Nápoj lásky v Národním 2015

Předposlední derniéra se koná 7. ledna 2014 a my s Hankou jdeme hlavně proto, že můžeme spolu vidět náš slavný operní manželský pár Kateřinu Kněžíkovou jako Adinu a Adama Plachetku jako Dulcamaru. K tomu jako Gianetta ozdobí scénu nám už dobře známá Lucie Silkenová a seržanta Belcoreho si zazpívá Svatopluk Sem, jehož jsem chválil před rokem za Wolframa von Eschenbach v Tannhäuseru.

Začneme výtkou k programu. Býval jsem zvyklý, že obsahuje libreto a že si člověk může mnoho věcí později oživit a upřesnit. Leč v našem programu není. Nechť to vedení opery ND bere jako vyjádření veliké nespokojenosti. Půjdeme tedy po krůčcích. Začneme scénou. Děj se odehrává v italské vesnici, která samozřejmě nevypadá jako vesnice česká. Nýbrž spíše jako taková Kouřim, leč o mnoho živější. Lidé se zde živí převážně zemědělstvím, což ilustruje dobrý nápad s pásovým dopravníkem, po němž se pohybují balíky slámy a občas také aktéři a dokonce poslouží jako stůl. První scénou při předehře je jakási holčina, jež patrně provozuje pytláctví a brokovnicí střílí po ptácích. To je samo o sobě velmi italské, neb Italové jsou největší lovci ptactva, jehož uloví střelnými zbraněmi a pastmi pro svůj stůl ročně milióny kusů. Ale ta brokovnice vydá tři rány, což není možné, neb každá je dvouranná. To bychom měli kritiku a teď opravdu už jen chvála. Na „návsi“ jsou obchody a dokonce sportbar. Obchodník s deštěm, neb výstižnější popis neznám, Dulcamara, vydávající se za lékaře, přijede v historické italské tříkolce s nákladní korbou, jež bývala hitem v 50. letech. Kostýmy bychom také mohli zasadit do 50. let, což u této opery s nadčasovým a jednoduchým dějem nikterak nevadí. Jen vojáci vedení Belcorem mají dost nápadné, řekl bych operetní uniformy připomínající naši hradní stráž. Já bych možná byl důslednější a oblékl bych je do uniforem z oněch 50. let. Třeba do našich kopřiváků. Kulisy vesnice jsou jednoduché a veselost vzbuzují různé reklamní plakáty, jako třeba na Dulcamarův nápoj lásky nebo na Prazdroj postříkaný sprejerem. Jak pravím, Kouřim, ve vší úctě k tomuto historickému městečku, kde třeba v neděli chcípá pes po celý den. V naší italské Kouřimi se naopak děj odehraje rychle jako ve westernu. Na okraji vsi se scéna zvedá jako veliká rampa směrem dozadu a po ní se sbíhají venkované, je-li jich třeba na scéně. Na šňůrách nad scénou visí prádlo, což má patrně navodit atmosféru italských uliček, kde se šňůry natahují z domu do domu přes ulici, ale tady to nefunguje. Nyní k osobám. Já jsem za sebou již měl silvestrovskou ochutnávku v podobě tří árií z této opery zazpívaných Kateřinou a Adamem v Rudolfinu a už tehdy jsem se na oba velice těšil. Adina je samozřejmě ústřední postava. Představte si, ospalé městečko a mladá paní (nějak mi k ní nejde ta slečna, i když je svobodná) je zřejmě bohatší než ostatní, asi má nejvíc polí a mnozí pro ni zřejmě pracují. Požívá vážnosti nejen jako statkářka, ale i pro svou sečtělost a inteligenci. A my znalci vidíme, že je i krásná. Je rozhodnuta proplouvat životem a příliš se nevázat. Nemorino je typický venkovský balík, jenž má pověst hodného, spolehlivého, milého, avšak poněkud přihlouplého a naivního. Dost vyhraněný typ, který je však pro lásku schopen činu a jedná relativně logicky. Když se mu stále nedaří získat Adinu, logicky se uchýlí k zázračné metodě slibované obchodníkem s deštěm, a když nemá peníze na další dávku nápoje lásky, prodá svou svobodu vojsku. Jako kdybychom to neznali. Nemá smysl spekulovat, zda má nápoj lásky pít ten, který už zamilován je, anebo naopak ten, jehož zamilovat chceme. Tristan a Isolda pili oba. A nemá smyslu hodnotit, kde