Notre Dame 2024

Prezident Macron byl po požáru 2019 kritizován, že dává nesplnitelné sliby opravit Notre Dame do pařížské olympiády 2024. Díky promyšlené organizaci a mimořádnému úsilí inženýrů a řemeslníků se to podařilo v zásadních obrysech.

Jen detaily zbyly a katedrála na konci roku už plně slouží věřícím i návštěvníkům, a to zdarma (ať se Arcibiskupství pražské a Správa Pražského hradu chytí za nos). Poučné jsou dokumenty o přípravě a realizaci rekonstrukce a měly by být jednou ze součástí studia na stavebních školách na celém světě.

Rád bych tu hlasitě poznamenal, že po požáru katedrály jsem si zapamatoval televizní besedu s našimi odborníky, jež byla typickým příkladem zde tolik častého uvažování, že to bude těžké a nepravděpodobné a sčítalo se vše, jež hovoří proti rychlému průběhu rekonstrukce. Jinými slovy naši odborníci vesměs vyjadřovali filozofii „Ono to má spoustu rizik a nepůjde to. Ono to nejde zvládnout. Ani jeden se k tomu nepostavil statečně a odhodlaně. Naštěstí tutéž filozofii nezastávali Francouzi a dali se do práce a zvládli to k mé ohromné radosti. My tu máme těžko pochopitelnou tendenci s ohledem na dlouholeté zkušenosti s nedůsledností podceňovat sebe, odborníky i řemeslníky. Důsledkem je, že se u nás vše vleče a ti na rozhodujících místech nepracují, jak mají a stále se něco nedaří a odkládá a manažersky nezvládá (viz stavební zákon).

Jen vzpomeňme, jak dlouho trvala obnova staveb po bombardováních v únoru a březnu 1945 a následcích povstání počátkem května. Dodnes zeje za Staroměstskou radnicí díra po dostavbě z 19. století (stačilo jen rozhodnout, že se s využitím fotografií a existující dokumentace radnice obnoví). Vždyť z téže doby je novogotická dostavba parlamentů britského a maďarského. My, mistři v nedůslednosti, jsme ten prostor dodnes nevyřešili a já se domnívám, že jde o ostudu jednoho z nejkrásnějších měst Evropy. A až po 23 letech od oněch událostí se dostavěly věže Emauz (mimochodem vynikající dílo celosvětově citované). A návrhů na dostavbu radnice rozličné kvality se za ta léta objevila celá řada. Totéž se týkalo díry po Vinohradské synagoze, kde je dnes škola a několika obytných domů na Vinohradech.

Koresponduje to s tím, že orientaci ztrativší skupina bombardérů letící od západu zaznamenala Vltavu a spletla si ji s Labem a vysypala pumovnice trefíc nejprve Emauzy domnívajíc se, že útočí na pravý břeh Drážďan, kde bylo nejvíce průmyslu. A jak to sypali, trefovali logicky Vinohrady. Srovnejme jen poválečné obnovy Londýna, Varšavy a mnoha běloruských a ukrajinských měst, kde byl rozsah škod nepoměrně větší. A to nemluvím o požárech Menšího Města pražského 1541 a Londýna 1666 po morové ráně 1665. Leč i Drážďany stále opravují, a to dodnes. Nejen neschopnost zahladit staré rány, ale při té práci častá a trestuhodná nedůslednost a podceňování předběžné péče (viz pražské mosty železniční na Výtoni a Libeňský, ba i Trojská lávka).

