PKF na jaře 2022

Až na výjimky chodím na komorní koncerty, neb tam je nečíslováno a nemusím při nákupu hlídat místa. Stačí jen do bývalého jezuitského refektáře dnes budovy Matfyz UK přejít z Malostranské besedy, kteréžto místo vhodno k přípravě.

  Další důvod, proč preferuji komorní řadu, je dramaturgyně Martina Sermain. Tato vzdělaná a sličná dáma je podepsána pod programy a vždy nám je před koncertem osobně přiblíží. Zkrátka pečuje o své diváky. Kromě toho má v oblibě jako já Martinů a je zřejmě naladěna na podobných hudebních vlnách. Takže ona je pro mě virtuálním dalším hudebníkem, podobně jako Petra Hajská. Letos na jaře tedy čtyři komorní a jeden orchestrální.

   14. února hraje v Matfyz sestava vyčleněná z orchestru ve složení Hoboj Borovka, cembalo Dlabačová a fagot Františ, jako hosté pak housle Kolářová, violoncello Petr a bicí Hon. Program je barokní a velmi stylově pestrý.

   V prvé půli Vivaldiho Koncert g moll pro zobcovou flétnu, hoboj a fagot, RV 103, v úpravě pro housle, violoncello a cembalo. Zdá se mi to být neveselé a závažné. Zpravidla rozjasněný Vivaldi možná neměl den. Následují instrumentálně adaptovaná kantáta Barbary Strozzi a ciaccona Bernarda Storaceho. V obou skladbách dominují dechy.

    Druhá půle věnována celá výběru z děl Rameauových, což opravdu jiný příběh než u Vivaldiho a jiných Italů. Výběr jest učiněn a hrán celou sestavou z Les Pieces de clavecin en concerts a otevře jej Koncert č. 3 A dur, který zní moc pěkně. Neméně poutavé jsou Koncert č. 2 G dur, Koncert č. 5 d moll a Koncert č. 4 B dur. Programově se skladby prolínají se vztahem k manželce. Rameau si zřetelně s těmito skladbami žertovně pohrával a možná by bylo zajímavé, kdyby je použila Musica Florea k některému z koncertů věnovaných improvizaci.

   11. dubna taktéž v Matfyz modifikovaná sestava Tria Clavio, kde violoncello nahrazeno klarinetem Anny Paulové. Začátek zajímavý, neb se hraje Suita pro klarinet housle a klavír Alexandera Artuťuňana, skladatele v Sovětském svazu uznávaného a oceňovaného, aniž by si zadal, jež napsána a premiérována v devadesátých letech a nezapře arménské inspirace. Následuje Mendelssohnův Koncertní kus pro klarinet a basetový roh c úprave pro naše nástroje.

Po přestávce dvakrát Saint-Saëns, předně Tarantelle a moll rovněž adaptovaná pro dnešek a Sonáta pro klarinet a klavír Es dur s překrásným a inspirativním Lento a vůbec je to celé francouzsky přívětivé jako ty dívky, které v neděli jdou tančit do Moulim de la galette. Koncert uzavře Jewish Vintage Keese Schoonenbeeka, které zní velmi židovsky a hodilo by se i do Šumaře na střeše. Tady si všechny nástroje dost užijí a skvěle spolupracují.

   8. května jsme v Rudolfinu s celým orchestrem a zahajujeme Straussovou Serenádou Es dur (zase ta vznosná tónina), která je milá a příjemná. Na v první skladbě romantického autora naváže klasicistní a hravý Mozart se svou předehrou k opeře (spíše singspielu) Divadelní ředitel.

Na postu koncertní mistryně červenovláska Romana Špačková, která živě pokukuje kolem při Brahmsově Sonátě pro klarinet a klavír f moll, op. 120, v Butoracově orchestraci.

Po přestávce Gounodova Symfonie č. 2 Es dur (už zase), kde si první housle opravdu zahrají a v poslední větě se naladíme odlehčeně až vesele.

   6. června zase zpět do péče Martininy v Matfyz, kde letos poprvé Bennewitzovo kvarteto, které doplní ve druhé skladbě na kvintet klarinetista Jan Brabec.

   Program je reprezentativní, dva klasicisté a vrcholný romantik Dvořák. První na řadě je i dle věku papá Haydn se svým Smyčcovým kvartetem G dur, op. 17, č. 5, což znamená 5. kvartet ze šestice označované op. 17. Tak bylo tehdy zvykem. Na papá naváže Mozart svým Klarinetovým kvintetem A dur, KV 581, pozdním dílem z roku 1789. Dílo plné melodické krásy a radosti, zejména druhá věta Larghetto. Pánové hrají pečlivě a soustředěně, čímž se výtečně připravují na popřestávkový Dvořákův Smyčcový kvartet č. 13 G dur.

O přestávce se seznámím s Martininým malým synkem a zapůjčím jí útlou knížku o Beethovenovi. Dvořákovy poslední dva kvartety někteří nazývají pro bohatost a propracovanost kvartetními symfoniemi. Nápadů a inspirace je v nich dost. Nemají však už lehkost a dobrou náladu kvartetu dvanáctého „Amerického“. Diváctvo včetně mě je oprávněně nadšeno. Dokonalý závěr komorní řady, pokud jde o mě.