vzala Adina zkušenosti, když půvabně tvrdí, že jí stačí oček házení a ženský půvab, aby s mužem zatočila, jak chce. Já zkušený skeptik a otec dvou dcerušek domnívám se důvodně, že tyto dovednosti jsou v ženském pokolení uloženy už od narození a možná už od početí. Některá děvčátka očky házejí a pánvičkami kroutí už v prenatálním období. Zcela jiný typ než Adina je Gianetta, italská holka z piazetty, v podání Lucie Silkenové, jíž vlasy sepnuli do dvou dlouhých nakadeřených culíků, jimiž pohazuje a potvrzuje, že ona je cool a každý ji obdivuje a ona jen tak tančí mezi chlapci a tváří se jako blbá blondýna a gesta má úplně stejná jako nejslavnější představitelka blbé blondýny Iva Pazderková. Tak vám řeknu, že si umím představit i blbou brunetku. Gianetta se nakonec přidá k Dulcamarovi a sedě s ním na korbě té tříkolky odjíždí do světa. Pozor holka, aby ses nedivila. Ještě se zmíním o seržantu Belcorem. V opeře jde o významnou postavu, neb Nemorino potřebuje konkurenta, aby mohl propadnout ještě větší beznaději a se svým tragickým výrazem se ploužit vesnicí. Také Adina seržanta potřebuje, aby jí leccos došlo a pochopila, že rozmarné hry musí někdy ustat. Svatopluk Sem byl opět výrazný, hlasově silný a nepřehlédnutelný. Indisponovaného Jaroslava Březinu v roli Nemorina nahradil přední český tenorista Aleš Briscein. Zpíval a hrál velmi dobře, leč nabyl jsem dojmu, že mu v této opeře víc vyhovovaly dramatické scény. Ale klíčovou navýsost lyrickou árii Una furtiva lagrima vystřihl s dokonalým výrazem. Na konec si nechám klan Plachetkových. K Adamovu hlasu nemá smysl nic dodávat, ale mně se moc líbilo, jakým frajerským nadhledem obdařil Dulcamaru. Obchodníka s deštěm můžete pojmout různě. U nás byl povznesený nad hloupé venkovany a bez zaváhání sebejistý a byl mladý. Já jsem zatím zažil dva Dulcamary, kteří byli hodně zralí. Scéna, kdy ke svému pomocníkovi trousí po straně, že takového hlupáka, jako Nemorino, ještě neviděl, by se měla promítat jako instruktáž, podobně jako řeč těla, když Dulcamara prodává své pochybné zboží. Kateřina Kněžíková má ten dar, že ke krásné tváři se druží přívětivost a milé chování. Dokáže však i přitvrdit, neb Adina není role vyloženě líbezné bytosti. Je i rozhodná a pevná a jejímu hlasu, který není takzvaně velký, musíme přiznat jasnost a příjemnost. Když tohle vše sečtete, odcházíte navýsost spokojeni. A pokud jde o italštinu, byl jsem nadšen z celé řady obratů a slov, z nichž jsem stihl pouze zaznamenat possibilissimo, což neznačí pouze možné, nýbrž velmi je to možné, což jak uznáte, je jiná písnička. A na návrh, zda bychom nešli do hospůdky, připadá mi tato odpověď navýsost vhodná. Nebo tón hlasu a výraz tváře Dulcamarovy, když pohrdlivě pronese na Adininu adresu, že ona je amorata, což neznamená, že pozbyla mravních zásad, nýbrž že upadla do lásky. Diváku, který chodí na kinopřenosy a má k dispozici stanici Mezzo, vždy hrozí, že bude srovnávat. Nebudu to činit, i když jsem v této opeře už viděl takové hvězdy jako Andulku, Olinku Pereťatko, Rolanda Villazóna, Matthewa Polenzaniho, Mariusze Kwiecena, nebo Ambrogia Maestriho. V mých očích dnes všichni výtečně obstáli a připravili mi převelikou radost a já opět na jejich počest zametám prach pery svého klobouku. Jsme oba ve skvělé náladě, jak to má být a jak to od Nápoje lásky čekám. Proto jdeme ještě do hospůdky v Revoluční a uděláme si tu přehled, kdy letos můžeme jít na Lišku Bystroušku, Pád Arkuna, Salome a Bajadéru a té hezké blonďaté a příjemné Slovence, která si na nás pamatuje, vysvětluji, jak se dámě správně líbá ruka. Bezkontaktně, pánové. Dáno hned druhý den 8. ledna 2015, což, jak víte, svědčí o velikém nadšení.