Letní anglická hudební radost, dokonce dvakrát

 Magdalene College School je sborová škola z Oxfordu, datuje svou existenci od roku 1480 a jméno odvozuje od univerzitní Magdalene College, kde původně působila. Studuje zde 900 chlapců od 7 do 18 let a dívky ve vyšších ročnících.

   Jdeme na ně s Hankou 9. července a od prvního tónu soudíme, že jsme dnes na jednom s nejlepších míst v Praze, kde se lze setkat s hudbou. Tušil jsem to, neb britská kultura sborového zpěvu a kvalitní hudební školství jsou pádnými argumenty, nemluvě už o více než půltisícileté tradici.

   Zahájí Cantate domino Giuseppe Pitoniho (1657-1743) a hned předvedou nádherný zvuk sboru, který ještě podtrhnou v následující příkladné renesanční polyfonii O Nata Lux Thomase Tallise (1505-1585) onoho katolíka, jehož za královny Alžběty ani nijak nepronásledovali, dokonce pro královnu i skládal. Vrcholem úvodního třídílného bloku a capella je však impozantní Christus factus est Antona Brucknera (1824-1896), kde rafinované vícehlasy znějí slavně a vítězně. Poslyšte sami:https://www.youtube.com/watch?v=T64TkRZRFg0. Už nyní a k Tallisovi také tahám devítku. Sbor řídí elegantní Jon Cullen, velmi anglicky vyhlížející bělovlasý pán přibližně mého věku.

   Zpestřením je nato Rejchův vynález dechový kvintet (lesní roh, klarinet, flétna, hoboj a fagot), jenž hraje Dolly Suite Gabriela Faurého (1845-1924), zde mě nepřesvědčí nepřesná flétna a také horna, jež by dle mého měla být s fagotem vzadu a ne na levém křídle, ale jinak klobouk dolů.

  Nato zařazují varhanní vložku v podobě věty z varhanní symfonie Louise Vierneho, již přednese Joshua Ridley a sbor se přemístí na kúr. Nyní máme zvuk přesně tak, jako tomu bývávalo v kostelech vždy, půjde odzadu a bude lépe respektovat akustické vlastnosti prostoru. Tak to měli předkové vyzkoušeno.

   Začnou velmi anglicky Fear Not O Land Edwarda Elgara (1857-1934) a přidají rafinované A Clear Midnight Rhiana Samuela (1944), které napsal přímo tomuto sboru. Blok ukončí hluboce prožitým Jubilate Williama Waltona (1902-1983), které jsem dokonce našel přímo s nimi a v Oxfordu:https://www.youtube.com/watch?v=gbgVe_xwTBs.

 Náročnou mezihru opět obstarají varhany, které vzdají poctu francouzskému varhannímu králi Charlesi-Marie Widorovi a Jonty Ward zahraje rozsáhlou a hymnickou větu z jeho 5. varhanní symfonie. Loni tu byl celý vynikající výhradně widorovský koncert, o němž jsem psal.

   Před sborem se nyní usazuje smyčcový orchestr v optimálním mozartovském počtu a velmi pohledná blonďatá dirigentka Sabrina Shortland vztáhne elegantně paže a pod jejím jemným pohybem nás uvrhnou společně do nenapravitelně romantické nálady zpěvnou a líbeznou Elegií z Čajkovského (1840-1893) Serenády pro smyčcový orchestr, op. 48, s nádhernými violoncelly, která sedí přímo přede mnou. Elegii doplní skvělým valčíkem z téže skladby a podnítí mě k poznámce, že celá Straussovic rodina se před Chopinovými a Čajkovského valčíky může jít zahrabat.

   Před velmi zredukovaným orchestrem se objevuje nový elegantní dirigent Peter Smith s velmi expresivním projevem a předchozí dirigující dáma se zařadí do sboru, kde už zpívá její předchůdce.

   Nadcházejí vrcholy večera v podobě nádherného Cantique de Jean Racine Gabriela Faurého, jež jim vynáší třetí devítku. Zde je to s orchestrem a velkým sborem a zní to pohádkově. Na tento klenot naváže Non Nobis Domine Rogera Quiltera (1877-1953) na Kiplingův text:https://www.youtube.com/watch?v=Q5HeitTtV_c.

   A protože jsme všichni vstřícně naladěni, hraje se přídavek, který vypadá duchovně, ba až vánočně. Možná nejlepší koncert celé letní anglosaské nabídky. Aspoň pro mě.

   Zkušenost s Brity potvrzuji o dva dny později v síni Českobratrské církve evangelické v Korunní 60. Prestižní internátní škola Christ’s Hospital je stejně jako Magdalene College také velmi tradiční, neb vznikla v roce 1552. Zásadní podmínkou přijetí jsou schopnosti a k překonání případných sociálních překážek slouží promyšlený systém stipendií. Od vzniku nosí její žáci uniformu v podobě žlutých podkolenek s pumpkami u chlapců a skládanou sukní u dívek, bílé triko s vázankou a modrý kabátec a kožené přepásání podle ročníků. Poslední průzkum ukázal, že na tom nikdo nechce nic měnit a uniforma je zdrojem veliké hrdosti. Sbor má 28 členů.

   Na první pohled zaznamenávám velmi hezká děvčata a právě dvě za chvíli budou zpívat sólo. Dnešní program je pouze sborový s varhanní vložkou uprostřed, která dobře rozdělí program. Ten je až na poslední dvě populární písně výlučně duchovní a slavnostní katolický, anglikánský i protestantský.

