Opera živě i ze záznamu 2022

V předchozí sezóně Američané zavedli přísná protikovidová opatření a Met byla zavřena. Letošní jaro přineslo tři záznamy v oblíbeném Bio Oko a dvě živé opery domácí.

   Bez dlouhého úvodu pokročme k 9. lednu, kdy se těším na jednu z mých nejoblíbenějších mezzosopranistek a dámu neobyčejně krásnou Američanku Isabel Leonard. Užiji si jí v Massenetově Popelce. Aniž bych chtěl vynášet nějaké soudy, zřejmě se i se znalci shodnu na tom, že Rossiniho Popelka se vyvedla lépe. Já jdu na Isabel a také pro srovnání s předchozí Massenetovou Popelkou, v níž excelovala Joyce DiDonato. Pěvecky jsou obě rovnocenné. Jen u Isabel nutno vzít v úvahu, že je o 11 let mladší a tudíž i projev herecký i pěvecký poněkud jiskřivější. U Isabel nedá tolik práce z ní udělat překrásnou a něžnou Popelku, pro kterou by se Princ přerazil. Za dirigentským pultem česká stopa v podobě úspěšného šéfdirigenta naší  Prague Philharmonia Emmanuela Villauma. Francouzi svěřena francouzská opera. Nemá smysl se příliš rozepisovat a konstatovat, že děj je poněkud odlišný od Rossiniho, to již bylo učiněno při předchozím záznamu. Isabel je skutečná ozdoba Metropolitní opery půvabem i uměním a ještě se s ní uvidím.

   Uvidím se vzápětí, neb ve zvláštní dvoudílné opeře Richarda Strausse dávané v Oku 20. března je v Prologu Isabel svěřena kalhotková role skladatele, který je donucen bohatými objednateli soukromého operního představení k uměleckému harakiri. Panstvo si žádá pro skladatele nepřijatelné smíšení komediálního představení party potulných herců a operního souboru, který má připraven známý příběh Thésea a Ariadny, aby se stihl ohňostroj. Isabel marně vzdoruje a sehraje výtečně zneužitého skladatele zmítaného odporem k výmyslům panstva.

  Ve druhé části opery po zmíněném prologu se rozvíjí příběh Ariadny a Thésea, do něhož k pobavení zasahují komedianti od vysvětlování, jak se to má s láskou až po výhody výměny milenců. Ovoce sklízí samozřejmě Harlekýn jako v každé takové pokleslé komedii a po něm samozřejmě chlípný bůh Bakchus, s nímž Ariadna dojde k nebeské slávě. Nutno přiznat, že na úspěchu i kvalitě Straussových oper se významně podílí (s výjimkou Salome) libretista a básník Hugo von Hoffmannstahl, patrně jeden z nejlepších v historii opery.

   Ve druhé části mám možnost poprvé sledovat norský sopránový zázrak Lisu Davidsen v roli Ariadny. Zanechala ve mně mocný dojem a dle mého se může klidně pustit do Wagnera. Svižná a moc pěkná role je komediantka Zerbinetta, v níž si mě získala další americká kráska Brenda Rae.

   Nutno ještě poznamenat, že Strauss připravil dvě verze, jednu pro Stuttgart 1912 a druhou pro Vídeň 1916. V obou role Ariadny svěřena slavné české sopranistce Marii Jeritze, jež má také zásluhu na světovém rozšíření Korngoldova Mrtvého města a Janáčkovy Jenůfy prostřednictvím Met.

   29. května jdu se zvědavostí na Donizettiho Lucii z Lammermooru dle Scottovy novely Nevěsta z Lammermooru. To je opera postavená na tragickém příběhu svazku z donucení končícího krvavým dramatem. Ta strašlivá látka je zabalena do jedné z nejkrásnějších operních hudeb a bývala v minulosti příležitostí pro neslavnější sopranistky, jako byly Dame Joan Sutherland, Mařenka Callas, Renata Tebaldi nebo Andulka Moffo.

   Nám bude Lucii zpívat americká sopranistka Nadine Sierra. Hezká latinoamerická šikulka a obstojí moc dobře i herecky. Jen si myslím, že není nutné naturalisticky utopit v krvi Luciina vnuceného manžela Artura Bucklawa, jehož má Lucie umlátit hasicím přístrojem. Pravda, občas bývá jen několik krvavých šmouh, které také nekorespondují s původním ubodáním.

   Luciina tajného milého Edgarda zpívá velmi dobře a patřičně nešťastně mexický tenorista Javier Camarena. Lucie umírá a Edgardo se probodne a Luciina bratra Enrika, který vystupuje jako nedůvěryhodný majitel pochybného podniku, k jehož ekonomické záchraně má sloužit sňatek jeho sestry, už nic nezachrání.

   A nyní opera živě. 4. února v rámci bienále Opera Praha jdu na plzeňskou inscenaci Janáčkovy Věci Makropulos (tak už mám za sebou podvakráte Lišku Bystroušku a Její Pastorkyňu, Z mrtvého domu a Káťu Kabanovou z Madridu (čeština Španělů téměř dokonalá) v televizi. Souhlasím s autorem předlohy Karlem Čapkem, který Janáčka varoval, že jde o veliké množství textu možná nevhodné pro operu. Souhlasím a mám s těmi slovy pocit jako Josef II. z Mozartovy hudby, že je v ní příliš mnoho not. Ale ten příběh má váhu a plzeňská sopránová hvězda Ivana Veberová jako Emilie Marty je prvotřídní pěvecky i herecky. Janáčka já rád, neb on přinese vždy něco překvapivého a je tak odlišný a nezařaditelný.

   6. února jdu po asi 60 letech (naposledy v rámci představení po školy počátkem 60. let s maminkou v tehdejším Smetanově divadle – dnes Státní opeře) na Wagnerova Bludného Holanďana. Inscenace je počínaje režií, přes hudební nastudování, kostýmy, až po světelný design povýtce německá včetně obou hlavních rolí Holanďana (Joachim Goltz) a Senty (Dorothea Herbert). Ostatní role jsou české. Scéna je pohyblivá kruhová, jež se natáčí a naklání a působí velmi depresivně, což je i celý děj. Docela mě rozhodily kostýmy duchů námořníků na závěr, které připomínaly průvod na Prague Pride říznuté Papagenem z Kouzelné flétny. Jinak jsem si to po té době dost užil a jen se utvrdil, že mým světem není temnota germánských a vikingských legend.

   Jako už obvykle jdu 15. července do Lichtenštejnského paláce na nádvorní představení převozního divadla Florea Theatrum, kde nám letos třicetiletá Musika Florea dává operu Vesnický trh Jiřího Antonína Bendy Vesnický trh, kde mluvené dialogy jsou převedeny do češtiny a zpívá se jako původně německy. Na začátku zaberu v první řadě místo a jdu si sednout ke sklence poblíž stánku s občerstvením a zde narazím na příchozí Hanku Flekovou a k mé radosti i na Josefínku, jíž brzy začne festival Letních slavností staré hudby, jehož je ředitelkou. Ach ty české rusovlásky. Její sestra s violoncellem později rozesmátá z děje a úplně na závěr jdu také pozdravit koncertní mistryni Magdalenku. Tyhle letní noční opery jsou radostnou oslavou staré hudby. Aby toho nebylo dost, za tři dny dávají tamtéž spolu s Hartig Ensemble balet Václava Praupnera Kirké. Musím říci, že je to pravdu výživná podívaná, plná barvitých kostýmů a podmanivého pohybu.