Maria Callas a jeden říjnový den

Lidé si oblíbili různé žebříčky a ankety. Nejlepší sportovec, pěvec, hráč na …, tanečník, malíř, spisovatel. U nás to je jasné, Jára Cimrman. Ve světě opery zdá se nesporné, že největší sopranistkou byla Maria Callas.

Nepíšu tento esej na téma Mariina života a její umělecké dráhy a ve snu by mě nenapadlo jí dělat advokáta a horovat pro její prvenství. To je dostatečně šťavnatě psáno na jiných místech. Já, pouhý středně poučený posluchač jen chci k 16. říjnu vzpomenout této mimořádné dámy a říci vám, co se ještě v tento den stalo. Něco skončí a něco začíná. 16. října 1976 se v Rize v rodině Garančů narodí holčička a dají jí jméno Elina. Přesně na den o rok později v Paříži definitivně selhává srdce Marii Callas. Dle ankety pořádané renomovaným BBC Music Magazine mezi operními odborníky jednička všech dob. Avšak to poněkud kulhá, neb do staletí dřívějších zvukově nevidíme. Já bych výsledek ankety spíše považoval za hodnocení 20. století, které je zvukově dokumentováno celé a v přijatelné kvalitě. K Marii jsem od chvíle, kdy jsem byl schopen slyšet a hodnotit operní zpěv, vždy přistupoval s určitou úctou. Okouzlovala mě barva jejího hlasu a dramatický náboj, který mu byla schopna dát, aniž by ztrácela ženskou něhu. Vyslovené callasománii jsem propadl přibližně před dvěma lety, kdy jsem díky novému počítači a lepšímu přístupu na internet schopnému dosud netušených věcí počal hledat hudbu na netu. Občas mívám callasovský den, kdy si ji pouštím a stále nacházím nové ukázky na nevyčerpatelném Youtube, jemuž budiž chvála a vždy mě její hlas dostane. (Andulka a ostatní holky jistě prominou). Všechno, co jsem za předcházející desetiletí nestihl pro starosti o živobytí, anebo obyčejnou pohodlnost a lenost, přijímám náruživě a přitom objevuji dosud netušené poklady. Dnes mám například u Marie v katalogu asi 80 odkazů, což však je ničím proti 120 odkazům té, kterou považuji za nejkrásnější vůbec, přestože jako pěvkyni ji BBC žebříček neuvádí. Mluvím o Anně Moffo, o níž napíšu k jejím nedožitým 82. narozeninám v červnu 2014. Ovšem oni tam nemají ani Destinnovou, takže pánové v Londýně pozor, chcete-li, abychom s vámi hlasovali v EU, musíte projevit víc vstřícnosti. Méně lidí si dnes uvědomuje, že Maria je dle místa původu a pasu Američanka, narodila se v New Yorku 2. prosince 1923 v nemocnici na věhlasné 5. avenue řeckým rodičům, takže brzy oslavíme 90. výročí. Nebojte, připomenu. Pozoruhodné je její dětství a mládí poznamenané problematickým vztahem s matkou. Její vrcholná kariéra trvala vlastně jen krátce. Začala v Řecku za okupace ve 40. letech, po válce pokračovala krátce v USA a poté se její talent naplno rozvinul v zemi opeře zaslíbené, Itálii. Přišla La Scala, opět USA včetně Met, Londýn, nahrávání na desky. Nesmiřitelná rivalita s rovněž nezapomenutelnou Renatou Tebaldi, jež se později ukázala jako novináři vyfabulovaná a jimi živená. Její hlas a projev vyvolával nekonečné debaty hudebníků, hudebních odborníků a kritiků. Kdekdo se pokoušel ji popsat, charakterizovat a vystihnout a děje se to dodnes. Rozsáhle se rozběhly úvahy na téma jejího hlasu včetně toho, že měla volit spíše polohu mezzosopránovou. Stačí si přečíst obsáhlé pojednání na Wikipedii. V soukromém životě se jí štěstí vyhýbalo. Manželství se nevydařilo a Onassis, který ji opustil kvůli Jacquelině Kennedy, byl zřejmě pro jakoukoli ženu partner vhodný pouze z ekonomického hlediska. Stále ji zlobilo zdraví a měla potíže s hlasem, jež by zřejmě díky pokročilosti znalostí bylo dnes možno zvládat lépe. Dokonce jí při představení dvakrát selhal hlas. Naposledy zpívala v opeře v roce 1965 a poté ještě zkusila v roce 1974 s Giuseppem di Stefanem koncertovat po světě. Odborná veřejnost jejich výkon tvrdě kritizovala, ale lidé z nich byli nadšeni. Poslední veřejné vystoupení se konalo symbolicky ve sváteční den 11. listopadu 1974 v japonském tehdy před dvěma lety zimně olympijském Sapporu, kde první české zimní zlato vyskákal Raška. Porovnejte to například s Mirellou Freni, jejíž veřejné účinkování na špičkové úrovni trvalo 50 let a začalo v době, kdy ještě Maria zářila jako kometa. Zdraví je nejdůležitější faktor a Maria je neměla železné. Nejlehčí to má amatér jako já. Kdybyste se mě zeptali, proč ji považuji za nejlepší, řeknu: „Takovou barvu hlasu nemá žádná jiná. Mně se přesně takový hlas líbí ze všech nejvíc a taky dramatický náboj v něm skrytý. A byla též neobyčejně krásná.“ A je to, Maruško. A ona svrchu uvedená holčička Elina je dnes mezzosopranistkou stojící na nejvyšších uměleckých i lidských stupních a někteří ji považují za královnu krásy světové opery. Zpátky k Marušce. Co kdyby vám zazpívala, abyste věděli, o čem mluvím. Třeba něco méně hraného, neb zde se mnohdy těží nejzářivější a nečekané drahokamy. Árie z opery Alfreda Catalaniho La Wally: http://www.youtube.com/watch?v=-pkNpl-tZIw&list=PLDC84D1C792FF3CA3&index=46. A protože byste mi spílali, že jsem skoupý, tak si pochutnejte na tomhle Bellinim, který psal nejkrásnější melodie ze všech: http://www.youtube.com/watch?v=Vw9TkDxBEkg&list=PLDC84D1C792FF3CA3. A tahle opera Verdiho posledního libretisty se taky moc nehraje: http://www.youtube.com/watch?v=HJ4pDNz0c7U&list=PLDC84D1C792FF3CA3&index=60. Koho to zajímá, zde předkládám výtečný polemický článek na téma onoho žebříčku: http://www.theguardian.com/music/musicblog/2007/mar/14/arethesethe20bestsopranos1