Markéta Janoušková na Malostranských kulturních slavnostech

Tohle hudební pásmo se pravidelně koná v Hlavním sále Valdštejnského paláce, který slouží společenským a kulturním účelům a je jedním z nejvznešenějších pražských prostorů pro kulturní účely.

Dnes je den sváteční, neb nejkrásnější světová houslistka Markéta Janoušková dává za spolupráce svého klavírního partnera Švýcara českého původu Roberta Kolínského recital výhradně z českých autorů a už předem musím poznamenat pochvalně, že spolu s komentáři k programu vykazuje už dlouhodobě potěšitelnou dovednost v dramaturgii. Její koncerty jsou pestré, půvabné a hudebně cenné. Když k tomu přičteme její usměvavý zjev a krásné odění se zdůrazněním ženských půvabů, což už zaznamenávám déle, je jasné, jakou odezvu její koncerty vyvolávají.

Dnes má šaty z karmínového sametu se sponou v pase, a vysokými rozparky a hlubokým dekoltem. Lépe bych to nevymyslel. Je tady také její maminka a hezká sestra Kristýna, jíž svěřena role obraťstránky.

Po celou dobu sleduji, jak se po Markétině boku chová klavír a chválím jeho úspornost a uměřenost.

Program zahajuje Vítězslavy Kaprálové Legenda a Burleska, op. 3, pro housle a klavír a vzápětí zní její Elegie pro housle a klavír, již vysoce oceňuji a přiděluji už na začátku devítku, všimnuv si Markétina doslovného ponoření do skladby, která mi moc elegická nepřipadá, spíše občas žertovná a Markéta blýská svými pověstnými úsměvy. Miloslav Kabeláč přispívá skicami z roku 1944 „Pomalu“ a „Ukolébavka“, jež je opravdu pomalá a uspávající. Josef Suk uzavírá první část koncertu svými Čtyřmi kusy, op. 17, malým a milým hraním Quasi Ballata, Appassionato s ostrým závěrem, který vyvolá nesprávně potlesk, Un poco triste, opravdu veselé není a poslední Burleska je až divoká, jak to má být, a Markéta dělá své proslavené senzační čumáky.

Po přestávce si dáme Smetanova dvě dua pro housle a klavír „Z domoviny“ Moderato a Andantino, Moderato, což je něžná česká houslová klasika. Nyní zní výběr z Dvořákových Milostných písní, op. 83, v Sukově úpravě líbezný a krásný jako slečna houslistka, jejíž housle tu doslova zpívají. Celý program uzavře Kabeláčova rozměrnější Ballata, op. 27., kde mi připadá, jako kdyby se hudba potápěla do smutku. Přídavkem je Amoroso Luboše Fišera.