Sláva a proslulost pařížské Notre Dame historicky vyvolána v 19. století Victorem Hugem a jeho knihou Chrám Matky Boží v Paříži, vcelku pochopitelně mnohokrát zfilmovanou (viz portál CSFD). Pokud jde o mě, jako chlapce mě nadchl film z roku 1939 Zvoník od Matky Boží, kde Quasimoda hrál 40letý Brit Charles Laughton (myslím, že dodnes nedostižně). V tomtéž roce spatřila plátna kin též proslulá filmová díla Gone with the Wind a Stagecoach. (každý si přeloží sám-filmoví fanoušci vědí) a Esmeraldu (viz též Prodaná nevěsta) hrála 19letá Irka Maureen o Hara, Moje vzpomínka je podmalována tím, jak mě na ten film upozorňoval otec a jak mi zůstal v paměti jako skvělý vzor Quasimoda především díky skvělému Laughtonovi. Zajímavé je, že za tuto roli nedostal Oskara, v těch letech ho však získal 3x za jiné filmy (1934, 36 a 57). Po tomto filmu další 1956 s jednou z největších krásek filmové historie Ginou Lollobrigidou a Anthony Quinnem (vzpomeňte na Řeka Zorbu) a v posledku 1996 a 1997 a animáky. V názvu filmů se neobjevuje původní název knihy, ale vytrvale se opakuje tvar Zvoník u nebo od….

Já, kdysi vnitřně ztotožněný s revolucemi francouzskou a říjnovou jako každý mladý člověk jsem, jak jsem se vyvíjel, tuto náklonnost ztratil. Jak říkal Churchill: „Kdo nebyl v 18 letech komunistou, neměl srdce, a kdo jím ještě byl ve třiceti, neměl rozum“. Tím jsem už nebyl po přečtení Hugova Devadesát tři a Solženicynova Souostroví Gulag. Vzpomeňte na mnoha příkladech z 20. století, co dokáže lůza za revolucí a za ní schovaní Robespierrové a Saint Justové, či Leninové a Stalinové, nebo Hitlerové a Goebbelsové. Nebo militantní kalvinističtí duchovní dorazivší s Fridrichem Falckým na Hrad do katedrály a zde ničící nejsvětější památky hrubě urazivše i pražské luterány i podobojí. Totéž se opakuje v Notre Dame za revoluce 1793. Člověk si musí říci, co by nás čekalo pod vládou militantních protestantů. Servetovy hranice jako v Ženevě za Kalvína? Které hlavy by se stínaly? To jsme od katedrál a nedůslednosti Čechů utekli dle mého zvyku jinam.

Tak buďme vděčni bratřím Francouzům za to, že jedna z prvořadých světových památek obnovena včetně sanktusníku (tak se správně nazývá ona, tak vytrvale nesprávně nazývaná „věžička“) a do zářivého světla očištěna na stěnách, klenbě i vitrážích a s novým mobiliářem (vysoká škola truhlářského řemesla).

Padne-li otázka, jací jsme my Češi, správně by měla znít, jaké přístupy a zvyklosti se tu ve většině případů vyskytují. Je to dle mého nedůslednost a časté vymlouvání. Je tu cítit nedostatek odvahy stanovit si ambiciózní cíle (viz Francouzi ohledně Notre Dame, nebo Kennedy o letu na Měsíc). Já jsem však pevně přesvědčen, že jsme schopni i špičkových a náročných výkonů za předpokladů, že k dané věci přistoupíme bez zmíněných brzd a překážek, přičemž ta největší je v našich hlavách. Povšimněte si, prosím, že velmi mnoho chrámů u nás načato a nedostavěno. Předně je to svatý Vít. V Praze pak jen chórem načatá Panna Marie Sněžná, dále pak Kolín, nedostavěné věže Jakubů v Kutné Hoře a Jihlavě.

A především pozměňme své myšlení a čelme těm svrchuuvedeným nežádoucím vlastnostem. Je to na nás. A nezapomeňme sklonit v hlubokém uznání hlavu před staviteli a řemeslníky 12. -14. století, kteří zvládli technologii štíhlé a vysoké nosné konstrukce prosvětlené velkými okny zaklenuté doslova pavučinou opřenou o ven vysunutý systém. A ta konstrukce až na jedno pole odolá zkoušce 2019. Další téma ke studiu pro kameníky a statiky. Zase musím poznamenat, že my kluci stavařský jsme fakt šikovný, když chceme a seženou se na to prachy a politická vůle.