Olympiáda v Paříži 2024

Vzpomínáte, jak jsem při dosud asi nejlepší olympiádě 2012 v Londýně psal, že tohle Francouzové nestrpí a budou se s Paříží ucházet o některé z dalších her.

Olympiáda v Paříži 2024

Zahájení jako dosud žádné jiné. Jednotlivé výpravy na lodích různých velikostí jedou po Seině a poté se shromáždí promíšené na protějším břehu, než kde budou hry slavnostně zahájeny. Oheň přinesen a jde z ruky do ruky, až přiblížen k obřímu kruhovému koši balónu, který neznalý moderátor nazve montgolfiérou, a kolega ho hned opraví, že jde o charliéru, neb zdrojem zdvihu není horký vzduch, jako u bratří Montgolfierů, nýbrž vodík, což byl vynález pana Charlese, odtud název toho létacího stroje. A ten oheň, jenž se změní na elektronický (však všichni si pamatují rok patnáctý, kdy hořela Matka Boží) a ten opravdový postaven vedle v kahanu, což by mohli někdy zopakovat Ostravaci, až olympiádu získají oni.

Francouzové se tehdy vytahovali, že chrám opraví do olympiády, což dodrželi zvenčí včetně nového sanktusníku, jejž neznalí nazývají vytrvale věžičkou. Obvyklé projevy a místo ohňostroje světelná show vycházející z věže a okolí. Nádhera. Musím, přestože jsa Anglofil a měl jsem dosud londýnské zahájení za nejlepší divadlo, přiznat, že pařížské zahájení Londýn překonalo a na závěr svou pochvalu ještě upřesním.

Protokolu je činěno zadost i olympijskou hymnou a vztyčením pětikruhové vlajky. Překvapivě užvaněně hovoří předseda organizačního výboru slavný vodní slalomář Estanget.

Tentokrát nebudu postupovat po dnech, ale po vybraných událostech samozřejmě s důrazem na druhý týden, kdy vládne královna sportu lehká atletika, abych ušetřil místo a omezil rozsah textu.

V prvním týdnu se plně rozběhne a zakončí plavání a také gymnastika. Atletika zaplní týden druhý. Naše kraulová mistryně Evropy Barborka Seemanová na své trati nakonec šestá a na žádné další trati se už včetně dalších našich neprosadí. Pryč jsou doby, kdy kralovali a hromadně vítězili a světové rekordy na běžícím pásu pokořovali Spitz, Thorpe, nebo Phelps. Na této olympiádě je to domácí Léon Marchand, jenž včetně štafety nasbíral 4 zlata a 1 stříbro. Zajímavé je, že olympijský bazén byl o něco mělčí, než je obvyklé, což dle některých zapříčinilo, že padl jen světový rekord na nejdelší trati, na krátkých nic. Pokud jde o ženské plavání, vzdálená příbuzná naší úžasné zimní Esterky Katie Ledecky (rodiny se prý stýkají) doplnila svou historickou sbírku na 9 zlatých a 6 dalších medailí, což opravdu neohrožuje 23násobného vítěze Phelpse, jehož zřejmě už nepřekoná nikdo.

V ženské gymnastice se vrátila Američanka Simone Biles a napomohla mocně k vítězství amerického družstva, čehož ČSR dosáhla v Londýně 1948. Simča poté zvítězila v nejcennější soutěži, osmiboji a poté se kvalifikovala do finále ve všech 4 disciplínách usilujíc o překonání Věry Čáslavské. Nakonec se jí ani nevyrovná a získá zlata tři a jedno stříbro, ale Věru napodobí v ženském půvabu, neb je 27letá a není žádné 16leté dítě, jak se často v gymnastice stává. Ať je to jakkoli, pro mě je Simča nejlepší gymnastkou historie.

Co je také jedním ze znaků soudobého sportu, je vyrovnanost. Uvidíte i dále, nyní v gymnastice Alžířanka válčí o zlata.

Sedmičkové ragby je po dvou zlatech Fidži kořistí domácích, kteří Fidži nedají šanci a diváci jsou u vytržení.

V tenisu, našem výstavním sportu v jednotlivcích daleko od medaile, ale čtyřhry v semifinále, kde nakonec i ve finále uspěje jen ta smíšená Siniaková (zlatá s Krejčíkovou už v Tokiu) a Macháč. Máme první zlato.

Druhou medaili by nikdo nečekal a je jedním z překvapení her. Mužstvo kordistů vyřadí ve čtvrtfinále velké favority Italy a Japoncům v semifinále statečně vzdoruje a zůstává mu jen zápas o třetí místo s dalšími prvotřídními favority a navíc domácími Francouzi. V zázračném a dramatickém souboji nakonec rozhodne šikovná ruka a chytrost našeho Jurky a bronz hodnoty zlata je tady.

