátora, původním vzděláním chemika a muže hudebně velmi znalého a úctyhodného, který je možná nezaslouženě poněkud méně vidět, ještě zahrnuje trombonistu Stanislava Penka z PKF. Martinina tréma zřejmě pryč a první část programu vzorně a půvabně uvede.

První skladba je instrumentální od dámy ve své době (za Ludvíka XIV.) velmi ceněné. Élisabeth Jacquet de la Guerre získala své pozoruhodné příjmení sňatkem s panem de la Guerre (což značí z Války) a my zde slyšíme její Marche pro housle, trombon a cembalo. Další je moteto Non scintilade frigide Isabelly Leonardy pro soprán a basso continuo. Nelze si nevšimnout Mariiny vzorné deklamace a srozumitelnosti každého slova.

 Nyní pro genderovou vyrovnanost, aby chlapi neprotestovali, dnes jeden ze tří skladatelů Alberik Mazak (rodák ze Slezské Ratiboře, tj. ze země tehdy Koruny české), předvede se v transkripci moteta Sub tuum praesidium pro trombón a cembalo. Aby nám Maří nevychladla, dáme jí zazpívat úsporně a jemně s citem Te lucis ante terminum dámy ze slavné rodiny Francesky Caccini. Pokud jde o hlas, mám pocit, že se soustřeďuje na jeho dokonalou kontrolu a zatím se nepouští do žádného zdobení. Nejsme na půdě barokní opery, nýbrž motet, nebo písní. Příjemně překvapí krásné znělé hloubky.

   Vracíme se k dámě první a nyní dáme vyniknout Adéle, která se s viditelnou chutí pustí do přehrání sedmivěté Sonáty č. 1 pro housle a basso continuo. Řekl bych ideální pro domácí koncert, když přijdou dobří známí. Musím doporučit Markétě. Ještě před přestávkou se v nejlepším větle ukáže Mazak se skladbou Salve Regina pro soprán, housle, trombon a cembalo, kde Maří doslova zazáří a sklízí ode mě devítku.

   Přestávka naplněna povídáním a popíjením minerálky, jež byla rozdávána u vstupu, neb bar zde nezřízen. Honza praví, že v případě Maří Pánbůh zase marnotratně plýtval, čímž jen potvrzuje mé názory.

   Po přestávce si Martina povolá Roberta Huga a dle svého plánu mu klade otázky. On varuje, že odpovědi zpravidla trvají mnoho hodin a že to zkrátí. Dělá sice, co může, ale stejně se nakonec jeho vystoupení protáhne přes půlhodinu. Leč nikomu to zřejmě nevadí, neb to, co říká je nesmírně zajímavé a občas i dost vtipné, zejména když musel hledat vhodné skladby a úpravy pro uplatnění trombónu. (Ony ty holky pro trombón nic nenapsaly). Po přednášce znovu dáma z Války a Maří se vrací ke své roli ve Scarlattiho Giudittě před pár lety a zpívá Kantátu č. 6, Judith. Rozehraje tu celý příběh a je tu znát příkladná přehlednost barokní hudby, zde za účasti sopránu houslí a cembala.

  Mazak se nám dnes zalíbil a proto si instrumentální transkripci jeho moteta Beata Dei genitrix, pro soprán, alt a basso continuo zahrají housle, trombón a cembalo.

   Nyní táta hudby Bach a árie Bist du bei mir z Knížky skladeb pro manželku Annu Magdalenu, k níž si poznamenávám vyloženě krásné a až mozartovsky odlehčené.

   Návrat domů do Jindřichova Hradce za místním úspěšným obchodníkem s vínem panem Michnou a jeho písní ze souboru Česká mariánská muzika Archanjelské poselství aneb Zvěstování Panny Marie pro soprán, housle, trombon a cembalo. Zajímavé je, že srozumitelnost češtiny, i když archaické ze 17. století, je poněkud horší než u předcházející italštiny, latiny a němčiny.

  Mám v kapse připravenu tu dřevěnou klíčenku tvaru srdce s vyrytým Marie, ale předat ji při odchodu z pódia se mi nepodaří a nezdá se mi to ani vhodné. Nakonec se mi podaří odchytit Maří (to je, pane, verš) na odchodu na kraji schodiště a sklidit úsměv z nejkrásnějších a k tomu ještě poděkovat za krásný koncert a popřát k Vánocům. Nahoře se pak ještě domluvím s paní Martinou, že jí pošlu dnešní esej. A doma se ještě kvůli ní podívám, na co komorního ještě zajít na jaře.