Natalie Dessay, Audrey Hepburn světové opery

Vidím ji a vzpomenu si na slavnou Bécaudovu píseň a jeho láskyplnou výslovnost Natalí. On tehdy zpíval o ruské dívce, již poznal v Moskvě. Místo, aby se věnovali milování, levičák Bécaud s ní velmi nefrancouzsky a nepoeticky konverzoval o pamětihodnostech a říjnové revoluci. Když tu píseň napsal, budoucí královna francouzské opery se po světě sotva batolila.

Natalie Dessay se narodila 19. dubna 1965 v Lyonu, zprvu to vypadalo, že se bude věnovat baletu a herectví, ale jakmile se projevil její pěvecký talent, životní dráha byla jasná. Studia v Bordeaux, vítězství v domácích i zahraničních soutěžích, role v opeře rodného Lyonu, pařížské Opéra Bastille a v Ženevě. Záhy účinkuje ve Vídeňské státní opeře a v roce 1994 debutuje v MET jako Milli ve Straussově Arabelle. Uznání si dobývá v Belliniho La Sonnambule, Donizettiho Lucii di Lammermoor a Mozartově Kouzelné flétně, v roce 2002 má zdravotní potíže, ale brzy se vrací v plné síle, vdává se za barytonistu Laurenta Naouriho a mají spolu dvě holčičky. Vyniká ve vídeňské a londýnské inscenaci Donizettiho Dcery pluku, v Masenetově Manon v Barceloně a Debussyho opeře Pélleas a Melissanda ve Vídni. Obrovskou událostí je v MET v roce 2009 nová inscenace opery La sonnambula, v níž zde v 60. letech zářila nezapomenutelná Dame Joan Sutherland. Samozřejmě, my muži si u dam ceníme fyzické krásy, ale skuteční znalci rozeznávají ještě to nehmotné a nepopsatelné, jež opravdové ženy vyzařují, a s fyzickou krásou to nemá nic společného. Nazýváme to výstižně kouzlem, neb nikdo netuší, jak to ty holky dělají. Má-li žena obojí, jsme ztraceni. Natalie na mě působí vřele, něžně, trochu darebácky i žertovně a vždycky a ve všem jí to sluší. Nevím, jak vy, ale já mám pocit, že Francouzky a taky trochu Italky tímhle kouzlem vládnou jako málokteré (o Angličankách ani nemluvě). Když ji vidím a slyším zpívat, jsem rád, že jsem na světě. Velmi se to podobá emocím, jež mám ve společnosti Audrey Hepburn blahé paměti. Nepopsatelné je též kouzlo Nataliina hlasu, nosil bych sovy do Atén, kdybych se pokoušel o tom říkat něco víc. Průzračný a křišťálový jako Deanna Durbin, nebo Sissel Kyrkjebo. Pokud jde o koloraturní umění, málokterá se jí dnes vyrovná. Její hlas mě naplňuje velkou radostí. Před časem jsem byl vyloženě unesen 10 let starým záznamem Lucie di Lammermoor z Lyonu a také jsem o tom psal. V dubnu se těším na přenos Händelovy opery Giulio Cesare z MET, kde tahle něžná dáma bude zpívat Kleopatru. Před rokem prohlásila, že si rok 2015 vyhrazuje jako sabatický, což je kouzelný pojem používaný v židovské náboženské praxi. Každý 50. rok se zahajuje troubením na roh šófar, nesmějí se obdělávat pole, dlužníkům jsou odpouštěny dluhy. Takové milostivé léto se však dnes už nepraktikuje, ale pojem se užívá ve smyslu tvůrčího volna. Je jasné, že ona to spojuje se svým kulatým životním jubileem. Takže Natalí, až si ten milostivý rok užiješ, přijeď, rádi tě tu uvítáme, pokud náhodou nebudeme mít taky svůj sabatický rok. Na to pozor, my tady máme občas opravdu veselo. Zrovna teď. Ale klidně přijeď i dřív, Natalí!