A Paloudovi nasednou do kajaků a po vzoru (už se smí říkat slavného) neúspěšného zachránce Hanče a Vrbaty Emmericha Ratha jedou po evropských vodních cestách do Paříže na hry.

Naprosto zklamou ženy i muži na divoké vodě a nevyloví ani medaili. Podobný propadák na klidné vodě jsou kdysi výstavní naši veslaři, jen jedna účast ve finále. Já mám jen radost z toho, že krásná Australanka (na další tři australské krásky ještě narazíme) Jessica Fox vyhraje jak kajak tak i kanoi. Moc jsem jí to přál, protože po hromadě světových titulů konečně olympijské zlato. Už se neprosadí ani Krpálek převálcovaný o desítky kilogramů těžšími soupeři. Tady snad už nikdo třetí zlato nečekal, vezmeme-li v úvahu Krpálkovy neúspěchy a zdravotní potíže po tokijské olympiádě.

Další totální propadák jsou kdysi prvotřídní sběratelé medailí střelci. Vůbec nikdo se neprosadí, ani Lipták.

V cyklistice ohromí dosud nedosažený úspěch Belgičana Evenepoela v časovce jednotlivců i individuálním závodě.

Atletika se rozjede naplno. Ve smíšené čtvrtkařské štafetě opět finišuje za Nizozemí copatá Femke Bol hovořící tenkým dětským hláskem a vynikající nádherným pohybem dlouhých nohou. My jsme se sem nekvalifikovali, protože jsme nebyli schopni splnit limit. Jak se takové úsilí má organizovat, ptám se, jako jsem se ptal na adresu Českého olympijského výboru, jak čelil kovidu za dob Tokia 2021. Znovu o těch neznámých jménech a státech. Ženský trojskok za neúčasti neporazitelné Rojas vyhraje Lafond z ostrova Dominika (jenž pojmenován domingo-neděle Kolumbem dle dne, kdy objeven). Ostrov se z historického prvního zlata raduje tak, jak to umějí jen v Karibiku.

V desetiboji tři kluci nedají tyčku a končí včetně favorita Warnera a kromě Nora, který svého kolegu Rootha podpoří při závěrečné patnáctistovce a pomůže mu k překvapivému zlatu. Další norské tentokrát negativní překvapení je až druhé místo Warholma za Benjaminem na 400 m překážek. Třetí skvělý Nor Ingebrigtsen má na 5 km očekávané zlato.

Za potěšitelné nutno označit postupy z rozběhů sprinterek Maňasové a Manuel a statečný boj naší krásné zlatovlásky Nikolety Jíchové na 400 m překážek. Jinak nic pozoruhodného od našich závodníků.

Ženský sprint poznamenán neúčastí zraněných jamajských favoritek Shelly Ann Fraser, Elaine Thompson a Shericky Jackson, které už léta sledujeme, jak vyhrávají vše na MS i olympiádách. Moc mi chybí jistě opět nápaditě barevně pojednaná hlavička a široký úsměv kadeřnice Shelly Ann. Jejich místa nezaujmou Američanky, které porazí Santalucianka Alfred na obou sprintech. Zase historický úspěch maličkého ostrova. Ve sprintu mužů Získá na 100m zlato americký favorit Lyles, jenže pak někde chytí kovid a na dvojnásobné a své oblíbené trati skončí poražen. Ani do štafety už nemůže, takže žádná tři zlata.

A pro mě je svátkem finále ženské osmistovky s jednou z největších sportovních krásek Britkou Keely Hodgkinson. Keely dle svého zvyku jde systémem start-cíl a žádná ji nedohoní. V cíli mě okouzlí její tak málo častý úsměv a moc jí to po tolika druhých místech přeju.

Za veliký úspěch nutno označit páté místo tyčkařky Švábíkové (také krásná zlatovláska) v českém rekordu 480 cm. A tady máme vítězku, další krásnou australskou dívku Ninu Kennedy. Poslední dvě přijdou za chvíli. A za Amálkou šestá předminulá kráska her Novozélanďanka Eliza Mc Cartney, takže si jí moc neužiju. Kdo ví, zda nevyhraje i letos, dlouhovlasé krásce je 26 let.

Asi mimozemšťan Švéd Duplantis v téže disciplíně mužů nejdřív pro radost publika dá olympijský rekord 610 cm a moc se už nedá ukecávat, neb si to asi rozmyslel před závodem podle toho, jak se bude cítit, si dá nastavit světový rekord 625 cm. A skočí ho napotřetí.

A v mužském basketu fantastické semifinále USA a Srbska a pak i těsné a dramatické finále s Francouzi. Zato Američanky porazí Francouzky přesvědčivě. Utkání o bronz také dramatická a pohledná.