   Už v první skladbě zcela neznámého Julia Harrisona Open Thy Gates zaznamenávám zvuk sboru, který si v ničem nezadá se skvělým oxfordským předevčírem. Hned druhé renesanční If Ye Love Me Thomase Tallise dostává osmičku a nikdo se nemůže divit:https://www.youtube.com/watch?v=lq9iH2t2OOA. No není to v tom Westminsterském opatství nádherné a dokonce u toho byl tehdejší papež Benedikt XVI.? Nato předstoupí hezká dlouhovlasá brunetka jménem Bonnie Corkery a zpívá se sborem sopránový part Mendelssohnovy Hear My Prayer, po ní zpívá další sloku hezká blondýnka Rosie Lane. Milé holky však nemohou konkurovat slavné a krásné Kiri Te Kanawa: https://www.youtube.com/watch?v=gWbGtKOiQlg.  

   Poté sbor nasadí krásné Brucknerovo Locus Iste a já, hledě dál do programu, tuším, že dnes to bude bezva večer. Tady je ten o sobě stále pochybující Rakušan:https://www.youtube.com/watch?v=A0GlKrbW1Ks. Následující O Magnum Mysterium amerického skladatele Mortena Lauridsena (1944) je soudobé, avšak v tom oxfordském kostele zní velmi starobyle, jak možno slyšet zde: https://www.youtube.com/watch?v=Q7ch7uottHU&list=RDQ7ch7uottHU. Nyní se vracíme ke kořenům a zpívá se skladba napsaná Henrym Purcellem jako slavnostní k pohřbu královny Marie II. Stuartovny.

   Pozor neplést si se slavnější Marií Stuartovnou, která byla o století dříve krátce královnou francouzskou a pak skotskou, řádně stavy sesazenou a pak sestřenicí Alžbětou Anglickou popravenou a Schillera a jiné inspirující. Mary II. vládla po sesazení svého otce Jakuba II. spolu se svým nizozemským manželem Vilémem III. Oranžským a zahájila tak odstavení nenáviděného rodu Stuartů od moci, dovršené později volbou hannoverské dynastie na již britský trůn. A potomek Karel Stuart se pokusil s francouzskou podporou prosadit a v poslední vojenské šarvátce na britském území ve Skotsku u Cullodenu v roce 1746 mu vévoda z Cumberlandu očividně napráskal a ukončil tyto naivní snahy.

     Součástí té pohřební hudby je chorál Thou Knewest Lord, který avizoval program, leč hrálo se širší provedení, jak jsem usoudil. Ovšem devítce to neušlo a vy zjistíte proč a odmyslíte si ty úvodní dechy:https://www.youtube.com/watch?v=ZtdE25ZCH4g. Nyní přichází ono intermezzo v podobě Bachova Preludia b moll, BWV 544, jež přednesl s citem doprovodný varhaník Peter Dutton.

   Do správného anglického sborového programu patří William Byrd (1540 nebo 39, či 43-1626) a jeho Ave Verum, jehož se tak nádherně později chopí Mozart. Byrdovo je zde:https://www.youtube.com/watch?v=O2QqhXpsD5E a dostává sedmičku stejně jako následující Crucifixus Antonia Lottiho (1667-1740): https://www.youtube.com/watch?v=pLyB8nxvOeY.

   Další bod programu už od počátku považuji za dnešní vrchol: Sergej Rachmaninov (1873-1943), Ave Maria z Nešpor, op. 37, s latinským textem, jež se obvykle zpívají v ruské verzi jako Bogoroditse djevo, radujsja. Oxfordský sbor to zde zpívá latinsky a výtečně:https://www.youtube.com/watch?v=fdnQPpJXTQk. Dávám desítku a nikdo se nediví, a ani po mně nemusí ta hezká Bonnie očkem házet. Ovšem ještě následující hymnus Samuela Sebastiana Wesleyho (1810-1876) Blessed Be the God and Father označuji za neuvěřitelný a jmu se zvedat osmičku. Sbor katedrály sv. Pavla to zpívá v kostele v nešťastném městě Arnhemu, které tak trpělo v září roku 1944: https://www.youtube.com/watch?v=JSpsrRJmQKk. Končíme populárními písněmi The Party’s Over Noëla Cowarda a The Train, kratičkým výstižným znamením, že je už konec a sbor odjíždí vlakem domů.  

    Milí Britové, jenom proboha neodcházejte z Evropské unie, cítili bychom se chudší. Nechte si libru a svou pověstnou kuchyni a vařte dál zajímavé pivo a dobře pečujte o whisky. Ale hlavně spolu s námi učte děti hudbě a jezděte ji k nám hrát.

   A nakonec zpět k onomu Mozartovu Ave verum, to si určitě musíte pustit s Leonardem Bernsteinem před 25 lety kousek za hranicemi ve Waldsassenu:https://www.youtube.com/watch?v=6KUDs8KJc_c. A ještě musím ocenit, že jsme dostali na odchodnou CD dle výběru a já jsem už měl políčeno na Mendelssohnovy nejslavnější skladby. Je tu Italská symfonie, klavírní i houslový koncert a vybraná komorní díla a v metru zjišťuji, že je to dvojdeska. Samozřejmě tak hodní jsme nebyli, ale můžeme si to aspoň myslet. A ještě asi šest koncertů v létě můžeme navštívit.