Ve výšce mužů se za tentokrát Novozélanďan Kerr a Američan McEwen nedohodli a rozeskakovali, což zvládl Kerr. Na ženských 400 m překážek nikdo nemůže konkurovat Sydney McLoughlin, jež zaběhne fantastický světový rekord 50:37, což neběhají ani mnohé závodnice na hladkou čtvrtku. Femke tentokrát až třetí.

Nizozemka Sifan Hassan se holedbá, že napodobí Zátopka, což udělá jen účastí a na 5 i 10 km bere bronzy, a nakonec opravdu vyhraje maraton. Klobouk dolů, konkurence a výkonnost v roce 1952 a nyní jsou nesouměřitelné.

Ženská výška, již mám kvůli krásným a zajímavým sportovkyním nejradši, dopadne k mé spokojenosti, vyhraje ukrajinská copánkatá kráska Jarča Mahučich a druhá je Australanka Nicola Olyslagers, mistryně světa v radování se a v senzačních čumácích před skokem a v pečlivém zaznamenávání všeho ze skoku do nezbytného notesu. Kdybyste ji viděli, jak před skokem kolem dvou metrů kouká s výrazem: „Tohle přece žádná normální holka nemůže skočit.“ a pak to skočí a skáče v doskočišti metr do výšky a pusa od ucha k uchu a kromě toho je to nádherná holka, což platí i pro její bronzovou krajanku zlatovlásku Eleanor Patterson.

Po závodě se všechny tři postaví na matraci a s rukama na ramenou jako naši hokejisté v Naganu poskakují radostí k potěšení obecenstva. Nicola má teď výraz: „Tohle se vám přece muselo líbit a my taky.“

A to do finále nenastoupila další něžná kráska mladičká Srbka Andělína Topič, která se při kvalifikaci zranila. Když jednu výšku shodila, mohl se její tatínek kdysi slavný výškař Dragutin zbláznit a na tribuně skákal metr dvacet a řval jako tur, zřejmě té své krásné dceři nadával do krav a určitě zaznělo i, že něco nebo někoho jebe, jak u Srbů obvyklo. Tohle se taky děje při atletice.

Obojí pozemní hokej ovládnou nizozemské týmy. Holky až po samostatných nábězích. Nevím, proč se jim říká jako v hokeji nájezdy. Stejně netuším, proč se o úspěšné sérii předávek ve štafetách říká, že jsou seběhané. To je přece blbost, každý si běží svůj úsek jako individualita a kritická situace nastává při předávkách. Ty se samozřejmě trénují a často podstatně rozhodují. Kolikrát jsme už viděli u favoritů, jak nepředali správně, nebo udělali jinou chybu (přešlap do jiné dráhy a ztráta kolíku) a šance byly ve větru. A kolikrát jsme viděli, že dokonalé předávky přinášejí úspěch naposledy Japonci a naše čtvrtá sprinterská štafeta v Mnichově 1972.

Mužský fotbal ovládnou i po prodloužení Španělé výhrou nad domácí Francií, čehož diváctvo upřímně želí.

Naše tajná a dosud téměř vždy spolehlivá medailová naděje oštěpař Vadlejch je v poslední sérii na třetím místě překonán a jeho medaile je bramborová. Příjemně překvapí nikterak favorizovaná oštěpařka Orgoníková bronzem. Naštěstí tu ještě máme kanoisty Fuksu na kánoi a Dostála na kajaku. Oba suverénními jízdami zvítězí, takže nejhorší česká bilance na olympiádě se zastaví na třech zlatých a dvou bronzových.

Nejsympatičtější na této olympiádě bylo její sepětí s městem s ústředním bodem Eiffelovou věží. Nic nepříznivého se tu nestalo, a i ti Pařížané, kteří z olympiády nadšeni nebyli, nakonec připustili, že to byl krásný sportovní svátek, který v celé zemi zvedl náladu, i když kordisté ty Čechy měli roznést na kopytech a fotbalisté měli Španěly porazit. Pery na svém klobouku před Pařížany zametám slepičince a už se těším, co vymyslí Američané v Los Angeles, kde bude zase potíž s devítidenním časovým posuvem. Ještě horší to bude s Brisbane 2032.

Tradiční soutěž krásy dopadla takto:

1. Eliza Mc Cartney, Nový Zéland, skok o tyči, poprvé vyhrála tuto soutěž 2016 v Riu

2. Nicola Olyslagers, Austrálie, výška

3. Nikoleta Jíchová, Česko, 400 m př.

4. Jessica Fox, Austrálie, vodní slalom

5. Keely Hodgkinson Velká Británie, 800 m

6. Marine Fauthoux, Francie, basketbal

7. Breanna Stewart, USA, basketbal

8. Jaroslava Mahučich, Ukrajina, výška

9. Angelina Topič, Srbsko, výška

109. Eleanor Patterson, Austrálie, výška